Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Cvrčci jako zdroj potravy? Pro většinu z nás nezvyklé a exotické, ale pro někoho už v současnosti běžný zdroj potravy. Do naší země ve středu Evropy dorazila vlna zájmu o potraviny, jejichž zdrojem je hmyz a nejčastěji zmiňovaným jsou právě cvrčci.
Cvrčky známe všichni velmi dobře. Jako druh jsou velmi rozšíření a nejvíce rozšířený je cvrček domácí, latinsky Acheta domesticus. Jsou známi svým charakteristickým zvukem (“cvrkání”), které vydávají pouze samci třením křídel o sebe ve vzpřímené poloze.
Jsou považováni za škůdce, protože požírají uskladněné potraviny v budovách, kde se objeví. Dorůstají délky až 20 milimetrů. Mají dosti štíhlé, bílo žluté tělo s hnědou kresbou na hlavě a hrudi, dvěma dlouhými štěty na zadečku a poměrně dlouhými tykadly.
Je ovšem třeba říci, že pro jiné, zejména asijské národy, nejsou cvrčci na talíři ničím zvláštním. Vzpomínám si, jak nám na novoroční oslavu přinesla naše lektorka japonštiny jako pochoutku karamelizované cvrčky. Někteří je dokonce odvážně ochutnali.
V současnosti Evropská unie akceptuje cvrčky jako potravinu. O 1.1.2018 je už klasifikovala jako tzv. potravinu nového typu-tedy typ potraviny, který není v Evropě obvyklý (stejně jako některé druhy například exotického ovoce). Došlo k zařazení cvrčků mezi hospodářská zvířata, a tak jejich chov byl zařazen pod platnost veterinárních zákonů. Firmy cvrčky chovají ve stylu vertikálního farmaření v boxech. Po 4 týdnech jsou cvrčci zchlazením uvedeni do stavu hibernace a poté “sklizeni”. Po umytí je sprejová sušička zpracuje na prášek.
Mezi prvními u nás začala cvrčky jako zdroj mouky do svých tyčinek používat firma Sens Foods. Cvrččí mouka se dá používat stejně jako jiná mouka na pečení a přípravu například již zmíněných tyčinek ale také chleba, bezlepkových krekrů či různých proteinových koktejlů. V přípravě tyčinek se cvrččí mouka kombinuje s moukou obyčejnou a tvoří asi pětinu.
Je výrazně tmavší oproti obilné, ale stejně sypká. Výrobci uvádějí, že na toto množství je třeba zpracovat asi 180 cvrčků. Cvrččí mouka je bohatá na bílkoviny, vlákninu nebo vitamín B12. Tento vitamín je zásadně nutný k tvorbě nových buněk. V této funkci mu pomáhá kyselina listová. Pro erytrocyty, které se neustále tvoří v kostní dřeni, jsou proto obě tyto sloučeniny velmi důležité.
Vitamín B12 je potřebný pro tvorbu fosfolipidů buněčných membrán (důležité pro správný přenos nervových vzruchů) a myelinových pouzder (které kryjí a chrání nervové buňky a zrychlují vedení nervových vzruchů). Nepříznivé neurologické důsledky deficitu vitaminu B12 jsou rozsáhlé, od ojedinělých symptomů (např. snížená citlivost a brnění) až po degenerativní onemocnění jako je roztroušená skleróza, která je spojena s nervovou demyelinizací.
Tato mouka obsahuje také železo. Železo je nezbytné pro všechny tělesné orgány. Je nezbytnou součástí hemoglobinu. Hemoglobin je složka červených krvinek, která přináší kyslík jednotlivým buňkám našeho těla. Železo je také součástí myoglobinu, který zásobuje kyslíkem svaly. Rovněž je součástí celé řady enzymů a imunitního systému. V případě cvrččí mouky jde o tzv. hemové železo. Výhodou hemového železa je jeho větší rozsah vstřebání oproti železu nehemovému v tenkém střevě. Rychleji tak doplní nedostatek tohoto minerálu v našem těle.
V naší kuchyni můžeme cvrččí mouku přidat do jídla, aby bylo výživnější. Je možné ji míchat s jinými druhy mouky, nebo doplnit do oblíbeného receptu. Pro inspiraci je možné uvést, že může být součástí jídel jako jsou sušenky, chleba, muffiny, nachos, banánový chléb, smoothie, omeleta, polévka nebo puding. Chuť připraveného jídla neovlivní. Důležité je ale také vědět, že už byly na potraviny obsahující cvrččí mouky, zaznamenány alergické reakce.
Jako zajímavost na závěr je možné uvést, že nejvíce cvrčků pro potravinářské účely se chová na farmách v Thajsku a několik cvrččích farem už existuje i v České republice.