Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Před devíti lety se vyléčila z rakoviny, která podle ní znamená nedostatek sebelásky. Ve velkém rozhovoru pro Celostní medicínu Zdenka Pohlreich odpovídá, jak pracovat s vědomím, nalézt sám sebe, a díky tomu se uzdravit. Jak tvrdí, nemoc nám pomáhá dostat se znovu do počátečního stavu. Začít znovu. Existují podle Zdenky dědičné nemoci? Jak detoxikovat tělo? A jak můžeme zlepšit své vztahy a zažívat v životě hojnost? Začtěte se laskavých a moudrých odpovědí ženy, která od svého uzdravení nabízí pomoc ostatním lidem, je autorkou dvou knih a meditační aplikace SAT-NAM.
Paní Zdenko, kdy jste byla naposledy nemocná?
Naposledy jsem byla nemocná s rakovinou a od té doby ne. Někdy mě trošku škrábe v krku, za dva dny to nemám. Nebo hodně mluvím, tak si dám dva dny pohov. Protože mě se pořád někdo na něco ptá, tak si chvíli pak odpočinu. Měla jsem snad jednu virózu za devět let. Ale neříkám, že se rakovina nemůže vrátit. Může se vrátit. Ale to nemá s tělem nic společného.
Čím si lidé nejvíce ubližují?
Z mého pohledu ničím. Neexistuje, že by si někdo ubližoval. Protože všechno, co v životě děláte, je nastaveno a není to možné udělat špatně. Proto není nic, čím byste si ubližoval. Většinou, když si lidé myslí, že si ubližují, tak jenom dělají něco nevědomě – nevědí, že jim to ubližuje. A někdy může být ubližování ve skutečnosti záchrana. Vám to připadá, že vám někdo ubližuje nebo vám vadí, že přišla nemoc, ale ve finále se díky tomu zase odrazíte a jdete dál.
A když se budeme bavit o nemoci, tak proč trpíme?
Proč trpíme? Protože to tak nazývá mysl. Protože nevíme, kdo jsme. V okamžiku, kdy nevíme, kdo stojí za myslí, tak jsme jenom myslí. A protože jsme jenom myslí, tak mysl pořád jenom něco hodnotí a nazve to utrpením. My to nenazveme „nevím, kým jsem v této realitě; jsem ztracený“. My to nazveme utrpením. Je to jenom název toho, že lidé neví, kdo jsou.
Kdo jsme?
Jste bůh. Akorát to nevíte.
Jak popsat boha? Jak si ho představit? Jak ho pocítit?
To se pocítit nedá. Ten stav, když jste bohem, je bez pocitu. Pocity, myšlenky a vnímání jsou jenom realita mysli. Ale představte si jaké to je, když usnete do hlubokého spánku v noci, když spíte. Nemyslím teď, když máte sny, to už se mysl zapíná, to už nějakou realitu produkuje. Myslím tu část, když se vypne mysl a vy nemáte žádné obrazy, žádné pocity, žádné myšlenky. Protože to je ta mysl, to je to ego. V ten okamžik je klid. To ale neznamená, že tam nejste. Ráno se to zapne. Bůh ráno tu mysl zapne a vy vidíte nějaké obrázky – vidíte rodinu, vidíte děti. To je z boha vyrobené. On sám rozhýbe sebe. Zapne si mysl, aby se mohl sám na sebe dívat a mohl sebe nějakým způsobem uchopovat.
Co byste poradila člověku, který se dozví diagnózu rakoviny, ale v životě žádné zkušenosti s meditacemi absolutně nemá?
Já lidem vždy říkám: „Pokud máte žít, tak žít budete. Pokud nemáte žít, tak žít nebudete. To je dané a nastavené. Nemůžete prakticky nic pro to udělat. Už sama tato informace je pro lidi trochu osvobozující. Ač se to nezdá, ale v okamžiku, kdy zjistí, že nad tím nemají žádnou moc, tak je to pro ně osvobozující. Protože většinou si myslí, že musí všechno zvládnout, všechno musí řídit a všechno musí ovládat. V okamžiku, kdy máte informaci, že s tím nemůžete nic dělat, tak to možná na někoho může působit trochu stresově, ale na druhou stranu vás to může hodně osvobodit.
Je to hodně o tom přijetí a odpuštění.
Jo. A o odevzdání. Lidé mi na to někdy odpoví: „Odevzdání komu?“ A já říkám „Tomu bohu“. A oni řeknou: „Jakému bohu?“ „No tím, který jsi“. To je ta největší rada. Já jdu přímo. Nechodím kolem berliček. Ale jsou lidé, kteří tohle neuslyší. Ale ti se zase ke mně nedostanou. Většinou ke mně přijdou jen ti, kdo jsou na to připravení a otevření.
