Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Slůvko „deprese“ v naší společnosti velmi zdomácnělo. Slovní spojení „mám depku“ se používá na jakýkoli stav smutné nálady, rozladění. Na takovéto běžné stavy emocionálních rozklad, které jsou běžnou součástí našeho života (člověk nemůže pociťovat jen a pouze pozitivní emoce), opravdu stačí přizpůsobení životního stylu, zdravá psychohygiena, dostatek spánku, volna, dostatek uspokojivých vztahů a interakci s blízkými, sociální a pracovní vyžití, které člověku poskytuje zdravou potřebu uplatnění, akce i oddechu, využití svého potenciálu, i času pro svůj vlastní oddych a čas jenom pro sebe.
Různé vnější životní situace (pracovní stres, vztahové aspekty, výkonová motivace, odchod či úmrtí blízkého, ale i pozitivní životní události jako např. Vánoce, povýšení v práci apod.) můžou představovat pro člověka stres, se kterým je potřeba se vypořádat. Tyto situace v nás vyvolávají určité emoce – může se stát, že vyvolají emoce smutku, a naopak, že se určitou dobu nedokážeme radovat a pociťovat veselost.
Deprese, jako každá jiná nemoc obsažena v Mezinárodní klasifikaci nemocí Světové zdravotnické organizace, má svá vymezení a diagnostická kriteria. Tzv. depresivní fáze, označována taky jako klinická deprese nebo unipolární deprese se vyznačuje skleslou náladou, snížením energie a aktivity, přičemž taky může být snížená i koncentrace a pozornost, sebevědomí a sebedůvěra, chuť k jídlu, vyskytovat se můžou poruchy spánku, výrazný pesimismus, pocity viny a bezcennosti. Kromě popsaných příznaků se můžou přidružovat i další (úzkost) a pocity stísněnosti, podráždění, nadměrný konzum alkoholu a jiné). Tyto příznaky jsou přitom nepřiměřené situaci (nejde o obvyklou reakci na závažný podnět), a trvají alespoň dva týdny. Velmi důležité je sledovat u postiženého suicidální myšlenky příp. projevy.
Z toho plyne, že ani zdaleka při těchto projevech už nejde o jednoduchý stav, který se upraví spontánně, ale obvykle je potřeba hlubší odborné intervence (lékařské a/anebo psychologické).
Další potíže a nosologické jednotky, při kterých hraje deprese významnou roli:
Manická deprese
Depresivní fáze se může vyskytovat v rámci nemoci označované jako bipolární porucha, (známa také pod termínem maniodepresivní porucha). Při této nemoci jedinec cykluje mezi obdobím, kdy pociťuje povznesenou náladu, vyšší energii a aktivitu, vyšší fyzickou a duševní výkonnost, zvýšenou sociabilitu, hovorností, sníženou potřebu spánku, zvýšenou sexuální energii apod.), a depresivní symptomatikou, tak jak je popsaná výše.
Nebezpečí spočívá v nebezpečí sebevražedného chování, kdy ve fázi deprese může člověk pociťovat různé suicidální myšlenky, přičemž manická fáze k tomu může poskytnout potřebnou energii. V manické fázi se zvyšují tendence k agresivnímu chování, čímž může ohrožovat sám sebe či druhé.
Neplatí pravidlo, že se při bipolární poruše musejí opakovaně střídat období mánie a deprese, ale stačí pouze jedno cyklování (např. jedno období mánie vystřídá jedna fáze deprese) k tomu, aby se tato diagnóza potvrdila, a mohla se podle toho léčit.
Poporodní deprese
Poporodní nebo tzv. postpartum deprese se může vyskytovat u novopečených matek, přičemž pocity smutku (jakési „baby blues) se můžou vyskytnout jako normální reakce během několika dnů po porodu, avšak u naprosté většiny žen postupně odezní. Svízel postpartum deprese tkví v tom, že se objevuje později, po několika týdnech po porodu s příznaky typickými pro klinickou (unipolární) depresi, jak bylo popsáno výše. Projevy chování v rámci depresivní symptomatiky můžou být zaměřeny na matku, dítě nebo obě. Zvýšenou tendenci k rozvoji postpartum deprese můžou vykazovat především ženy, u kterých se deprese jakéhokoli typu již někdy vyskytla.
Sezónní deprese
V zimním období můžou někteří lidé hůř snášet nižší frekvenci světla a slunečního záření, přičemž se rozvinou obvyklé příznaky jako u klinické deprese. Jedinec je zvýšeně unavitelný a vyžaduje i větší množství spánku, přijde z práce domů a hned jde spát, ráno má potíže vstát, přičemž se přidružují i ostatní symptomy uvedené výše. Navíc, často se sezónní deprese vyskytuje i v jarních měsících, kdy organismus vyčerpal zásoby vitaminu D a serotoninu v zimních měsících, takže paradoxně na jaro už nemá s čím „bojovat“ a tak se příznaky deprese můžou objevit právě tehdy.
Usmívající se deprese
Jde o nebezpečný typ deprese, protože při ní jedinec – jak naznačuje název – svoje pocity smutku a deprese skrývá a maskuje je radostným výrazem či společenským chováním. Člověk se tak pro okolí jeví jako naprosto bezproblémový, dokonce ho ostatní označí jako milého a usměvavého člověka, avšak za jeho úsměvem, či smějícíma se očima, či pohledem se skrývá vnitřní hluboký smutek. Velmi nebezpečný je zde výskyt sebevražedných myšlenek a chování, které tak mohou být přehlédnuty. Za jeho „úsměvem“ tak může stát vnitřní vyrovnání se a přijetí sebevraždy jako konečného řešení, což mu přináší jakousi úlevu, pocit, že je konečně všechno dořešeno.
Depresivním symptomům je zajisté potřeba věnovat pozornost. Jakmile se vyskytnou nepřiměřené depresivní příznaky delší dobu (déle než dva týdny), nebo jakékoli jiné projevy, které jsou pro daného člověka nezvyklé, je vždy dobré to hned řešit, mluvit s daným člověkem, vyhledat společnost blízkého a zejména kontaktovat odborníka, lékaře nebo klinického psychologa, a předejít tak prohlubování potíží.