Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Kdybych měl vybrat jednu kvalitu, kterou pokládám při jakémkoliv osobním či duchovním rozvoji, při uzdravení a vyléčení za nejdůležitější, byla by to právě otevřenost (a s ní spojená bdělost). Otevřenost znamená čiré bytí v přítomnosti, nebránění, neposuzování a nezasahování do přirozeného toku života.
V terapii, při léčbě nebo během přednášek jsem měl možnost pozorovat stovky lidí. Nejefektivnější studenti; ti, kteří na sobě udělali největší pokrok, nebo se brzy vyléčili, se vyznačovali jednou vzácnou kvalitou: byli otevření, pokorní v srdci, doslova uvnitř prázdní – umožňující tak přijímání. Cesta k zázrakům vede přes vnitřní ticho. Jako bychom ale většinou byli spíše jako skála, přes kterou nemůže nic proniknout. „Číši je třeba nejdříve vyprázdnit, aby do ní mohl proniknout božský nápoj,“ pravil již na počátku minulého století Aurobindo Ghoš, jeden z vůdčích osobností Indie.
Těšme se každý den ze slunce, jako by to bylo poprvé
Jak mi kdysi někdo krásně napsal, zázrak nespočívá v tom, že umíme létat nebo chodit po vodě, zázrak je, že můžeme kráčet po zemi. Pro malé dítě je celý svět zázračný. Protože je kráse otevřeno. Jakmile si ale my začneme myslet, že něco známe (např. slunce), přestane nás to tolik zajímat. Dívá-li se na to stejné slunce malé dítě, cítí nesmírnou radost, blaženost, rozechvění. Jak píše Sri Chinmoy: „Dychtivost srdce vidí vždy ve všem novost. Pokud používáme srdce, vše je nové. Každý den, dokonce, i když navenek děláme a vidíme stejnou věc, srdce neustále cítí novou radost.“
Zázraky jsou všude kolem nás. Jen my je přes doslova betonovou konstrukci vlastní mysli nevidíme. Snažme se proto ke každému dalšímu okamžiku přistupovat jako k vzácnému pokladu – být otevření a čistí, jako je čisté malé dítě.
Nesvazujme druhé svými očekáváními
Možná to znáte: Jedete po delší době za svými rodiči nebo za někým, koho jste dlouho neviděli. Zatímco vy jste se v poslední době hodně změnili, oni vás stále vidí postaru, což je pro vás velmi bolestné a vyčerpávající. Jak veliký dar bychom mohli dát svým blízkým, kdybychom je naopak vnímali takové, jací jsou a ne podle svých zkreslených představ!
V několika pozoruhodných studiích sociologa A. Galinského z Nothwesteren Univerzity vyšlo najevo, že čím větší máme moc (a za čím větší autoritu se považujeme), tím se přesnost našeho vnímání oslabuje. Moudrý člověk je proto naopak vždy schopen přiznat svou omylnost (ono známé „Vím, že nic nevím“). Když něco učíme druhé, snažme se sami sebe vnímat jako žáky. Tím se otevřeme možnosti, že oni mohou naučit něco nás. Zároveň nikdy své protějšky neomezujme představou, že jsou „něco méně“, než jsme my. Buďme vůči nim otevření a vnitřně poklekněme před jejich velikostí.
Jak jsem napsal v knize Sedm poselství, „otevřenost zázrakům umožňuje, aby se zázrak skutečně stal.“ Jsme pouhým nástrojem, vše je pro nás připravené – stačí se nebránit a…
Otevřít se zázrakům.
A umožnit jejich přijímání.