Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V dřívějších dobách bývalo zvykem přislazovat pouze ovocem, a to buď čerstvým nebo sušeným, kdy se například nasušily a pomlely hrušky, kterými pak hospodyně sypala koláče, knedlíky, cokoli sladkého. V chudších oblastech se sladilo sušenou, pomletou řepou, ale i mrkví. Souběžně s tímto jednoduchým způsobem, jak pokrmu dodat na sladkosti, lidé využívali i dostupného medu, který se vybíral nejprve v brtích lesních včel, aby se posléze úly přestěhovaly do zahrádek a sadů, kde člověk začíná včelky cíleně chovat. To vše až do roku 1747, kdy světlo světa spatřuje první cukr z řepy. Následně, v roce 1802 Franz Karl Achard založil řepný cukrovar v Konarech nedaleko Vratislavi ve Slezsku. První cukrovar na našem území vyrostl v roce 1829 v Kostelním Vydří u Dačic a brzy na to zažívá česká zem pozvolný sladký rozkvět, který věrně doprovází stovka nově vzniklých cukrovarů. I v naší vesnici jeden stojí, již samozřejmě nefunkční, neboť z té stovky tehdejších cukrovarů se nám tady zachovalo posledních sedm. Najdeme je například v Dobrovicích, Českém Meziříčí, Hrušovanech nad Jevišovkou, Litovli, Prosenicích, Vrbátkách či Opavě.
Abych vás však nemátla, dnešní článek určitě nebude o cukru jako takovém. Spíše bych se totiž rozepsala o sladkých „náhražkách,“ které, stejně jako kdysi, mohou účelně doplnit kolorit české, sladké kuchyně. K mrkvi ani řepě se však také vracet nebudeme, namísto toho to zkusíme s kokosovým cukrem, xylitolem, erythritolem anebo pak také čekankovým sirupem.
Kokosový cukr
Osobně jej používám opravdu moc ráda, neboť se vyznačuje nižším glykemickým indexem, který se točí okolo cifry 35. A to je už, panečku, pořádný rozdíl, zmíním-li běžně používanou sacharózu, tedy řepný cukr, který se v tabulce glykemického indexu vyšplhá až k hodnotě 70. Po kokosovém cukru určitě sáhněme, jsme-li v redukci, jdeme světem s diabetem 1. či 2. typu, případně, prahneme po tom sladit zdravěji. I zde však pamatujme, že všeho s mírou. Kokosový cukr sice platí za zdravější způsob přislazování, není však bez kalorií. 100 g kokosového cukru nabídne 367 kcal, tedy 1535 kJ.
A co to vlastně je, ten kokosový cukr a jak to, že je tak sladký? Kokosový cukr se užívá tradičně například v Indonésii, kde zemědělci sbírají šťávu ze stonků květníku puku kokosové palmy. Šťáva se odchytává do nachystaných nádob, aby se pak zahřála na první sladký produkt, tedy sirup. Prohřívá-li se cukr o něco déle, získáváme onen známý, typicky sladký a voňavý výrobek, tedy krystalický kokosový cukr, který se vyznačuje výraznou hnědou barvou. Chuť, ale i zmíněná barva se mohou jemně lišit v závislosti na stupni vyzrání květních puků, přírodních podmínkách, ale také způsobu přípravy. Někdy totiž koupíte i takový cukr, který se vyznačuje výrazně hutnou chutí, kterou mu vtiskl delší proces zahřívání.
Zajímavostí je, že podobně, jako například čekanka, anebo topinambury, obsahuje kokosový cukr inulin, významné prebiotikum, které zachutná našim střevním mikrokamarádům. Též zde najdeme minerální látky, jako je například zinek či hořčík, nicméně, na tomto množství nelze jídelníček stavět. Pokud bychom totiž z minerálů rádi profitovali, museli bychom cukr snídat, svačit, obědvat i večeřet. A to je, takřka nemožné, a hlavně také nezdravé. Minerální látky tedy čerpejme spíše z ovoce a zeleniny, kvalitních příloh, oříšků a semínek.
Kde všude můžeme kokosový cukr použít?
- Sladké snídaňové kaše
- Pečení buchet, koláčů, dortů
- Příprava krémů (pozor, kokosový cukr krém obarví)
- Příprava zmrzlin, pudinků,
- Příprava sirupů, nápojů aj.
