Celostní léčení v Indii a cesta za zdravějším já – rozhovor s Bárou Koubkovou

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Měsíc léčby a měsíc intenzivního výcviku jógy = dva měsíce v Indii. Bára Koubková napsala o své cestě knihu s názvem BOJUJ, SRAČIČKO! Kdo je vlastně Bára? „Hodně zvědavá holka, kterou teď baví psát,“ říká o sobě. A o čem je její kniha? Něco naznačí tento rozhovor. Ptám se zejména na Bářiny zážitky a zkušenosti s indickým, celostním přístupem k léčbě. Protože tohle je jiné. Tohle v české ordinaci obvykle nezažijete…

ro, proč se Tvá kniha jmenuje „BOJUJ, SRAČIČKO!?

Jmenuje se to tak, protože mi pro tu mou knížku nic nedávalo větší smysl. “Bojuj, sračičko!”je hláška mého dědy a moc pěkně funguje jako motto mé cesty do Indie. Mé cesty k sobě. Obecně je to pěkná fráze. Děda ji používal pro nás všechny členy rodiny už od dětství, byly jsme malé sračičky, s mojí sestrou, i sestřenicí, a děda nás vedl k tomu makat, neflákat se, něco v tom životě pořádného dělat. Hlavně ten život nepromarnit. Děda měl tuhle hlášku ručně napsanou a zarámovanou v pracovně. Těch hlášek měl mnoho, ale tahle utkvěla asi nejvíc. Měla jsem v jednu chvíli nápad nechat si tu hlášku vytetovat, ale na obálce knížky se mi asi líbí víc :).

Mohla bys nám nějakou z těch dalších dědových motivačních vět prozradit?

Mohla, ale tím bych odkryla název jedné z knížek, co plánuji v budoucnu sepsat. Tak se spíš nechte překvapit. 🙂

Ty sis prošla pro někoho dost exotickou zkušeností v Indii. Primární motivací bylo léčení skrze panchakarma očistu. Poznala jsi v Indii spoustu lékařů, jogínů i dalších účastníků (pacientů). Pro jaké typy lidí nebo spíš typy onemocnění si myslíš, že je toto léčení vhodné?

Mezi pacienty byli snad opravdu všichni. Léčili se tam lidé se špatným zrakem, neplodností, záněty v těle (já), s revma atd. Netuším, zda existuje vysloveně nějaká nemoc, pro kterou se tohle léčení nehodí. Mnoho lidí za panchakarmou jezdí i čistě z preventivních důvodů. Jedna paní tam jezdí každý rok. Má to jako takový dvoutýdenní retreat. 🙂

Takže ta očista trvá jen dva týdny?

Pro někoho je ta procedura na dva týdny, pro někoho na měsíc. Délka léčby závisí na tom, co ti je. Jak to je závažné a jaké procedury pro léčení doktor zvolí. Slečna, co spala vedle mě na posteli, tam byla dokonce snad tři měsíce. Přiletěla s ní i její maminka, aby ji v léčení podpořila. To bylo moc hezký. Tahle paní maminka se pak stala takovou místní maminkou nás všech pacientek. Na pokoji nás bylo asi dvacet, takže se ta její rodina v Indii hodně rozrostla :).

Po měsíci léčby ses sbalila a jela domů?

To ne, zůstala jsem tam celé dva měsíce. Měsíc pancharkarmy a měsíc tréninku na učitelku jógy. Upřímně, nebyla to úplně nejlepší kombinace aktivit. Po léčbě jsem měla spíš odpočívat, stravovat se podle konkrétní diety a já jsem namísto toho jen kousek popojela, z džungle k moři, a kromě nedělí cvičila každý den jógu, na šíleném vedru se učila filozofii a metodiku jógy a jedla, co mi bylo navařeno, což samozřejmě většinou neodpovídalo doporučení lékaře. Prostě jsem se tak nějak ambiciózně při plánování mé cesty zamilovala do tohohle dvouměsíčního plánu a ten plán se pak v praxi neukázal jako ten nejlepší.

To zní docela náročně, o čem tedy ta panchakarma přesně byla?

Panchakarma je ajurvédská očistná metoda. Oficiálně zahrnuje pět léčebných částí, já si to však pamatuji, a i v knížce o tom tak píšu, jako třífázovou léčbu. To, jak to proběhlo, bylo však velmi specifické pro moje problémy, léčba je vždy upravena na míru každému pacientovi. Já jsem si prošla fází masáží, fází samotné střevní očisty a fází klystýrů. Ty klystýry byly asi největší výzvou, co si budem povídat (smích). Masáže byly různého charakteru, příjemné a opravdu nepříjemné. Tou pro mě nejpříjemnější byla Shirodhara, na hlavu vám ve stejných intervalech kape olej, a to je šílená slast. Jasně, nezní to asi úplně slastně, ale já se tak cítila. Taky mě po jedné masáži nutili sedět v takové parní lázni, jen hlava vám z ní kouká, a záměrně používám slovo “nutili”, protože se mi v tom nadmíru nelíbilo. Ale u jiných pacientů to bylo třeba úplně naopak, člověk si nevybere. Je v tom správný balanc, nebo ne? 🙂

Něco na tom bude! A co tedy ta samotná očista a klystýry? Jak to probíhá?

