Chronická nemoc je nemocí celého člověka

nemoc

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Chronická nemoc se netýká jen jednoho orgánu nebo systému, kde se právě odehrává zdravotní problém.

 

Všechno souvisí se vším

Na rozvoji nemoci se podílejí imunitní systém, hormonální systém, detoxikační systém jater, ledvin, střeva, i psychika a konečně i duchovní stabilita či nestabilita.

 

Příkladně

Do poradny píše člověk, který právě řeší „vyvrcholení“ nemoci, ať už rakovinu, ochrnutí, hluchotu, slepotu, či mu přestávají fungovat ledviny, přišlo se na cukrovku… A dotyčný píše, že jeho nemoc přišla najednou, z ničeho nic. „Byla mi diagnostikována nemoc, začínám užívat léky proti této nemoci, snažím se o zdravý životní styl, beru jen léky na štítnou žlázu, nebo na tlak, nebo na kyselinu močovou… Jsem po operaci žlučníku, prodělal jsem žaludeční vředy, mám alergii na mléko, někdy si musím vzít prášek na nervy nebo na spaní…“

 

Nepřichází náhle

Ukazuje se, že celá záležitost není z ničeho nic, ale že již v těle probíhá chronický patologický problém. Jenže dotyčný to vnímá jinak. Užívá např. lék na svou poruchu štítné žlázy, a tím své problémy nevnímá, užívá léky na vysoký tlak, a když je užívá, má tlak normální, když bere lék proti kyselině močové, nemá žádné projevy dny, když bere prášky na nervy, je klidnější…, a tak si myslí, že to již není nemoc.

 

Nemoc pokračuje

Správně by měl říci, že hodnoty tlaku krve, hodnoty funkce štítné žlázy atd. jsou normální za předpokladu, že užívá léky. Ve své podstatě nemoc pokračuje, příčina, proč k nemoci došlo, není odstraňována a plíživě, nenápadně se rozvíjí chronicita.

Je časté, že se nahromadí několik takových chronických projevů, které jsou jen maskovány léky. A pak se přijde třeba na rakovinu a vznikne poplach. Rozhodně nevznikla najednou a z ničeho nic.

 

Hledání

Dotyčný si již zvykl na svou letitou nemoc, kterou nepovažuje za nemoc, ale najednou je zde jiná situace. Jde o ohrožení života, je zde hrozba, zhroutí se psychika, všechny plány života. „Jak je to jenom možné? Proč mě to postihlo?“ První kroky vedou na onkologii. Tam se provede celá řada různých vyšetření, použije se nejmodernější technika, přesně se popíše patologie, je sestaven léčebný program, státní pokladna se pořádně prohne, a protože jde o čas, zahájí se hned onkoterapie. „Je to buď, anebo“.

Když prvotní šok pomine, píše dotyčný při probíhající onkoterapii do poradny: „Přece musí něco existovat, co by mně pomohlo“. A začíná studovat u „Dr. Googla“…

Najde řadu „zaručených“ doporučení pro posilu imunity, detoxikace, úpravy pH. Začne navštěvovat různá cvičení těla, psychiky, zkoumání rodinných souvislostí. Začne vnímat, že se nemoc týká celého člověka, a tak se snaží o nápravu.

Při detailnějším rozboru se téměř vždy ukazuje, že diagnóza konkrétního problému je přesně popsána, jenže skutečná mozaika patofyziologie dané nemoci je neúplná…

 

Zaostřeno

Při rakovinném procesu sehrává svou roli imunita, a řekl bych, že jednu z nejdůležitějších rolí, protože je zřejmé, že imunita selhala, když nedokázala rozpoznat rakovinné buňky a dovolila, aby se rozmnožily. A existují další faktory stran funkce imunity…

A ukazuje se, že imunologické vyšetření vlastně provedeno nebylo. Podobně chybí hormonální profil, glykemický profil, pátrání po infekcích, po stresových situacích.

Hlavní sledování a pozorování onkologa je zaměřeno převážně na ty funkce, které by mohly být onkoterapií zasaženy, např. krvetvorba, stav kostní dřeně, jaterní funkce apod. A úspěšně proběhne terapie; markery pro rakovinu jsou v klidu, pacient se uklidní, rodina se uklidní. Často slyšíte, jak v televizi ta či ona celebrita, sportovec apod. úspěšně vybojoval boj s rakovinou.

 

Začátek léčení?

Jenže je to jen pozlátko. Nemoc nekončí s ukončením terapie… Ba naopak, skutečná terapie má teprve nyní začít. Situace v těle nebyla v pořádku před onemocněním, chemoterapie zastavila hrozbu, ale nezměnila podmínky pro vznik nemoci, a ty zůstávají nedobré i po chemoterapii. Všechno je třeba vybudovat znovu, dotyčný má být vděčný, že dostal díky moderní medicíně druhou šanci, kterou již nesmí pustit.

Je třeba kompletně prozkoumat mozaiku patofyziologie nemoci. Toto onemocnění je nemoc celého člověka. Musí nastat totální obrat v životě. To znamená mnoho úprav životosprávy – na úrovni těla i psychiky, a hlavně v oblasti duchovní. Má si pojmenovat, co bylo v jeho životě špatné, a to musí přestat. (Každý ví nejlépe, kde nejvíc hřeší.) Pokud budou takové faktory stále existovat a působit, bude jen otázkou času, kdy se nemoc vrátí.