prozdravi.cz
Vše pro vaše zdraví
krasa.cz
Vše pro vaši krásu
parfemy.cz
Značková parfumerie
hodinky.cz
Značkové hodinářství
sperky.cz
Značkové klenotnictví
vivantis.cz
Být sám sebou
logo  
lékařská poradnakatalog stránekobchod pro zdraví

Najdete nás na facebooku
Zdravá výživa


Čeho se bojíme víc - oxidu uhličitého, nebo metanu?

28.01.2011
V posledních letech je veřejnost přesvědčována o tom, že CO2 je největším nepřítelem lidstva. Že jeho přítomnost v atmosféře vytváří skleníkový efekt, kvůli němuž se planeta přehřívá, což může mít katastrofální následky. Ekonomicky vyspělé státy vyhlásily oxidu uhličitému válku a snaží se s ním bojovat všemi prostředky a bez ohledu na náklady.

Nějak se při tom zapomíná, že CO2 je spolu se slunečním zářením zcela nezbytný pro růst rostlin, že jeho zvýšené množství v atmosféře se projeví jejich rychlejším růstem a vyššími přírůstky a také to, že bez jeho přítomností v atmosféře bychom brzy zmrzli. V tom bojovém zápalu za snížení emisí CO2 mějme na paměti, že tento plyn je jednou ze základních podmínek existence života na Zemi, která by bez něj byla velkou ledovou koulí s průměrnou teplotou povrchu - 16 °C.

Skleníkový efekt
Je také dobré si uvědomit, že na tvorbě skleníkového efektu se podílí i jiné plyny než CO2. Oxid uhličitý přispívá ke skleníkovému efektu jen asi z jedné čtvrtiny, více než z poloviny se na něm podílí vodní pára a zbytek zajišťují ostatní skleníkové plyny, zejména metan (CH4) – uhlovodík, který je hlavní složkou zemního plynu. Přestože koncentrace metanu v atmosféře je 175x nižší než koncentrace CO2, není jeho skleníkový účinek zanedbatelný. Je to proto, že efekt způsobený metanem je 25-33krát větší než efekt CO2. A je to právě metan, jehož koncentrace ve vzduchu rychle roste, rychleji než koncentrace CO2. Ročně asi o 1 %, a na jeho produkci se podílí řada procesů.

Většina metanu v zemské atmosféře pochází z bakteriálního rozkladu látek biogenního původu nebo jako produkt metabolismu velkých přežvýkavců. V bažinatých oblastech, kde se rozkládá organický materiál, probublává metan k povrchu. Velká množství metanu jsou v podzemí jako hlavní složka zemního plynu a ropy, ve věčně zmrzlých půdách (permafrostu) a na dně moří v podobě tzv. hydrátu metanu, který vzniká v hlubinách z vody a metanu při nízkých teplotách a vysokém tlaku. Odhaduje se, že hydrátu metanu je na dně moří obrovské množství, a dokonce se uvažovalo o možnosti jeho těžby. V současné době nás však metan uložený na dně oceánů spíše děsí. Jeho těžba by byla v současných podmínkách neekonomická, ale tento zdroj metanu představuje riziko pro zvyšování metanu v atmosféře.

Metan také neustále uniká z uhelných dolů a z netěsnících ropovodů a plynovodů. Velkým a stále rostoucím zdrojem metanu jsou stáda chovaného dobytka. Zvířata produkují metan v procesu trávení celulózy činností některých bakterií. Austrálie, která chová 114 milionů ovcí a 27 milionů kusů skotu, je obrovským producentem metanu. Australští vědci proto vyvinuli vakcínu, která by činila ovce a skot odolnými vůči některým mikroorganismům produkujícím metan. Předpokládají, že produkce metanu očkovanými zvířaty by měla klesnout o 20 %, což není v australských poměrech málo. Metan tvoří 14 % všech skleníkových plynů, které se dostávají do ovzduší nad australským kontinentem. Ještě horší situace je na Novém Zélandu, kde se metan podílí na produkci skleníkových plynů plnou polovinou. I když se nám může zdát očkování zvířat za účelem snížení produkce jejich plynů poněkud kuriózní, je zřejmé, že nad novou možností omezení produkce metanu hospodářskými zvířaty nelze jen tak mávnout rukou.

