Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Možná jste se již někdy setkali s černou bulvou barvy hlíny, kterou, když oloupete a následně rozkrojíte, přivítá vás hutná, krémová dužnina. A tu, stejně jako například bílou ředkev, vodnici, tuřín či klasickou ředkvičku, můžete nakrájet na tenčí plátky a doprovodit jí jakoukoli slanou, zeleninovou směs, pečivo či salát. V případě zeleninového salátu krájíme ředkev na drobné kousky, které doplníme o jakoukoli jinou, raději však šťavnatou, zeleninu.
Černá ředkev je pro své hluboké terapeutické účinky ceněna již od pradávna. Naši předkové z ní však také rádi vařili, stejně, jako z již zmiňovaného tuřínu či vodnice. Ovšem, člověk nynější doby, narazí-li někde na tyto suroviny, většinou neví, co vlastně s nimi. A přitom, tam, kde pracujeme s klasickou ředkvičkou, můžeme zařadit i chuťově zajímavou černou ředkev. Níže pak přikládám recept z knihy Velká kuchařka, Magdaleny Dobromily Rettigové, vydané v roce 1912, který zní takto:
Očistíme a rozkrájíme zimní ředkev, podusíme ji do červena v zapěněném másle s kouskem cukru, míchajíce ji při tom častěji, pak ji poprášíme vařečkou mouky, zvolna ji promícháme, přilejeme trochu hovězí polévky, osolíme ředkev náležitě a udusíme ji do měkka (aby se ve vlastní šťávě udušená tak leskla, jako by potažena byla žlutou polevou. Obkládáme ji řízky nebo karbanátky.
Jindy zase, zejména při nachlazení a též s přicházející zimou, strouhali předkové ředkev na struhadle, nastrouhanou dužninu kroutili v plátně, čímž získávali peprnou, léčivou šťávu. Tu pak svařili s cukrem, případně též i jiným kořením, hodila by se skořice či hřebíček, anýz či badyán. Lék pak podávali zejména při kašli, rýmě, dětem preventivně v zimě. Předkům dávám za pravdu, neboť kolikrát stačí syrovou ředkev pouze ochutnat, aby se člověku okamžitě uvolnily dýchací cesty. Ředkev totiž obsahuje významné silice, tou nejznámější bude pravděpodobně sirný glykosid raphanol. A právě díky němu ředkev tak příjemně, hluboce štípe.
Černá ředkev čistí játra
Stejně, jako i jí podobné druhy, obsahuje ředkev hojnost vitamínů a minerálních látek. Z vitamínů zde najdeme C, B1, B2, B6, ve vodě rozpustný vitamín E, dále také zajímavé množství beta karotenu a z minerálů železo, síru, měď, draslík, vápník, fosfor, hořčík. Veškeré potraviny, které obsahují síru patří na seznam potravin detoxikačních. Chceme-li si tedy, obzvláště na jaře, jídelníček doplnit o čistící, podpůrné složky, zařaďme zmiňovanou ředkev, medvědí česnek, cibuli, brokolici, zelí, kapustu, ementál, čerstvé mléko (nejlépe kozí) či játra. Ovšem ne v podobě paštiky, ba právě naopak, spíše si z nich uchystejme pomazánku či je podusme se zeleninou a bylinami. Uzeniny a veškeré jim podobné mastné výrobky ukrývají sodnou sůl kyseliny dusité. Ve výrobcích bývá schovaná pod označením E250.
To, že je ředkev výborná na játra, popisuje ve svých dílech také Petr Mathioli, více se pak zaměřuje na rozrušení žlučových kamenů, kde mu ráda dávám za pravdu. Klienti se žlučovými kameny, pijící pravidelně 30-50 ml šťávy z černé ředkve denně, se mohou díky pravidelnému popíjení odstředěné šťávy, dopracovat k úlevě a úplnému vymizení těchto kamenů. Účinná se zde jeví také bylina pod názvem lomikámen, doprovázena tinkturou z pupenů kotvičníku. A samozřejmě, dietní opatření.
Mathioli k léčebném účinkům píše toto: Vařená řetkev s medem velice dobře působí při zastaralém kašli, ztenčuje hustá phlegmata (bílý, lepkavý, hustý hlen) a šlemy v prsech a pomáhá k jich vymítáni (vykašlání), pije-li se po několik dnů za sebou. Odvar řetkve pitý ráno na lačný život (žaludek) drobí kámen a vypuzuje jej z těla. Pojídání řetkve nebo pití odvaru z ní pomáhá při otravě jedovatými houbami. Také přináší ženám zastavenou menstruaci. Slupka řetkve utlučená a požitá s octem a medem, vzbuzuje dávení a nechutenství; tentýž účinek má i její semeno, pije-Ii se s teplou vodou. Odvar semene řetkyového žene moč i menstruaci. Semeno pité s octem ztenčuje a zmenšuje slezinu a otvírá její ucpání. Sušené semeno s medem jest dobrým protijedem.