Teď mám otázku, kterou jste slyšela určitě už tisíckrát.
Nezeptáte se, kdo doma vaří? (smích)
Ne, na to se ptát nebudu. Ale proč vzniká rakovina? Proč ji má v dnešní době tolik lidí?
Rakovina je o sebelásce. O tom, že lidé sami sebe neznají. Rakovinu mají i vyspělé duše, lidé velmi hodní, ale pořád vyzařující energii někomu jinému. A nemyslí na sebe. Co je rakovina? Že se užíráte. Že se sám zabíjíte. Lidé milují vše, co je venku; milují lidi, pro všechny by se rozdali, ale sami sebe nesnášejí nebo nemohou uchopit.
Umím si představit situaci, že se užíráte problémy ve vztazích, druhými…
…anebo tím, že nemůžete všechny zachránit nebo tím, jak je to ve světě. Každý to máme nastavené jinak. Proto jsou rakoviny různé. Protože to má souvislost s hormonálním systémem, jak život prožíváte. Když třeba u chlapů vznikne rakovina prostaty, tak tam je to nepřijetí a nespokojenost s vaším stavem ve společnosti.
Chápu situaci, kdy ke druhým vyzařujete dobré věci. Pokud sami k sobě zároveň nemáme žádnou nenávist, tak je to tak v pohodě? Nebo se po nás chce věnovat pozornost především sobě?
Pro boha je nedůležitější bůh, takže v okamžiku, kdy se staráte o ďábla, což je mysl a realita, tak v ten okamžik je tam sebedestrukce, a je to pak ta nemoc. Protože nemoc znamená, že něco nemůžete.
Kdežto bůh je neomezené vědomí.
Přesně tak. A vy můžete cokoliv. Můžete úplně všechno. Je to lekce, abyste poznal, že vy jste pro realitu nejdůležitější. Number 1. Ten největší fenomén jste vy. Vy se musíte posadit na trůn. Pak teprve je smysl dovršen, když bůh přijde na to, že je bohem. Protože ostatní obrazy, o které se staráte a dáváte jim větší váhu než sobě, jsou z vás vyrobené. Kdybyste se neprobudili, tak žádné obrazy nejsou. Vy jste v té realitě nejvýš. Ale my pořád dáváme něco nebo někoho před sebe.
To se mi líbilo ve vašich knížkách, že říkáte, že nemáme dávat primárně pozornost tomu materiálnímu, ale bohu. Teď jsem pocítil – jak jste to před chvílí řekla – že ta podstata je tady v tom. Že, co se týká léčení, tak tím je řečeno vše.
Přesně tak. Říkáte to dobře. Vy, když potom dáte tu lásku bohu, tak pak můžete teprve dávat lásku ostatním. Když přijde člověk na to, kdo je, tak teprve může (tím, že má lásku sám k sobě, a protože bůh je bezpodmínečná láska) lásku rozdávat komukoliv. Protože vy předtím rozdáváte podmínečnou lásku. Vy si většinou kupujete lidi, abyste se sám cítil dobře. Vykupujete to, že se nemáte rád. Vy jim pomáháte, jenom aby si oni mysleli, že jste dost dobrý.
Pro mě je snadnější lásku pocítit ke konkrétní ženě, případně dalším bytostem jako jsou zvířata nebo stromy. Ale cítit stejně silně lásku jakoby přímo k bohu, nedokáži.
Lásku k bohu nemůžete mít, dokud vy se bohem sám přímo nestanete. Nemůžete mít lásku k něčemu, když jste od toho oddělen. Lásku k bohu můžete mít, až když jste bohem, tak se to vlastně propojí. Vy jste zdrojem všeho. Díváte se na oceán a víte, že jste ho vyrobil. Díváte se na hory a víte, že je to váš výrobek. Díváte se na válku, a ta válka je dokonalá. Jsou tam vojevůdci, tanky, střely – ty jsou úplně perfektní, protože to je válka.
Možná se budu ptát na některé věci pořád dokola. Jak se bohem tedy stát?
Mít ty informace. A vypnout mysl. Tak, abyste měl hluboký spánek beze snů i teď. To je ten klid, to je ta nirvána.
Jak?
Jak vypnout tu mysl? Mysl se vypne sama, když bude mít dostatek informací.
Informací jakého typu?
