Cist krétský (Cistus creticus)

Cistus creticus, někdy označovaný jako skalní nebo divoká růže, je keř náležející do čeledi Cistaceae (cistovité). Český název je pouze cist. Ve starší literatuře byl označován také jako Cistus incanus. Později se ovšem zjistilo, že Linnéův Cistus incanus je vlastně křížencem druhů Cistus albidus a Cistus crispus. Jméno většiny podobných rostlin z oblastí kolem Středozemního moře bylo proto změněno. Úplně přesné botanické jméno je Cist creticus, subspecies (poddruh) creticus.

Tento keř může dorůstat výšky až 150 centimetrů. Jeho listy jsou krátce řapíkaté a na okraji výrazně zvlněné a svraštělé. Květy jsou růžovofialové barvy a plodem je tobolka. Kromě Středozemí divoce roste ještě na Krymu, v severní Africe i v Sýrii. Jako rostlinná droga se používá extrakt z listů rostliny. Abychom se v různých druzích cistu dobře zorientovali, je třeba ještě upozornit, že kromě uvedeného poddruhu ještě existují další poddruhy Cistus creticus a to Cistus creticus subsp. eriocephalus a C. subsp. corsicus. Poslední jmenovaný poddruh roste jen na Korsice, Sardinii a v Maroku, jinak se místa výskytu všech tří poddruhů překrývají.

Obsažené látky a využití cistu krétského

Podstatné je, že obsahuje látky, které působí příznivě na naše zdraví. Mohou za to především polyfenoly, na něž je rostlina velmi bohatá. Působí v první řadě jako antioxidanty – pomáhají omezit negativní působení škodlivých volných radikálů z našeho okolí. Některé zdroje navíc uvádějí, že posilují imunitu i tak, že snižují schopnost virů pronikat do buňky. Dále je u těchto látek uváděno, že pomáhají i proti plísním, mají protizánětlivé a antiseptické vlastnosti. Je také doporučován jako doplněk léčby u infekcí způsobených chlamydiemi a zánětů horních cest dýchacích. Obsahuje i některé minerály – hlavně vápník, hořčík, zinek, železo.

Je používán i v tradiční čínské medicíně – podle jejího učení ovlivňuje především energetické dráhy plic, tlustého střeva, sleziny, tří zářičů (tří ohnišť) a perikardu.

Zpět nahoru