Být či nebýt – vegetariánem?

Také jste byli určitou dobu vegetariány a pak o tom začali pochybovat? Setkali jste se s názory makrobiotiků, že maso si na sebe energeticky málem nevydělá, že je třeba přestat ubližovat zvířatům a netrápit je před smrtí, aby pak i my jsme nejedli plno stresových “hormonů” v jejich krvi? Ano, mají mnoho pravdy, je třeba jíst masa mnohem méně a jiným způsobem se zvířaty nakládat. Ale to platí i obecně o všem jídle! Opět několik názorů:

Klasický filosof zvolal: Jen proto, že mrkev křičí méně než králík, je víc etické jíst mrkev? Ne, to jistě ne. Z obecného proudu duchovního poznání víme, že vědomí i vitalita je obsažena stejně v rostlinách jako v živočiších!

M. J. Černická navíc upozorňuje, že rostlina se hýbe jen málo ve čtyřech světových stranách, ale z místa svého růstu neuteče a dokonce se nemůže ani trochu bránit!!! Kdežto zvíře nám dá práci – chytit, ulovit, zbavit života… Otázka stojí úplně jinak. Jíst musíme, a to všechno – ovšem podle svého individuálního konstitučního založení… Lidově řečeno, jak je ten Váš motor seřízen a na co uzpůsoben. Dieselovému autu nebudete nabízet benzín a naopak. A to je jen velmi hrubé připodobnění… Jedno z měřítek je např. krevní skupina. Když je někdo “nula”, bude jíst “bezmasé” např. měsíc a půl v době masopustu (před velikonocemi pro jarní vyčištění po zimě) nebo v době nemoci. A později se k masu vrátí, ale bude častěji vyhledávat domácí produkci s láskou a ekologicky chovaných zvířat, kterým nebyla podávána třeba kostní moučka…

Pokud se Vám dostává do rukou živé zvíře, je třeba jej myšlenkou upozornit, k čemu je tu na Zemi určeno, že zpracovává rostlinnou nebo živočišnou potravu a samo slouží v potravinovém řetězci smysluplně dál. Člověk je na špici řetězce a podobně jako jiní biologičtí predátoři zpracovává a zbytky vrací půdě.

A pozorujeme, že predátor jiného predátora neloví, ale je zpracován opět – třeba supy, červy a vracen jako biologický materiál Matce Zemi. Nic tu není špatně. I duše zvířecí i lidské se tu – v tělech – dobře realizují. Tolik volné citace z knihy M. J. Černické.

Teď vzpomeneme na americké indiány. Ti před lovem pravidelně pořádali kolektivní dynamickou (tj. v pohybu) meditaci, v níž se ve stavu “extáze” napojili na “ducha” zvířete, zvali ho k sobě, prosili ho, aby se nazítří nechal ulovit a zpracovat, připomněli mu jeho úlohu v potravním řetězci na Zemi. Stejně eticky bychom měli přistoupit k louce, ke stromu, k zelenině – před jejich vytěžením a zužitkováním: pozdravit, poprosit o zužitkování, připomenout úlohu v řetězci a poděkovat. Pak teprve sklízet úrodu. A tak je to úplně správně.

Ovšem dnešní rostliny obsahují jen málo živicích látek, půda na polích je intenzívním hospodařením vyčerpána. Takový “benzín” nemá pro nás dost “oktanů”. A navíc nepracujeme zvolna ve svých zaměstnáních, ale často hekticky, více než 8,5 hodiny a se stresem.

Doma pak namísto relaxu a odpočinku může být eventuálně také stres (…). Z toho čistě plyne jasná nutnost doplnit “oktany” svého jídla tzv. potravními doplňky a ochrannými látkami.

Že někdo krčí rameny? Také cesta. O svém zdraví a kondici si rozhodl sám. Já se domnívám, že jsme dost “dospělí”, abychom se uměli starat sami.

Přišla doba, kdy je úkolem poznat dokonale, kdo jsem, odkud přicházím, kam směřuji a jaký tu mám úkol.

Duše je nesmrtelná a je stavěna být vstřícná, láskyplná. Tělo je smrtelné a má své potřeby, je stavěno být sobecké – chtít lásku, světlo, teplo, pohyb, potravu… A jakou potravu? To správný řidič svého auta přece musí znát… A tak pátrejte sami, jaký cadilac nebo mercedes Vás to vozí po světě. K tomu Vám všem s úsměvem žehnám.

 

 

Zpět nahoru