Různého. To musíte poslouchat videa na mé aplikaci SAT-NAM (smích). Je jich tam asi šedesát. Ale mysl potřebuje i dostatek prostoru, protože mysl je ego. A ona to jen tak nevzdá. Musíte mysl = ego zabít. Musíte zemřít. Jediná smrt v této realitě, která existuje, je smrt ega. Smrt fyzická neexistuje.
Jednou mi nějaká paní povídá: „Já jsem omdlívala, bylo mi zle a ztrácela jsem vědomí. Říkala jsem si při tom, že jestli je taková smrt, tak je to krásný, že se vše skoro lusknutím prstů vypne.“ A já jsem jí odpověděla: „To se vypíná takto každou noc. Každou noc umíráte. Je to jenom o vypnutí mysli.“ Lidé se nebojí smrti, lidé se bojí utrpení před umíráním. Přitom toho se bát nemusí. Bůh tady stvořil takových věcí, kterými se to dá utlumit.
Informace jsou jedna věc, ale kdyby byl někdo natěšený přímo na praxi…
Praxe jsou různé meditace. Ale spíše jde o to, prozkoumat vlastní zkušenost. To znamená, vzít si nějakou větu z tohoto rozhovoru a jenom být s tou větou a zkoumat ji vědomím. Pak máte šanci se tam dostat. Vlastní zkušeností. Nejde to tak, že já vám tady něco řeknu a vy to jenom myslí vezmete a budete tam. Vaše vědomí to musí prožít a niterně prozkoumat, až se k tomu probere.
Máte opravdu obrovský záběr těch informací. Odkud jste čerpala?
No odkud myslíte, že jsou? Ty informace jsou pořád jenom bohem. Je to samotný bůh, který si dává všechny ty otázky a na ně si nalézá odpovědi. Nemůžete je sehnat jinde. Všechno jsem já. Teď se tady dívám na vás a vy jste taky já.
Promiňte a ty konkrétní zkušenosti, knihy?
Různé knihy, různá videa, cestování do Peru. Různí guruové. Za devět let toho bylo hodně. Knih mám doma plnou knihovnu. Z každého jsem si vycucla něco. Prostudovala jsem toho spoustu, ale pak jsem stejně pochopila, že je to ve své podstatě všechno stejné, jen to každý říká trošku jinak. Nejvíc mě ale jednoznačně ovlivnila Bible. Jenom tu jsem studovala dva roky. Mám ji celou prostudovanou na max. Je tam nejvíc odpovědí. Musí se ale číst mezi řádky.
Paní Zdenko, jak se můžeme uzdravit?
Nedá se být nemocný. Takže se nemusíme ani uzdravovat. Jde jen o to, že nevíme, že jsme bohem. Je to cesta domů, být nemocný. Je to detox. Bůh není nemocný. V Bohu existují pravidla: Když nevíte, že jste bohem a děláte zlo ostatním, je to vlastně jako byste dělal zlo sobě. Pak to vlastně splácíte. Ono se tomu říká na spirituální rovině karma – je to příčina a následek. To znamená, že nemoc je splacením emočního zla. Já to nazývám zlo, ale je to spíš vytvoření emocí. Představte si, že emoce jsou energie a nemoc je spláchne, vynuluje. Ona vás vezme do pokory. Vy splatíte. Takže je nemoc vlastně úžasná. Protože jste na nule. Nemoc vám přichází pomoct dostat se zase do počátečního stavu. A zase získáte znovu svou moc. Zase máte šanci, když to pochopíte.
Jakým způsobem detoxikovat tělo?
Největší detox je přestat mít myšlenky. Má to vliv i na fyzické tělo. Když vyčistíte mysl, tak vám přijdou myšlenky a přijdou k vám třeba lidi, kteří vám dají chlorelu nebo vám dají energy nebo se to stane i v hmotném světě. Ono to všechno souvisí.
Jinými slovy, pokud neuděláme úklid myšlenek, tak chlorely nemají takový smysl?
Jako trošičku pomohou. Vy si tak trochu uklidíte před brankou domečku, ale domeček zůstane pořád zasviněný, jestli mi rozumíte. Musíme přijít na to, kde nemoc vznikla. A nemoc vznikla v důsledku tří věcí, které byly zanedbány: 1.) vztah s bohem, 2.) vztah sám se sebou, 3.) vztah s ostatními. Tyto tři věci, když jsou někde špatně, tak vzniká v domečku nepořádek. Domečkem myslím tělo. A jestliže tyto tři věci nejsou v pořádku, tak mi věřte, že je v myšlenkách opravdu velký nepořádek. Když hodně přemýšlíte, tak nejvíc tělo vyčerpáváte. Únavový syndrom je takové vyčerpání těla, že pak se ta nemoc může projevit kdekoliv. Jde to postupně, ta psychosomatika. Emoce – a pak jsou ne-moce. Nemoc vzniká z emocí.
