Co nás čeká po smrti?

cm andel

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

„To, co je pro housenku konec světa, nazývá Mistr motýlem,“ napsal kdysi spisovatel Richard Bach. „Skončit znamená začít. Konec je tam, kde začínáme,“ doplňuje T. S. Eliot. Jsou lidé, kteří mají víru v to, že okamžikem smrti náš život definitivně končí – ti se podobají housence. Tento článek bude psán z perspektivy motýla.

„Pokud by chtěl někdo tvrdit, že ze smrti nemá vůbec žádný strach, bylo by to nejspíš pokrytectví,“ je přesvědčena regresní terapeutka Ester Davidová. Podle ní je samou přirozeností člověka mít ze smrti strach. O zpracování naší přirozené reakce na smrt a na to, když zemře někdo, koho jsme měli rádi, byl náš předchozí článek Jak se vyrovnat s tím, když někdo blízký zemře. Dnes půjdeme trochu dál: Ukážeme si, co pravděpodobně po smrti fyzického těla budeme prožívat.

Smrt? Je to jako přestěhovat se do jiného města…

Zdá se, že smrt je jen přesun do jiné dimenze, což přesně odpovídá doslovnému překladu slova smrt z aramejštiny – ne zde, přítomen jinde“ (Atwaterová, 1996). Bývalý pečovatel o umírající Pavel Prantl to dopňuje: „Když někdo zemře, tak je jenom na jiné cestě. Jako by se odstěhoval do jiného města. Určitě byste kvůli někomu, kdo se jen přestěhoval, netruchlili a nedávali na místo, kde žil, květiny. Pokud se dokážeme oprostit od vlastnictví, můžeme se ze smrti druhého člověka i radovat.“

Jsou lidé, kteří budou nesčetné množství studií o posmrtné zkušenosti (NDE) i výroky velkých duchovních učitelů stále odmítat. Ze samotné logiky věci, úplně stoprocentní důkaz přinést nelze. Smrt pro nás bude jistým tajemstvím až do posledního okamžiku. Dovolte mi přesto – na základě mého dlouholetého studia tohoto fenoménu i prožitků ve změněných stavech vědomí – nabídnout svůj pohled na to, co se bude dít.

Po smrti uvidíme to, co předpokládáme, že uvidíme

Naprosto souhlasím s P. M. Youngem, který ve svém románu Křižovatky popisuje, jak prostor, ve kterém se ocitneme bezprostředně po zániku fyzického těla, bude modelován kvalitou našeho vědomí. Někdo se tak může ocitnout opuštěný ve vyprahlé poušti, jiný prožívat děsivé výjevy v říši temnoty (znázorněné v mystickém filmu Náš domov) a jiný uzří hned zářivé nebeské světlo. Je pravděpodobné, že každý uvidí také to, co odpovídá jeho náboženské tradici. A například lidé, kteří smrt pokládají za konec, budou zřejmě nějakou dobu dezorientováni a bude jim trvat, než jim dojde, co se stalo a kde vlastně jsou.

Bude to mnohem krásnější, než si umíme představit

Barvy, které na „druhé straně“ jednou spatříme, budou nepopsatelně zářivější a jasnější než v našem fyzickém světě. Spousta lidí, kteří prožili NDE (prožitek blízkosti smrti), hovoří o extázi – úžasu, nad krásou kolem nich. Dostavuje se dojetí, vděčnost, a též prožitek posvátné bázně a pokoření – úplné ohromení zázračností okamžiku a neschopnost nalézt v ten moment pro tu Krásu slova. Ze začátku můžeme být intenzitou Světla až oslepeni. Novinkou pro nás bude možnost pohybovat se vícerozměrným prostorem, včetně schopnosti létat.

Setkání s Esencí (Bohem)

Aurobindo Ghoš, který dosáhl velmi vysokého poznání, říká, že přibližně polovina lidí vnímá Světlo vyšších světů jako energii (zářící substanci), kdežto druhá polovina ve formě bytostí. To opět odpovídá tisícům zpráv o NDE. Někdo při prožitku NDE vidí přímo postavu (např. Ježíše Krista), zatímco jiný jen Světlo všude v prostoru kolem sebe.

N. D. Walsch v knize Návrat domů k Bohu píše, že to, co budeme po smrti vnímat, bude ten nejnádhernější pocit, který jsme kdy poznali. Jako bychom se vnořili do čiré lásky a prožívali něco, co lze popsat snad jen jako všeobjímající pocit objetí: „Představ si palačinku přelitou horkým sirupem nebo kopeček zmrzliny přelitý horkou čokoládou. Přesně takový pocit to je. Právě přicházející duši připadá jako proud sladkého tepla, který ji obklopuje. Spolu s tím přichází pocit, který také nelze popsat žádným slovem. Pocit, že jsi viditelný, zcela průhledný a že nic nemůže být skryto.“

Návrat do souladu

Po smrti se staneme celistvějšími. Budeme doma! Svět „tam“ budeme zřejmě vnímat jako mnohem důležitější či primárnější, než náš současný fyzický svět „tady“.

Smrt bude procesem obnovy naší identity. Integrací předchozích zkušeností. Máme se tedy na co těšit. Jak říká Pavel Prantl, „smrt je velmi milosrdná.“ Mnoho pozůstalých např. pocítí úlevu, když pochopí, že jejich milovaný už po smrti nemá žádné bolesti, ale že je naopak šťastný a vitální jako nikdy předtím.

Závěrem varování: Jestli existuje skupina lidí, která po smrti zažívá velmi trýznivé momenty, tak jsou to sebevrazi. Nikomu není dovoleno ukončovat svůj život předčasně. Optikou vyšší božské logiky by ani eutanazie neměla být přípustná. Vše, co se děje, se děje pro naše dobro a načasování naší smrti je vždy dokonalé – a to i tehdy, pokud si ze svého omezenějšího, lidského pohledu myslíme opak.

Literatura:

  1. Atwaterová, P. M. H. (1996): Světlo ve tmě. Plzeň: Mustang.
  2. Cheungová, T. (2015): Smrtí život nekončí. Praha: Knižní klub.
  3. Ritchie, G. G. (2014): Návrat zo zajtrajška. Bratislava: Citadela.
  4. Walsch, N. D. (2011): Návrat domů k Bohu v životě jenž nikdy nekončí. Praha: Beta
  5. Young, W. P. (2013): Křižovatky. Praha: Knižní klub.