Deprese – antidepresiva zvyšují riziko násilnického chování

Užívání jedné skupiny léků proti depresi, označované jako SSRIs (selective serotonin reuptake inhibitors – inhibitory reabsorpce selektivního serotoninu), mohou mít spojitost se silným násilnictvím menšího počtu lidí – sdělují autoři studie, publikované na portálu PLoS Medicine.

Její autoři David Healy a David Menkes z the Cardiff University spolu s Andrewem Herxheimerem z the UK Cochrane Centre v rámci svého průzkumu použili mnoho zdrojů a v nich vyhledávali tuto souvislost.

Mezi jejich nejvýznamnější zdroje patřily:

  • údaje o přípravku paroxetin, které jim poskytl the UK Committee on Safety of Medicines Expert Working Group
  • data od the United Kingdom Drug Safety Research Unit (DSRU), monitorující předepisování přípravku paroxetine a fluoxetine
  • soudní případy, ve kterých autoři podávají svědectví
  • e-maily od 1 374 pacientů, kteří se ozvali na podnět pořadu BBC TV Panorama, zabývajícím se paroxetinem (2002).

Souvislost mezi užíváním antidepresantu a násilím proti vlastní osobě (završeným i sebevraždou) není nic nového. Autoři studie poznamenávají, že „některé regulační pokyny, např. v Kanadě poukazují na rizika chování, vyvolávaného léčbou, která vedou jak k sebe-poškozování, tak i k násilí proti okolí“. Ve Spojených Státech se balení těchto léků opatřuje nálepkami s upozorněním, že „u dospělých i dětských pacientů může docházet k pocitům úzkosti, agitace, panických ataků, nespavosti, vzrušivosti, nepřátelství, agresivity, impulsivnosti, psychomotorické neklidnosti, posedlosti a mánie. Tyto mohou postihovat jak pacienty léčené kvůli depresi, tak i v dalších případech, které nepatří do psychiatrické oblasti.“

Současná studie z PLoS Medicine se soustřeďuje na SSRIs, o kterých se tvrdí, že napravují chemickou nerovnováhu v mozku, ke které patří i nedostatek serotoninu. Z pohledu SSRIs byl přípravek paroxetine primárně studován ze dvou důvodů. Za prvé měli autoři lepší přístup k informacím o ilustrativních soudních případech, které se týkaly tohoto léku častěji, než u jiných antidepresiv. Za druhé musel výrobce paroxetinu předložit údaje Britským autoritám pro regulaci na základě trestného jednání pacientů, souvisejícího s jeho užíváním.

Závěr z jednoho kontrolního testu u dětí a dospělých ukázal, že u 60 z 9 219 (tj. 0,65%) pacientů, léčených paroxetinem se projevovaly sklony k nepřátelskému jednání, zatímco při léčbě placebem to byla četnost 20 z 6 455 (tj. 0,31 %).

Výrobce GlaxoSmithKline v materiálech, poskytnutých expertní skupině pro bezpečnost léčiv, přitom udával četnost sklonů k násilí v 44 případech z 11 491 sledovaných pacientů, užívajících paroxetine (tj. 0,38 %). V podmnožině dalších testů, porovnávajících paroxetine s jinými léky bylo zjištěno 16 takových případů z celkového počtu 2 418 pacientů (tj. 0,66 %). V případech testování u zdravých dobrovolníků se sklony k násilí projevovaly u 3 z 271 lidí (tj. 1,1 %), zatímco v případě placeba nebyl popisován žádný takový případ u nikoho ze 138 lidí. Výrobce připisoval tyto epizody u zdravých dobrovolníků faktu, že dobrovolníci se zdržovali v pokusném prostředí kliniky, přestože stejné podmínky byly vytvořeny i pro dobrovolníky s placebem. Jedna z předchozích studií, prováděná u zdravých dobrovolníků, zaznamenala agresivní chování i v případech testování přípravku sertraline.

Při monitorování nepříjemných událostí byly zaznamenány násilnické případy u 56 z 13 741 pacientů, užívajících paroxetine (tj. 0,41 %) a u 60 z 12 692 pacientů s fluoxetinem (tj. 0,47 %). Na základě e-mailů od 1 374 pacientů autoři uvádí, že „Mnoho mělo sklony k emočním poruchám a k násilnému jednání nebo k sebe-poškozování jako následek užívání léku paroxetine“. V závěru studie autoři popisují 9 ilustrativních soudních případů, kterých se účastnili.

Po přezkoumání možných mechanismů projevu násilí, souvisejících s SSRIs, došli vědci k názoru, že: „nové důsledky, které v těchto případech vyšly na světlo, potřebují nutně prověřit specialisty na právo a psychiatrii. Týká se to všech zemí, kde jsou antidepresiva užívána ve větším rozsahu.“ Nicméně i upozorňují, že „v lékařské praxi je potřeba, aby lékaři měli povědomí o takových případech, avšak případy závažných projevů násilí v důsledku užívání antidepresantů se ukazují být vzácné. Jestliže se takové důsledky dají předpokládat, každý takový případ je potřeba pečlivě zvažovat – a to na principu zodpovědnosti lidí za své jednání. Výjimkou mohou být případy, kdy prokazatelně došlo ke kompromitujícímu jednání, které nelze jinak vysvětlit.“

Poznámka:
V článku uvedená statistická čísla o nežádoucích účincích léků jsou evidentně jen „vrcholem ledovce“, protože ve skutečnosti lékaři jen velmi neochotně sepisují jakákoliv hlášení o nežádoucích účincích léčiv.

 

Zpět nahoru