Jak je v procesu uzdravování důležité vědomé jezení?
Na určité úrovni to může být dobrá berlička, ale nemá to žádný vliv. Mám babičku, které je 97, jedla tučný, kouřila a pořád žije. Nemá to s tím nic společného. Většinou to, co dáváme do úst, nám neškodí. To je všechno z boha. To je i v Bibli napsaný.
Existují dědičné nemoci?
Neexistují. Jsi tu jenom ty. A pokud ti obrázek říká, že existuje dědičná nemoc a ty ji máš, tak jenom ty jsi dělal v životě chyby, které dělal ten obrázek. Jako třeba tvoje maminka. To jsou tvoje obrázky, které ty promítáš, když se mysl ráno zapne.
Jedna žena, která vás má moc ráda a má ráda vašeho muže, tak mi zaslala otázku, co nám chce říct bolest zad (ramena)?
To je krásné. Většinou jakákoliv bolest nám říká, že máme hodně moc myšlenek. Hodně moc přemýšlíme. Protože bolest nás vede, abychom se soustředili na tělo a na sebe. Proto nás vede do jednoho bodu. Proto to bolí. Bod – bolest. Bolest nás „ubodovává“, usměrňuje a ukotvuje, abychom nemysleli na tolik věcí. Jinak bychom se z toho zbláznili. Když myslíme na bolest, nemůžeme myslet na ty myšlenky. Tím nás to chrání.
A proč záda? Záda jsou, jak ty sám stojíš v realitě. Jak se opíráš. Záda jsou opora celého těla. Ona neví, o co se opřít. A nemohu se opřít o nic jiného než sama o sebe. A ramena jsou, že nenecháš dělat věci ostatní, děláš všechno za ně.
Někde jste mluvila o nesmrtelnosti. Jak vypnout čas?
Čas je vypnutý. Žádný neexistuje. Když se podíváš na hodiny, tak ti jenom tvoje mysl ukazuje obrázek, že ručička je jinde. Mysl tě šálí. Existuje jen věčnost. Mysl ti ukazuje věci, aby sis myslel, že čas plyne. Například na oblohu dá Měsíc nebo Slunce. Ale to je jenom obrázek. A ty si na základě toho řekneš, že je buď noc, nebo den. A myslíš si, že to nějak běží. Ale mysl ti tam dává jenom obrázky ve věčnosti, kde už ty obrázky jsou.
Co zajímá obrovské množství lidí – nestárnutí. Co proto dělat, aby byl člověk mlád?
A k čemu? K čemu to potřebuješ? Jako bůh nepodléháš žádnému stárnutí. Tak k čemu to potřebuješ?
Tak třeba si mohu říct, že tady v té realitě je to praktičtější.
Ono to nejde. A když jsi bohem, tak zjistíš, že to ani nechceš. Nikdy neumíráš, jsi nekonečný. A je ti pak jedno, že jsi chvíli konečný. Ono to i chceš, jestli mi rozumíš.
Veliké téma na celý den jsou přání. Hodně lidí má myšlenku: „Jsem tvůrce a budu si přát“.
To je největší nepokora. Je to teď trend a zase to vymizí. Lidé zjistí, že to není možné. Chvíli to vypadá, že afirmuješ a ono se to plní, ale pak přijde nějaká ťafka. Pravidlo boha je, že v okamžiku, kdy si nic nebudeš přát, tak se ti teprve začne všechno plnit. Protože já ti dám příklad. Ty chceš peníze. Přeješ si mít peníze, tak dostaneš od boha chtění peněz. A i když budeš mít peníze, nebudeš mít nikdy dost.
Znám pár lidí, které provokuje vaše myšlenka, že vztahy neexistují, že – doslova cituji: „Mně to nejde říct, že jsem jenom já. Vždycky jsou tu druzí.“
Kdo to říká?
To je vaše odpověď?
No, kdo to říká? Jdi do té zkušenosti, kdo říká tuto větu: Mohu ji říct já za tebe? Všechno, co myslíš; všechno co cítíš; všechno, co říkáš; jsi jenom ty. Vždyť ty mě vidíš. Já jsem závislá na tobě. Jsi tady jenom ty. Nikdo jiný tady není.
Nejvíce ze všeho právě lidé řeší ty vztahy. Jak to mají udělat, když chtějí mít krásné vztahy s druhými lidmi?
