Dětskou imunitu likviduje stres

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Dětský svět je neuvěřitelný. Tolik pestrosti, dobrodružství a radosti ze zdánlivě obyčejných věcí… Děti jsou spontánní a dokáží žít přítomným okamžikem. Milují objevovat svět. A nade vše milují (a potřebují) také svobodu. Tu jim však nevědomky krademe. První taková ztráta obvykle přichází s nástupem do školky nebo školy…

Nástup do školy představuje pro citlivý dětský organismus pořádně těžkou zkoušku. Nejen setkání s ostatními dětmi a pobývání v kolektivu, ale také psychická zátěž, stres a nervozita – to vše se na jejich imunitním systému může velkou měrou podepsat. „Zvykne si,“ máme tendence se utěšovat. Opravdu je ale nutné čekat a věřit, že si imunitní systém zvykne? Že si vytvoří protilátky a stane se odolným? Možná ano, možná ne. Jedno účinné řešení však existuje: vrátit dětem svobodu a dodat pocit bezpečí. Tím jim zajistíme krásné dětství a dobře se vyvíjející imunitu.

Od prvních krůčků podporujeme své děti v rozletu. Necháváme je, aby poznávaly a zkoumaly. Aby se samy učily a měly z toho radost. Potom přijde zlom: školní věk a nástup do první třídy. Dítě je ze dne na den nuceno sedět spořádaně v lavici, dodržovat přesný režim a více poslouchat než zkoumat. Najednou se kromě přirozené autority – rodiče – objeví i někdo další; učitel. Mnohé děti si na tento vzdělávací systém bez potíží zvyknou, avšak mnohé z nich stále touží po dobrodružství a svobodě, která se jim najednou nedostává. A to je bezpochyby velká a pro ně ne příliš příznivá změna.

Na tento typ stresu děti obvykle reagují vzrůstajícím vzdorem a agresivitou, které si často mylně vykládáme jako negativní charakterovou črtu, jíž je třeba potlačit, dostat pod kontrolu. A tak se obvykle roztáčí kolotoč zákazů, příkazů a výhrůžek, spojených s další vlnou stresu.

  • Je dobré si uvědomit, že agresivita je především odrazem dlouhodobého pocitu utlačování, nespokojenosti a vzteku, nikoli nevychovanosti a nezvladatelnosti.
  • Dlouhodobé potlačování agresivity a omezování svobody může vést k rezignaci. Takové děti se mnohdy stanou „lhostejnými“ dospělými, kteří vykonávají práci, v níž nevidí žádný hlubší smysl, nebaví je. Takoví jedinci také častěji trpí respiračními onemocněními (například astmatem), melancholií a úzkostmi. Neodkáží říkat „Ne“, což je sužuje, způsobuje zlost a vede k dalšímu stresu. Oslaben pak bývá nejen okruh jater, ale také plic a ledvin. 

Zbavme děti emocionální zátěže

Do školy se zkrátka musí. Vždyť právě zde se děti učí vědomostem, které v životě nejednou uplatní. Je však důležité, aby školu nevnímaly jako výchovnou instituci, ale jako místo plné dobrodružství a objevování. Místo, kde se budou vzdělávat, nepřijdou však o svou svobodu. Jak toho docílit?

  • Roli učitelů přenechme výhradně jim, my zůstávejme milujícími rodiči, k nimž mohou mít děti důvěru. Zajistěme jim útulné domácí prostředí, kam se budou rádi vracet, úkoly s nimi dělejme pečlivě, ale v uvolněné atmosféře, a mluvme s nimi. O všem. Aby věděly, že nic nemusí být tabu a že v nás najdou pochopení a porozumění.

Takové děti se cítí svobodně a lépe zvládají jak stresové situace, tak ataky běžných toxinů z životního prostředí. Děti, které v sobě nepotlačují emoce, netrpí emocionálními bloky, jejich organismus nesvírá stres a imunitní systém se může zdravě vyvíjet. Tak na to mysleme….

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.