Rýže a metan
Dalším významným zdrojem metanu jsou zavodněná rýžová pole. Rýže, jejíž historie je stará nejméně 5 000 let, se jako druhá nejdůležitější obilnina světa pěstuje na 12 000 000 km2, tedy na celé třetině plochy věnované pěstování obilnin, a na její produkci je závislá polovina lidstva. Je hlavní obilovinou Asie a v některých oblastech představuje až 90 % polní rostlinné výroby. Statisticky vzato je nejrozšířenější obilovinou pšenice, ale rýže zůstává na prvním místě v produkci zrna, protože v mnoha oblastech světa poskytují rýžová pole dvě až tři sklizně do roka. Stále se zvětšující plochy rýžových polí přinášejí nebezpečí, které se dříve příliš nebralo v úvahu. Zaplavená rýžová pole jsou dnes jedním z hlavních zdrojů metanu na Zemi. Je odhadováno, že každý rok je do atmosféry uvolněno asi 350 milionů tun metanu, z toho celá polovina je antropogenního původu.

Člověčí boj
Málokteré problematice současnosti je věnováno více pozornosti než skleníkovým plynům. Ti, kteří proti jejich zvyšování v atmosféře bojují, sami sebe vymezují jako zachránce lidstva před apokalypsou globálního oteplování. Zavádějící představa o skleníkovém efektu však znemožňuje realistické vnímání tohoto mnohem širšího problému. Je nutno si uvědomit, že problematika klimatických změn je dosud po stránce odborné nezralé téma, o němž jsou veřejnosti v médiích podávány neúplné informace. Často jsou v nich hypotézy vydávány za prokázané teorie. Toto téma se přesunulo z vědecké platformy na platformu politickou, a nedostatek věrohodných vědeckých závěrů umožňuje vytvářet různé katastrofické vize. To pak vede k ukvapeným politickým rozhodnutím, jako např. k zavedení plošného míchání biosložek do motorových paliv. Do nafty bude postupně přimícháváno stále více methylesteru řepkového oleje, do benzinu pak stále více ethanolu.

Opatření je opět zdůvodněno bojem se skleníkovým efektem, neboť má snížit emise oxidu uhličitého pocházejícího z fosilních zdrojů. Toto rozhodnutí však nebylo podepřeno seriózními argumenty. Chybí bilance srovnávající energii potřebnou na výrobu methylesteru řepkového oleje a bioethanolu. Odborné odhady uvádějí, že v klimatických podmínkách střední Evropy je tato bilance zhruba vyrovnaná. Nesystémová glorifikace bioenergie, která se promítla do legislativy, vyjímá biosložky motorových paliv z tržních vztahů. Společensky nepřijatelné spalování obilí bylo nahrazeno povinným spalováním biolihu z obilí vyrobeného.    

Znovu si položme otázku: Čeho se bojíme víc? Oxidu uhličitého, nebo metanu? Neměli bychom se ale spíše bát toho, že zákonodárci nadřadili získávání bioenergií potravinářské funkci zemědělství? Že povinné zvyšování obsahu biosložek v motorových palivech staví potravinářský průmysl do role zpracovatele nadprodukce bioenergetického zemědělství? Že zvyšování cen potravin už nebude důsledkem nahodilé neúrody, ale zákonitě se zvyšující potřeby motorových paliv?


Související články:
Dioxin = karcinogen
Umělé přísady
Sladidlo aspartam zřejmě vyvolává u krys rakovinu


28.01.2011
autor: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc.
zdroj: časopis Sféra 11/2010 (www.casopis-sfera.cz)
další články v rubrice: Ostatní


 
Stravování žen po čtyřicítce
Mocná dvojice minerálů
Zdravé vánoční cukroví
Cukrovka - příznaky a hodnoty glykemie
Jak zajistit adekvátní příjem zinku
Priessnitzův obklad
Proč je ve většině případů dobré nedělat kompromis (psychologie vyjednávání podle FBI)
Jak snížit hladinu škodlivého LDL cholesterolu přirozenou cestou
Hemeroidy - léčba, která zabírá
VIDEO: Kolikrát denně máme jíst?
(c) 2004-2016 www.celostnimedicina.cz
O násRSS