Nechtít mít vztah. Udělat si vztah sám se sebou. Najít boha. V okamžiku, kdy jsi celý, naplníš se sám sebou, tak ty už nepotřebuješ mít někoho. Většinou vztahy potřebujeme, protože nás to doplňuje.
Děkuji. Už jsme o těch penězích trochu mluvili, ale jak tedy žít hojnost?
To je dobrá otázka. Cenit si sám sebe. Nakolik se ceníš, natolik jsi oceněn.
Kdyby někoho zajímala vaše aplikace SAT-NAM, tak co to člověku přinese, když si ji zapne?
Když si SAT-NAM najdeš, tak si ho bůh dá jakoby sám sobě, aby sám o sobě zjišťoval informace. Jestli se k někomu ze čtenářů aplikace SAT-NAM dostane, tak ji měl mít. Je to taková trochu bojovka: Bůh dává sám sobě informace a nachází sám sebe. Co to lidem dá? Zjistí, kdo jsou. Je to celé o tom, aby našli sami sebe.
Píšete ve svých knihách, že nemáme svobodnou vůli. Já mám moc rád termín boží vůle.
Jak v nebi, tak i na Zemi. Je to i v Otčenáši. Vždyť ty jsi bůh. Není tady nic jiného. Je tady jenom vůle boha.
Ještě bych se rád zeptal na pár věcí k meditaci. Nejuniverzálnější meditace na světě – typická mindfulness – je soustředění na dech. Přijde mi, že vy v tom jdete mnohem dál.
Určitě. Když pozoruješ dech, tak je to stejné jako bolest zad té paní. Zaměřuješ pozornost na nějakou věc, ale pořád je to na věc. Já také lidi učím nejprve na věc. Ale pak ty důležitější meditace jsou o tom, že vědomí úplně rozostříš. Jakoby si představ, že se vše rozplyne a není tam žádná věc. Když už se naučíš zaměřit se na jednu věc, tak pak můžeš rozpustit i tu jednu věc, jestli mi rozumíš. Protože kolikrát, když lidé nedělají meditace, tak mají v hlavě tolik myšlenek, že se neumí soustředit ani na ten dech. Pořád říkají, co budou dělat v práci, jejich mysl stále jede.
Všechny meditace slouží jako berličky – pomůcky na zklidnění. Meditace je ale pořád jenom berlička. My musíme rozpustit i tu berličku. Když se na mě teď díváš, tak rozpusť to vidění a nedívej se na mě jako na objekt, ale zkus jít do subjektu svého vidění. Zkus jít za to vidění. Buď viděním. Nekoukej se na mě jako na objekt, ale staň se viděním, které vytváří objekt. Jdi do subjektivního prožívání sama sebe. Jak je možné, že si uvědomuješ, že vidíš? To znamená, že toto uvědomování je pohybem Boha. To rozhýbává to tvoje vidění – že jsi si toho vědom. Že vidíš. Ty by sis toho nebyl vědom a nevěděl bys, že to vidíš. Ale ty jsi si vědom, že to vidíš. To je to boží.
V aplikaci jsem viděl meditaci na lotosový květ. Světlo je také jenom fantazie?
Je to fantazie. Ale já říkám: Tyto berličky jsou velmi důležité. Osvobozují lidi od mysli, která je bombarduje. Ony tě zklidní. Meditace vede ale jenom ke zklidnění. Ale pak musíš pracovat dál. Ten květ se musí rozpustit do světla. Tím se bohu přibližuješ – někdy se totiž říká, že bůh je světlo. Protože bůh tuto realitu dělá ze světla, on ji světlem vyrábí díky elektromagnetickému vlnění. A elektromagnetické vlnění je světelný paprsek.
Co když se ale někdy rád zaobírám i myšlenkami a vyhovuje mi to víc, než jen pozorování skrze smysly?
To mám pro tebe krásné motto: „Nekoukej se na to, co ti to myslí, ale raduj se, že ti to myslí.“ Protože to je důkaz boha a projev toho, že jsi bohem. To, že ti jdou myšlenky, je důkaz, že jsi zdrojem, který si vytváří mysl a ta tvoří tu realitu.
Takže se dá myslet a pod tím si to uvědomovat.
Přesně tak. Ty si můžeš například přes bolest uvědomit, že to, že tě něco bolí, tak díky tomu jsi živý. Že to, že ti to myslí, je díky tomu, že jsi bohem. Že jsi zdrojem. Že ti to produkuje. Že ti to žije.
Paní Zdenko, moc děkuji za rozhovor.
Webová stránka Zdenky Pohlreich: https://zdenkapohlreich.cz
Jiří Hamerský