Brambora

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Nevonný dým ze špatně hořící bramborové natě zná mnoho dříve narozených z dob, kdy si na poli ve žhavých uhlících ohníčků pekli hlízy brambory. Místy až černá spálená slupka s popelem sice křupala občas mezi zuby, ale nikdo nám neřekl, že to není zdravé. Ostatně karamelizované hnědé škroby hned pod slupkou dávaly bramboře tu nejlepší příchuť, a když si na to po mnoha letech vzpomenu, tak stále pociťuji jistý slinotok, jako když zazvonili na Pavlovovy psy.

Zčernalé brambory hřály ruce, pálily, přehazovaly se z jedné ruky do druhé, musely se před ukousnutím horoucího sousta pilně ofukovat a vyznačovaly se akutním nedostatkem množství. Jestli to bylo nízkým věkem, obdobím růstu, chutí či hladem, je jedno. Ať se jich dalo do žhoucího podzimního popela, kolik chtělo, nikdy jich nebylo tolik, aby zbylo.

Když už jsme u dýmu z natě, málokdo ví, že tento dým je lehce omamný. Ostatně celá rostlina, jako většina lilkovitých, včetně důvěrně známých rajských jablíček, je poněkud jedovatá. Nezelená bramborová hlíza ale ne. Zralé rajské jablko také ne. Zelenkavé však ano.

Brambora je jedovatá díky známému solaninu. Otravy se projevují jen při požití zelených brambor a zvláště nebezpečné jsou klíčky a plody. Začínají bolestmi hlavy, nevolností, břichabolem a malátností; mohou skončit i smrtí. Jedna zelená brambora vás ale otrávit nestačí, ovšem její klíčky při zimním a jarním naklíčení ano. Hlízy brambory, které jsou nevhodně uskladněné na světle, zezelenají a jsou pak využitelné tak akorát k další sadbě.

Za normálních podmínek se není třeba brambory nijak bát. Zvláštností je, že její jedy solanin i chakonin jsou zároveň nositeli chuťových vlastností a bez jejich přítomnosti není brambora vůbec chutná. V hlíze je těchto látek bezpečné a státem v sadbě sledované množství, nejvíce pod slupkou. Přesto se věří, že kmín jedovatost tlumí a proto je vždy doporučováno vařit brambory s kmínem. Faktem je, že kmín jim dává výbornou chuť a účinky jeho silice působí proti účinkům solaninu. Nepere se to tedy v bramboře, ale až ve vás. Nicméně je tato kombinace léty prověřená, jak v kuchyních kuchařkami, tak babkami kořenářkami a dědky kořenáři, tedy i mnou…

Ovšem já sám, přestože miluji bramborovou kaši z brambor, s přídavkem další léčivky, smažené cibulky, tak doporučuji brambory jíst jen v určitém režimu. Jsou-li převažující strukturou daného pokrmu, tak tedy k obědu, ne později, například k večeři. Tělo totiž potřebuje dostatek času a pohybové aktivity spojené s usilovnějším dýcháním, aby bramborový škrob i další látky zpracovalo.

Brambora s trávením ve střevech nespěchá a poměrně zdržuje. A to tím více, když není dobře rozkousaná. Stimuluje reflektoricky peristaltiku a tvorbu šťáv i v uprázdněném žaludku a navozuje pocit potřeby dalšího jídla až hladu. Nutno poznamenat, že individuálně při tom záleží i na korektnosti inervace svaloviny střeva od páteře a při blokádách se jenom hůř tráví a dělá se v trávení těžkou a tím i břich, ale už bez onoho hladu. Každopádně lze brambory pro pomalejší a pravidelnou dodávku živin doporučit diabetikům. Ne ale na noc. Brambory k večeři znamenají, že půjdete spát sytí a zároveň nebezpečně hladoví a cokoliv vložíte do připraveného žaludku, bude použito proti vám. Člověk vlastnící ledničku má potom dosti neodbytnou potřebu jejího večerního a nočního plenění.

Navíc se zdá, že brambora trávená bez tělesné aktivity tělo mírně překyseluje, poněkud unavuje, zpomaluje, zatlumuje a usnadňuje tak vznik stresů nebo depresí.

Uvědomíme-li si, že brambora obsahuje škrob až ve čtvrtině své hmotnosti, je joulovou pumou (zastarale řečeno – kalorickou bombou). Tepelně upravená brambora má navíc tento škrob dobře stravitelný a sliny ho začínají enzymaticky rozkládat na cukry již v ústech. Takže podržíte-li kousek vařené brambory v ústech a prosliníte, tak vám tam po chvíli zesládne.

Je-li brambora jen součástí příloh a nedominuje v zeleninách na talíři, je rozhodně doporučeníhodná, protože v procesu trávení zlepší podmínky pro ostatní hůře rozložitelnou potravu a vlákninu v žaludku. Tím vám při správném rozžvýkání a neuspěchaném vychutnání pokrmu dodá pocit prvotní sytosti a nestimuluje vás k další nadměrné konzumaci. Prakticky tím nabádám, aby si člověk z talíře nejdříve vymlsal bramboru a teprve po ní pokračoval ostatním.

