Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Cesium (chemická značka Cs, latinsky Caesium) je alkalický prvek s velkou reaktivitou. Je velmi měkký kov, lehký a zlatožlutý, který se dá lehce krájet nožem (dokonce je měkčí než vosk).
Je těžší než voda. Velmi dobře vede elektrický proud a teplo. Má nízký bod tání i varu. Vzhledem k jeho velké reaktivitě se v přírodě setkáme pouze s jeho sloučeninami a to jenom v mocenství Cs+. Protože se jedná o hodně reaktivní kov, má velmi malé praktické využití.
Vzhledem ke své mimořádné nestálosti a reaktivitě má kovové cesium jen minimální praktické využití. Průmyslově se využívá při výrobě fotočlánků, katodových trubic nebo přístrojů do noční vidění, zdrojů ultrafialového záření nebo televizorů.
V přírodě se vyskytuje vzhledem k své vysoké reaktivitě pouze ve sloučeninách, stejně jako ostatní alkalické kovy. Samotné cesium v přírodě téměř nenajdete, vyskytuje se často ve společnosti rubidia či jiných alkalických kovů.
V medicíně se užívá izotop 137 Cs při radioterapii pro ozařování rakovinných nádorů. Jeho poločas rozpadu je 30 let. Často bylo používáno pro gynekologické aplikace v podobě tub uzavřených v tzv. platiniridiových celulkách (dutých válečcích).
Při radioterapii se používá cesiový ozařovač, který produkuje fotonové záření o vysoké energii. Jako zdroj záření je v něm právě použit radioaktivní izotop cesia 137. Na rozdíl od kobaltového ozařovače mají u cesiového ozařovače gama paprsky, které produkuje nižší pronikavost.
Využívá se pro ozařování rakovinných ložisek ležících na povrchu těla nebo při nenádorové (protizánětlivé) radioterapii. Pokud by se někdo obával radioaktivity nemocného, není třeba. V průběhu léčby ozařováním není onkologický pacient radioaktivní, takže neohrožuje své okolí.