Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Když se řekne fyzioterapie, většina lidí si představí záda, klouby, svaly nebo rehabilitační cviky. Jenže lidské tělo nefunguje po jednotlivých částech. Všechno je propojené — pohyb, dech, držení těla, napětí ve fasciích i stav oblasti břicha. A právě tady se dostáváme k viscerální terapii.
Viscerální terapie je jemný fyzioterapeutický přístup osteopatického směru, který se zaměřuje na pohyblivost vnitřních orgánů a jejich vztah k okolním tkáním. Slovo viscera znamená vnitřnosti, tedy například žaludek, játra, střeva, močový měchýř nebo oblast malé pánve. Nejde o „masáž orgánů“, ale o velmi citlivou manuální práci přes břišní stěnu/záda, kdy se snažíme uvolnit napětí orgánových závěsů a tím zlepšit jejich prokrvení a funkci. A k tomu je nezbytná velmi poctivá znalost anatomie (nejen pohybového systému).
Proč by měly mít orgány nějaký „pohyb“?
Zní to možná překvapivě, ale i vnitřní orgány se v těle přirozeně pohybují. Ne dramaticky, ale jemně a neustále. Posouvají se s dechem, reagují na postavení těla, na chůzi, na napětí bránice i na stav vazivových obalů, které je drží na místě. To hovoříme o jejich mobilitě. Orgány ale také mají svou motilitu. To je pohyb, který možná znáte u střev, střevní motilita. Je to pohyb střeva, který posouvá potravu a tráveninu do další pasáže. Ale existuje i motilita jícnu, močovodu nebo vejcovodu.
Představme si tělo ne jako soubor oddělených součástek, ale jako živý celek, kde vše souvisí se vším. Pokud je někde omezený pohyb, napětí nebo tah, může se to projevit i jinde. Právě z tohoto principu viscerální terapie hodně vychází. Jejím cílem je podpořit přirozenou pohyblivost tkání, zlepšit vzájemné „klouzání“ struktur a ulevit místům, která mohou být přetížená nebo stažená. Významnou roli hraje také klid a pomalost techniky, která podporuje ladění parasympatiku (stavu nervového systému, kdy tělo regeneruje).
Jak si viscerální terapii představit?
Jde o velmi precizní a citlivou práci rukama. Terapeut se nesoustředí jen na místo, kde člověk cítí obtíže, ale dívá se na tělo v souvislostech. Sleduje tahy fascií a tkání, odpor i pohyblivost. Potom pracuje v daných místech dotykem a speciálními hmaty tak, aby uvolnil napětí a podpořil lepší pohyblivost tkání.
Terapie nebývá bolestivá ani silová. Naopak často působí nenápadně. Někdy má člověk pocit, že „se skoro nic neděje“, a přitom v těle dochází k povolování napětí, zklidnění dechu nebo změně vnímání v dané oblasti. Zároveň terapie nemusí být v průběhu úplně příjemná. Nicméně je to technika založená na citlivosti, takže není důvod k obavám. Intenzita se vždy komunikuje během terapie.
Kdy se o viscerální terapii lidé nejčastěji zajímají?
Viscerální terapie bývá součástí širší fyzioterapeutické péče, obvykle tehdy, když terapeut vnímá, že břišní oblast nebo napětí v ní může souviset s celkovým stavem těla. Lidé ji vyhledávají například při:
- napětí v oblasti břicha, zažívací obtíže bez zjevné příčiny,
- pocitu stažení nebo tlaku, reflux, nafukování břicha,
- potížích v oblasti beder a pánve, bolestivá menstruace,
- omezeném dechu,
- nepříjemném tahu v oblasti jizev po operacích,
- bolest u srůstů,
- napětí souvisejícím s pánevním dnem, bedry,
- celkovém pocitu, že je střed těla „zablokovaný“.
Viscerální terapie ale není náhradou lékařského vyšetření. Pokud má člověk výrazné nebo nové bolesti břicha, zažívací potíže, horečku, zánět, krvácení nebo jiné akutní obtíže, jeho kroky směřují nejdříve k lékaři.
Jak probíhá jedno ošetření?
Na začátku bývá rozhovor o potížích, prodělaných operacích, jizvách, trávení, dechu a pohybových návycích. Pak následuje vyšetření pohledem i dotykem. Až potom volí konkrétní techniky. Samotné ošetření probíhá většinou vleže. Dotek bývá klidný, pomalý a velmi přesný. Pracuje se přes břicho, někdy i přes hrudník, boky,…
Po terapii člověk může cítit úlevu, větší lehkost v těle, změnu v držení těla. Bezprostředně po ošetření může mít větší potřebu odpočinku. Někdy je efekt rychlý, jindy je potřeba více času. Stejně jako u jiných fyzioterapeutických přístupů záleží na tom, s čím člověk přichází, jak dlouho obtíže trvají a v jakém stavu je celý organismus.
Co viscerální terapie není?
Není to zázračná metoda, která „ošetří a narovná všechny orgány“. Není to ani náhrada lékařské péče. A není to samostatná odpověď na každou bolest zad nebo břicha. Smysl má tehdy, když je součástí promyšlené terapie a když terapeut umí rozlišit, kdy je tento přístup vhodný — a kdy je naopak potřeba poslat člověka jinam.
Shrnutí
Viscerální terapie je fyzioterapeutický koncept osteopatického směru, který pracuje s pohyblivostí vnitřních orgánů a okolních tkání v souvislosti s držením těla, dechem a celkovým napětím v organismu. Neřeší tělo po částech, ale vnímá ho jako propojený celek. Pro někoho může být překvapivé, že se fyzioterapie dotýká i oblasti břicha. Když se ale podíváme na tělo opravdu celostně, začne to dávat smysl. Náš střed není jen místo, kde trávíme. Je to i místo, kde dýcháme, držíme se, reagujeme na stres a neseme mnoho vnitřního napětí. A právě proto může jemná práce s touto oblastí otevřít cestu k větší lehkosti, volnosti a vnímání vlastního těla.