Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vezmeme si v kině do rukou velký popcorn. Bezmyšlenkovitě ho sníme. Jedna naše část se cítí uspokojena. Ta další cítí vinu. A přibíráme na váze. Spousta z nás se pořád dokola pohybuje v podobně nepříznivých návykových smyčkách. Nejde se z nich vymanit. Nebo snad ano? 🙂
Obvykle, když saháme po jídle, snažíme se vyhnout nepříjemným pocitům. Možná, že za vší tou prázdnotou, hněvem, smutkem nebo neklidem je jenom hlad po lásce. Pouhé teoretizování nám však nepomůže. Stejně jako „silná vůle“.
Proč silná vůle nefunguje?
Už jsem o na Celostní medicíně nejednou psal, že silná vůle je jenom mýtus. Novější výzkumy dokládají, proč tomu tak je: Je opravdu naší přirozeností toužit nejvíce po tom, co nemůžeme mít. Za druhé, čemu se bráníme, to přetrvává. A dříve či později nás to pak dožene. Někteří lidé zakončují krátkodobé diety zkonzumováním obrovského množství nezdravých potravin, které si odpírali (tzv. efekt „s**u už na to“)
Kromě silné vůle jsou často další pastí i nízkotučné potraviny. Jak píše Brewer v knize Pseudohlad (s. 121), „necítíme se po jejich konzumaci sytí, přestože přijímáme kalorie.“ A to pak vyvolává touhu po tučném nebo sladkém.
Co tedy ale funguje? 😊
Kalibrace hladu
Kdykoliv na nás jdou chutě, pomáhá otázka: „JE TO HLAD, NEBO JENOM CHUŤ NA JÍDLO?“
Brewer píše, že zatímco kručení v břiše je jasným příznakem hladu, potíže se soustředěním mohou být sice také příznakem prázdného žaludku, ale mnohdy jsou spíše signálem stresu a nutkáním ho pomocí jídla snížit.
Rozpoznejte plošinu rozkoše
Plošina rozkoše je výraz doktorky Dany Small. Znamená to, že začínáme jíst a mozek se průběžně „ptá“ žaludku, jestli má ještě místo. Stoupá požitek i chuť. Ale jen do doby, kdy se nasytíme. V tu chvíli jsme vystoupali na plošinu rozkoše (s. 170). Je to jakýsi bod zlomu, kdy už pro tělo jídlo není potřebné a mozek nám dává najevo, abychom zpomalili. Ale mnoho lidí jí ještě dál jenom ze setrvačnosti. A právě v tomto bodě dochází k přejedení. Následně nás bolí břicho, nebo máme pocit nadýmání či nevolnosti.
Cestou z bludného kruhu je zde rozvoj vnímavosti. Jedna z účastnic výzkumu v dnes citované knize Pseudohlad říká o zmrzlině: „Šlo o to, abych se časem naučila, kolik soust si opravdu vychutnám. V určitou dobu mi natolik začne studit v ústech, že mi přestane chutnat. A na konci už to není příjemné.“ (s. 171). Jde o to postupně u každého jídla zkoumat svou vlastní plošinu rozkoše: „Je tohle sousto příjemnější, stejné, nebo méně příjemné, než to předchozí? (…) Stačí dva bramborové lupínky? Jeden kousek hořké čokolády?“ (s. 172).
Metoda RAIN
Brewer má výbornou zkušenost se svými pacienty, že jim výborně funguje metoda Michelle McDonald, americké učitelky meditace, nazvaná RAIN (česky = rozeznat – přijmout – prozkoumat – neztotožnit se), s. 221. Když na nás začne dorážet chuť, máme se prý nejprve uvolnit. Přijmout vlnu chuti takovou, jaká je. Pak jde o to ji pečlivě pozorovat a prozkoumat. Tentokrát se můžete například ptát: „Co se právě teď děje v mém těle?“ Nakonec se doporučuje pár krátkými větami svou zkušenost popsat. A zůstat chvíli v prožitku; neanalyzovat, co s tím atd. Pro vážné zájemce je na autorových webových stránkách nahrávka metody RAIN v angličtině.
Cvičení laskavosti
Na začátku článku jsem psal, že chuť na sladké, tučné nebo slané je vyvoláno hladem po lásce. Relativně blízko pocitům lásky jsou pocity vděčnosti. Když v sobě stupňujeme vděčnost (lásku), potřeba nezdravého jídla mizí. Zamilovaní lidé nepotřebují jíst po mnoho hodin takřka vůbec.
Brewer na své klinice zase rozpracoval cvičení laskavosti. V knize je popsána celá dlouhá meditace, ale v kostce: My všichni můžeme žehnat sobě i druhým téměř neustále. Například, když kolem nás někdo projde, lze v duchu pronést: „Ať jsi šťastný, ať jsem šťastný i já“ (s.293). Nebo přímo do vlastního těla vdechovat věty typu: „Ať s radostí dbám o své vlastní blaho!“, „Ať jsem šťastný!“, „Ať necítím bolest na těle ani na duši!“ (s. 291-292) atd.
Kterou cestu si vybereš?
Při hubnutí a odolávání pokušení v podobě jídla existují dvě základní cesty a je na každém čtenáři, jakou si vybere:
Buď jsou to různé výživové koktejly, diety a přípravky na hubnutí. Obvykle krátkodobě zafungují. Stojí sice často spousty peněz, ale nevyžadují žádnou opravdovou změnu zevnitř.
Anebo jsou věci z toho článku a výzkumů a praxe Dr. Brewera které se týkají mindfulness, práce s pozorností, dechem, vnímáním, změnou emocí a vědomí. Tato cesta vyžaduje trénink těchto dovedností, kladení si otázek a posouvání hranic v poznávání sebe sama. Také rozvoj vědomí a pozitivnějších emocí. Odměnou může po čase být, že se stanete člověkem, který ze života odstraní automatismy a příčiny většiny úzkostí a stresů. Přejídání pak přestane být vaším problémem.
Jiří Hamerský
Literatura: Brewer, J. (2025): Pseudohlad. Nakladatelství Audiolibrix.