Chinovník červený (Cinchona pubescens)

cm chinovnik cerveny cinchona pubescens

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Chinovník červený (Cinchona pubescens) je velmi známý strom, jehož kůra obsahuje látky, které vstoupily do dějin farmakologie či farmakognosie.

Popis a výskyt Chinovníku

Chinovník patří do čeledě Rubiaceae (mořenovité). Jedná o stále zelený strom s kožovitě vstřícnými listy a nahnědlou kůrou. Roste tropických oblastech Jižní Ameriky, v Kolumbii, Equadoru, Peru a Bolívii. Pěstuje se také v Indonésii, Indii, Mexiku nebo Malajsii.

Obsahové látky a účinky Chinovníku

U pěstovaných odrůd se dbá na vysoký obsah účinných látek v kůře stromů. Rostlinou drogou z něj je již zmiňovaná kůra (Cortex Cinchonae), která obsahuje jako hlavní účinné složky alkaloidy – jedná se o alkaloidy chinin, chinidin, anchonin a cinchonidin.

Chinin

Nejznámější z nich je chinin. Chinin působí mírně proti bolesti a horečce. Působí na parazity v krvi. Nejvýznamnější je jeho používání jako léku proti malárii. Bohužel, v současnosti jsou některé kmeny malárie proti němu odolné (hlavně v jihovýchodní Asii). Přesto je označován jako relativně účinný a využívá se jako hlavní lék u některých vážných případů malárie. V současnosti je často nahrazován syntetickými léky.

Chinin je rovněž protoplazmatický jed. Tak jsou označovány látky brzdící enzymatické pochody v organismu. Těhotné ženy se musí chininu, ať už v přírodních přípravcích či v nápojích (zejména toniku) vyhnout, protože ve větším množství může způsobit potrat (zvyšuje citlivost dělohy na látky vyvolávající její kontrakce).

Chinidin

Další alkaloid, chinidin, je užívaný jako antiarytmikum, na léčebné ovlivnění srdečního rytmu, například u fibrilace síní. Rovněž chinidin se již v současnosti v preskripci lékařů tolik nevyskytuje, ale můžeme se s ním setkat jako s farmaceutickou surovinou v lékárnách, kde se používá do tradičních předepisovaných léčebných směsí (tzv. magistralitter), ve formě sulfátu. Stejně tak se někdy objeví i chinin, buď jako chinin sulfát či hydrochlorid. V této podobě se s nimi můžeme setkat i v lékopisech.

Ostatní alkaloidy již nejsou tak významné, někdy je zmiňován ještě cinchonin, s fyziologickým účinkem podobným chininu (ale slabším).

Chinovník

Kůra

I samotná kůra chininovníku červeného je jako léčebná droga uváděná v lékopisech (Cortex cinchonae). Slouží hlavně k izolaci alkaloidů, pro svou hořkost se používala jako stomachikum a hořké tonikum pro zvýšení chuti k jídlu. Z drogy se připravuje lékopisný tekutý extrakt s latinským názvem Cinchonae extractum fluidum normatum.

Zajímavosti o Chinovníku

Aby někoho nevyděsily předchozí fakta, je nutné zmínit, že chinin se vyskytuje zejména v přírodních kosmetických přípravcích, jako součást některých regeneračních krémů a šampónů, kde vyživuje vlasy a pomáhá tak zabraňovat jejich vypadávání. Pokud je jako jedna ze složek vnitřně užívaného přípravku, je to pod kontrolou řádného výrobce. Přesto, ani tyto přípravky by neměly ženy raději užívat, taktéž i děti do 15 let věku.

Jako zajímavost na závěr lze uvést, že před druhou světovou válkou téměř všechnu celosvětovou produkci chinovníku pokrývala tehdejší holandská kolonie na Jávě (dnes Indonézie). Její obsazení Japonci urychlilo vývoj syntetických antimalarik a přispělo k založením plantáží chinovníku ve Střední a Jižní Americe, kde jsou matečné rostliny domovem, ale nešetrnou těžbou byly téměř vykáceny.