Brambora se podílí i na tvorbě vitamínu B12 ve střevě a má vliv na snižování hladiny cholesterolu v krvi. A to tím více, čím více se k ní přidá chlorofyl z nějaké zelené listové zeleniny. Měl-li by to být špenát, doporučuji ho smíchat s listem kopřivy a dochutit velkolistou pampeliškou.

Omaštěním jídla se situace zásadně mění – tuk způsobí celkové zpomalení trávení, včetně brambory. Potom dochází k efektu, kdy se mnohem pomaleji trávené škroby brambory dostávají do krve postupně, zvolna a na tuk přichází řada až ve chvíli tělesného odpočinku, klidu a proto ho dobře zachycují tukové buňky a zvětšují se na tukové buně, trhají své vazivové pláště a stávají se základem oblíbené celulitidy a později i přelévajících se tukových polštářů a převisů.

Doporučuji si nechat tukové buňky spíše malé a hladové, protože v tělesném kompaktu a zabalené do pokožky jsou příjemně hebké i pevné na omak. To ocení zvláště mladí. My starší vlastníci značnějšího vypolstrování už jsme spíše na ty brambory, protože se dřeme jako soumaři se svými nadváhami a není tedy divu, že nám vyhládlo… Stejný efekt má i čokoláda.

Bramborový škrob se průmyslově zpracovává pro výrobu lihu, pracích prostředků, lepidel, pudrů, zásypů a využívá se i všude možně v potravinářství jako dobré solamylové zahušťovadlo. Šikovní maséři dokonce používají tento škrob k masáži, protože má nejmenší vedlejší účinky na jejich ruce a je zároveň dosti levný.

Zkušení bylinkáři oceňují zvláštní schopnost šťávy ze syrové brambory obsahující nestravitelné hydrolyzované škroby nahradit chybějící ochranný hlen na trávicích sliznicích a zabránit tak jejich poškození vlastními trávicími šťávami. Je to tím, že v těchto bezhlenných místech žíznivý organizmus snadněji přijímá vodu ze šťávy, kdežto škrob zůstává lepivě na místě a zahušťuje se a dokud ho natrávenina snídaně nesetře, tak daný úsek svou nestravitelností chrání.

Osvědčená aplikace: asi 50 – 100 ml šťávy z nastrouhané syrové brambory se bere jen ráno nalačno asi čtvrt až půlhodinu před jídlem, protože později již tělo není žíznivé a natrávenina není tak agresivní. Tuto šťávu nelze připravit ze suchého škrobu, protože jeho afinita k poškozené, zánětlivé nebo vředové sliznici není dostatečná a pravděpodobně se procesu zúčastňují i stopy solaninu a ostatních složek čerstvé syrové brambory. Výsledky jsou ovšem výtečné a vředy posléze zbytečné.

Tato šťáva má i projímavé vlastnosti a zároveň má vliv na povolení napětí ve střevech při křečích.

Dříve se využívaly brambory i zevně na kožní ekzémy, ke koupelím při revmatizmu i pro krásu, k omývání ran, pára nad vařenou bramborovou natí se osvědčila k inhalacím při úporném kašli a tak vůbec lidé dříve vyzkoušeli brambory na kde co a pochopitelně nejvíce na obvyklé potíže. Byl to takový průzkum bojem a přírodním výběrem. Výsledky však zrovna u těchto indikací nebyly vždy dost přesvědčivé, takže je potřeba zkusit a držet se dobrého. Ostatně to, myslím, píše i autor Bible.

Také se překrojena brambora nebo jen slupky z ní používaly na mechanické čištění předmětů, hladkých ploch a zvláště skla, samozřejmě s pohonem vlastní rukou.

Zvláštní je i historie brambor, které se z Ameriky dovezly původně jako okrasná a panská rostlina a evropští rolníci k ní dlouho neměli důvěru ani za cenu hladu. Vztah se po čase otočil údajně tím, že panstvo ve Francii si dopřávalo bramborové pochoutky a tak byla pole hlídána vojákem, který měl za úkol drobné krádeže přehlížet, takže si lidé chodili přikrádat sazenice, aby se také měli dobře a lest se ujala. O pár století později bramborová sněť způsobila neúrodou brambor strašný hladomor v Irsku.

Nyní je brambora váženým členem společnosti rostlin na našich polích i zahrádkách, avšak jen málokdo si uvědomuje její skutečnou cenu.

Tak mě tak napadá – už víte, jak chutná bramborová kaše s opravdickým máslem a rozmíchaným či jen posypaná sýrem nivou, na ní smažená cibulka do křupavě dozlatova, na tom volské oko nebo co a to vše poházené zelenými kousky pórku? To je ideální lék na vyhublost. Podávat doporučuji podle toho, jak má kdo velké oči; každopádně do větších talířů!