Černou ředkví proti revmatu
Tím, že bulva obsahuje větší množství zásaditých složek, může tělu pomoci snadněji zachovat potřebnou acidobazickou rovnováhu, což je úkon, který, zvláště při vysoké stresové zátěži a nevhodně zvolné stravě, stojí organismus dennodenně velkou spoustu energie. Ředkev může být tedy i výtečnou prevencí rakovinného bujení. Ostatně k její konzumaci vyzýval i slavný, léčivými schopnostmi nadaný páter Ferda.
Vyšší obsah síry pak působí blahodárně při revmatických bolestech, kdy zmírňuje bolesti kloubů, mírní namožené svalstvo. Ne nadarmo cestují lidé zatížení revmatoidní artritidou do lázeňských měst, ve kterých vyvěrají sirné prameny. Bulva se doporučuje také při astma či zánětech dutin. V takovém případě můžeme sáhnout po suplementech, případně pak opět ředkev dávkovat v jídle. Osobně ji ráda přidávám do salátu a jeden takový, který patří na seznam jednodušších předpisů, by mohl vypadat následovně:
200 g sladších jablek, 100 g černé ředkve, ½ menší cibule, 1 polévková lžíce pomerančové šťávy, skořice, 150 g tučnějšího bílého jogurtu, 2 polévkové lžíce drcených mandlí, himalájská sůl
Ředkev nastrouháme najemno, jablko nahrubo. V jogurtu rozmícháme pomerančovou šťávu, přidáme skořici, sůl, najemno nakrájenou cibulku. Připravený dip vmícháme do salátu, posypeme drcenými mandlemi (výborně se zde hodí také konopné semínko), necháme odležet alespoň 5 hodin v lednici.
Do salátu, případně, napadá mne nyní zelná polévka, lze použít také list najemno nakrájené černé ředkve (podobně by se dala použít také mrkvová nať, listy kedlubny či červené řepy), neboť, dle dietních propočtů, obsahuje zhruba 10 x více vitamínu C nežli samotná černá bulva. Stejné pravidlo platí u listů z kedlubny, které můžeme zužitkovat ve smoothies. Ředkev se též nedoporučuje při dnové dietě, neboť obsahuje vyšší množství purinů a mohla by přiživit stav zánětlivé ataky.
Ředkev je i močopudná
Není jen žlučopudná, ale také močopudná. Trápí-li nás tedy nepříjemné otoky, lze ředkví do jisté míry určitě ulevit. Zde bych osobně zkombinovala sílu bulvy s významnými, ledvinovými bylinami, z nichž velmi dobře působí například list břízy. Ten můžeme zkombinovat s květem sedmikrásky, sušenou natí popence břečťanolistého, který však již brzy na jaře poroste. Případně, na jaře použijme také čerstvé kopřivy, které zároveň podpoří detoxikační účinky černé ředkve. A později, jak pokročí rok, nasbírejme si přesličku rolní, celík zlatobýl či svízel syřišťový.
Pozor při těžkostech spojených s žaludkem
Ředkev je poněkud těžšího charakteru, proto je dobré, začít s ní pozvolna, případně konzumovat čerstvě odstředěnou šťávu, nejlépe před jídlem. Řepa dráždí žaludek, zvláště, je-li oslaben, pozor tedy při žaludečních či dvanácterníkových vředech. Šťáva smíchaná s troškou medu před spaním ulevuje při insomnii, též se aplikuje při úporných bolestech hlavy.
Jelikož ředkev obsahuje poměrně vysoké množství vlákniny, snažíme se jí vyhnout při vleklých průjmech. Ač je díky svému specifickému složení výtečným způsobem, jak podpořit zdraví střevního mikrobiomu, během průjmů se od ní na chvíli vzdálíme. Kromě vyššího množství vlákniny je totiž i močopudná, což by mohlo podpořit projímavý efekt. Trpíme-li však naopak zácpou, vězme, že jedna jediná ředkev urychlí průchod natrávené potravy střevy, čímž zácpu rozpustí.
Na závěr, zkusme jídelníček oživit i o takové, téměř zapomenuté poklady, jako dnes adorovanou černou ředkev, ale i vodnici, tuřín, kadeřávek, případně i další odrůdy ředkví, jako je například podlouhle protáhlá ředkev bílá. Její účinek je sice, v porovnání s černou ředkví, mnohem mírnější, nicméně též obsahuje něco detoxikační síry, což se nám na jaře určitě hodí. A ještě jedna věc k černé ředkvi, tím, že nás zahřívá, dokáže i prokrvit, trpíme-li tedy na studené končetiny, případně také pomalejší myšlenkové pochody, napomozme mozku právě černou ředkví.