Březový cukr alias xylitol
Jelikož kokosový cukr, i když v umírněném množství, ovlivňuje hladinu krevního cukru, jeho použití střídám s březovým cukrem, který je častěji známý pod pojmem xylitol. Výroba xylitolu není žádnou novinkou, datuje se dokonce k roku 1891, kdy se předmětem zájmu stává finská bříza, přesněji její látky, oplývající podobnými vlastnostmi, jako je tomu u klasické sacharózy. Březový cukr je tedy výsledným produktem hydrolýzy D – xylózy v koncentrované kyselině chlorovodíkové. Tímto způsobem dochází k rozpadu přítomných polysacharidů, které oxidují na vícemocný alkohol, xylitol.
S xylitolem můžeme nakládat stejně jako s klasickým cukrem, lze z něj i velmi dobře péci. Jeho glykemický index je roven hodnotě 7, oproti cukru vykazuje dokonce až poloviční kalorickou hodnotu. Jedinou nevýhodou může být vyšší cena a také fakt, že dávky nad 30 g denně, mohou spouštět průjmy.
Kde všude můžeme xylitol použít?
- Ranní snídaňové kaše
- Užijeme jej i v buchtách, koláčích, dezertech
- Při přípravě pudinků, zmrzlin,
- S troškou šikovnosti pak také při výrobě marmelády, sirupů či likérů
Pozor!!! Xylitol, a to i v malém množství, je jedovatý pro psy.
Erytritol
Erytritol patří chemicky k cukerným alkoholům. Sladce chutnající prášek se zpravidla získává přeměnou hroznového cukru nebo klasické sacharózy pomocí určitých kvasinek. Až z 90 % se vstřebává v žaludku a dvanáctníku, kdy je následně vyloučen ledvinami. Jeho použití je skutečně rozmanité, od sladkostí až po mléčné výrobky. Oproti běžnému cukru vykazuje zhruba 70 % sladivost, GI je roven 0. Při konzumaci vyšších dávek, obvykle nad 50 g denně, může dojít, stejně jako u xylitolu, k průjmům, bolestem břicha a nadýmání. U dětí ve věku 4- 6 nepřekračujme DDD 15 g.
Jeho použití je totožné s použitím xylitolu.
Na trhu lze zakoupit také další sladící výrobky, ať už výrobky z rostliny stévie, theralózu, ribózu, tagatózu či D – manózu. Vysoce oblíbeným, zvláště v diabetickém stravování, bývá také čekankový sirup, jenž využívá přirozené sladkosti inulinu.
Čekankový sirup
Chcete-li si přisladit opravdu zdravě a jídelníček navýšit o potřebnou vlákninu, zcela jistě to zkuste s čekankovým sirupem. Ten je produktem, který získáváme z čekankového kořene, jenž je pro naši zemi tolik příznačný. Jedná se totiž o kořen, ze kterého naši předkové vyráběli po dlouhý čas typicky vonící kávovinovou náhražku, cikorii. Průměrný čekankový sirup obsahuje zhruba 70 % vlákniny, přesněji inulinu, který zcela obejde trávicí enzymy, aby si na něm smlsly střevní bakterie. A ty z něj následně profitují a účelně tak doplňují střevní mikrobiom, což nás činí spokojenější, zdravější a štíhlejší. Podobně, jako tomu bylo u kokosového cukru. Čekankový sirup však inulinu obsahuje mnohonásobně více.
I čekankový sirup má velmi nízký glykemický index, který se blíží hodnotě 0. ve 100 g najdeme tedy zhruba 10 g sacharidů a cca 70 g vlákniny. Energeticky se 100 g výrobku rovná zhruba 700 kJ. Budeme-li chtít tento sirup vyzkoušet, vybírejme takový, aby nebyl doplněn o sukralózu, která zlepšuje sladivost výrobku. Běžný čekankový sirup bez sukralózy totiž, v porovnání s klasickou sacharózou, dosahuje pouze 60 % sladivosti. Protože však sukralózu řadíme na seznam umělých sladidel, za mne, produkty s ní neupřednostňujme.
Kde všude čekankový sirup použít?
Použití sirupu bude opět podobné, jako u kteréhokoli předchozího sladidla.
- Ranní snídaňové kašew
- Buchty, koláče, dezerty, zmrzliny, pudinky
- Nápoje
- Sladké pomazánky, kdy čekankový sirup nahrazuje konzistencí med, což se může hodit při pečení perníčků…
Výběr již ponechám na vás. Osobně upřednostňuji kokosový cukr, následně xylitol a dále též čekankový sirup. Jen pro informaci, jedno 400 g balení kokosového cukru vydrží naší rodině zhruba měsíc.