Ráno obdržíš skleničku s tajemnou tekutinou, k posteli si odneseš kovovou nádobu s vodou a čekáš. Čekáš až odbije x-tá hodina, kdy se budeš moci konečně napít, ale jen po douškách, a kdy tvoje střeva pochopí, co se to přesně děje. Jakmile to ty střeva pochopí, záchod se pro tebe stane novou postelí. Ten den jsem myslím šla na záchod dvacetdvakrát. A hned den na to mě čekal můj první klystýr. A další den hned další, a tak to bylo celých sedm dnů. Indie – klystýrový ráj, tak tomu moc ráda říkám.

Pokud by někdo z našich čtenářů chtěl (na svou odpovědnost) něco podobného absolvovat, tak na co se má připravit nebo jakou jednu radu bys mu dala?

Připravte se na to, potkat sám sebe ve všech svých odstínech. Nejen fyzicky (ta střevní očista se na tom hodně podílí), ale i psychicky. Některé dny jsou hodně náročné, jste vyčerpaní a všechno vás štve. Některé dny se cítíte lehcí a všechno je zalito sluncem. Panchakarma pokryje velkou škálu emocí a stavů a člověk by do toho i s tím měl jít. Připraven na to potkat se a poznat se zase o kus víc. Proto jsem tam vlastně i jela. Nebylo to jen o fyzickém zdraví.

V Tvojí knize mě, mimo jiné, také zaujala Johančina meditace s bílou květinou. Můžeš ji v krátkosti popsat?

Ano. To je krásná záležitost. Sednete si sami se sebou a začnete si představovat, že vám z páteře vyrůstá stonek květiny. Od ocásku vzhůůůůůru po páteři. A jakmile proroste temenem hlavy, roste ten stonek dál a dál. A najednou se na konci stonku vytvoří bílý květ a ten se nese ještě dál do vesmíru až tam nahoře, v té tmě, potká další bílé květy na stoncích od dalších meditujících. A vy máte možnost skrze tu květinu poslat do vesmíru všechnu bolest, co právě pociťujete, a vzít si skrze tu květinu zpátky až dolů do páteře skrz ten dlouhatánský stonek vše, co zrovna potřebujete pro úlevu těla i duše.

Krása. Ve svém pobytu jsi čerpala hodně od Ammy. Zaujal mě její způsob práce s bolestí…

Ano, Amma radí, ať v nemoci myslíme na Boha. Je to taková pěkná pomůcka. Možná to zní jako útěk od bolesti, a možná trochu i je, ale pokud vám opravdu není dobře, moc hezky to funguje. Myslíte na Boha a ta bolest není najednou tak intenzivní. Nebo na ni najednou nejste sami.

Nemůžu si pomoct se nezeptat, zda-li si ale přece jen nevystačíme s tou naší, západní medicínou? Jaká byla ta přidaná hodnota, které se Ti tam dostalo a jaký největší rozdíl oproti zdravotnictví u nás, v České republice, jsi tam vnímala?

Největší přidanou hodnotou je za mě ten celostní pohled na věc. Na tělo. S psychikou i fyzickou stránkou. V ČR jsem každý jeden problém řešila na různých odděleních, kde si mě přehazovali jak horkou bramboru nebo mi naopak předepsali antibiotika na dvou různých odděleních ve stejnou dobu. Jeden rok jsem měla celkově 8 měsíců antibitoik, to nezní úplně jako udržitelná cesta, že? Prostě ta snaha pochopit, jak jedna věc v těle ovlivňuje jinou, o tom to pro mě bylo. Po tom jsem šla. Ale ano, je nutné říci, že ten východní přístup je tak strašně odlišný od toho našeho tradičního, že se to mnohým zdá jako nějaké bláznivé harakiri a klepou si u toho na čelo. Já sama si upřímně někdy klepu na čelo nad těmi všemi alternativními cestami ke zdraví, je jich tolik a každá hlásá trochu něco jiného, takže se v tom člověk může jednoduše ztratit.

A ty jsi na tom teď zdravotně jak, cítíš se taky ztracená?

Musím přiznat, že v té změti názorů na to, jak se uzdravit, se teď v Čechách cítím trochu ztracená. A proto, i když ne úplně s nadšením, se nyní vracím opět k sobě, poslouchat hudbu toho svého těla a jeho potřeb. Vyslechla jsem si za poslední roky tolik rad o tom, co jíst a nejíst, tolik opravdu odlišných rad, že už mi to jde jedním uchem dovnitř, druhým ven. Vracím se tedy zpátky k sobě, poslouchat, pozorovat, a snad se vydávám dobrou cestou :).

Báro, a když v závěru shrneš, co Ti všechno pobyt v Indii dal (nebo vzal), tak šla bys do toho znovu a naplnilo to Tvá očekávání? Je Ti teď líp?

Určitě to mé očekávání naplnilo a přeplnilo, jestli se to tak dá říci. Nevyléčila jsem se tam na sto procent, jak jsem původně doufala, stále mě to zdraví pokouší, je to tak, ale moc mě tohle mé indické žití někde tam uvnitř sebe ukotvilo, něco se ve mně semklo, kliklo to tam, v tom nejlepším slova smyslu. Nejsem úplně jiný člověk, to ne, ale mám k životu a sama sobě teď trochu jiný přístup. Chápavější, laskavější. Nikomu bych tedy nedoporučovala panchakarmu jako jedinou správnou cestu za zdravím. Ale spíše jako cestu za zdravějším já. Jojo, tak bych to nějak formulovala. Je to očista těla i duše, a ať bude ten výsledek jakýkoli, něco se ve vás očistí, nějaký kousek toho zbytečného nánosu odpadne, a vy budete odjíždět o kus lehčí na těle i na mysli. A za to to stojí.

Webová stránka Báry Koubkové: www.barakoubkova.cz

Jiří Hamerský

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.