Borelióza – Vztah borelie – klíště

cm borelioza

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Na boreliovou infekci bylo dlouho pohlíženo pouze jako na další z řady chorob, jako jsou například příušnice nebo spalničky, ale ona takovou nemocí není. Je výrazně složitější. A i když jsou všechny choroby zrcadlem stavu ekologie na planetě, lymská borelióza pevně vtahuje každého z nás – každého, kdo si přeje jí porozumět, léčit ji nebo je jí nakažen – do vzájemného propletence ekologické komplexity. Borelióza se prostě od jiných chorob liší.

O mnoha bakteriích přemýšlíme lineárně – naše úvahy mají výchozí a koncový bod. U borelie je takový přístup obtížný, protože neexistuje jasný počátek a konec. Tento organismus je jako uzavřený kruh – začít se dá v libovolném bodě.

 

Klíšťata Ixodes přenášející borelie mají tři stupně vývoje – larvu, nymfu a dospělce – a v každém stadiu sají pouze jednou. Po nasycení krví svého hostitele klíšťata odpadnou, tráví svou potravu, a pak se buď přemění na další formu, nebo, jedná-li se o dospělce, kladou vajíčka.

 

V zásadě nejsou klíšťata žádného z druhů přenášejících borelie příliš pohyblivá; bylo zjištěno, že sama jsou schopná urazit zhruba tři metry od místa, kde se vyklubala nebo pustila přenašeče po nasycení jeho krví. Vlastně jen sedí a čekají, dokud se nepřiblíží další hostitel, k němuž se následně přisají.

 

Klíšťata způsobující většinu lymské boreliózy na severovýchodě Spojených států nám poskytují poměrně jasný obrázek o životním cyklu klíšťat přenášejících borelie i jinde po světě.

 

Dospělá klíšťata kladou vajíčka hned brzy zjara, larvy se z nich líhnou v létě. Nejprve se musí dostatečně oteplit, a pak jim trvá zhruba měsíc, než se z vajíček vylíhnou larvy. Přenos borelií do vajíček je malý, ačkoli i ten je možný. Infikováno bývá zhruba jedno procento vylíhlých larev, i když některé studie uvádějí až čtyři procenta. Když k přenosu spirochet do vajíček dojde, jsou obvykle stoprocentně životaschopné. A ačkoli přenos lymské boreliózy z larev na člověka nebo jiné savce není příliš běžný, i k němu dochází.

 

Aktivita larev vrcholí v srpnu. Larvální klíšťata jsou maličká – dosahují velikosti špičky špendlíku nebo tečky na konci této věty. Je opravdu téměř nemožné je vidět. Po vylíhnutí napadnou hostitele a začnou se krmit. Mají rády menší živočichy žijící u země, jako jsou kupříkladu hlodavci.

 

Jakmile se larvy (ale i jiné vývojové stupně těchto klíšťat) přisají, začnou do krevního řečiště svého hostitele vypouštět jedinečnou směs chemických látek. Tyto chemikálie slouží mimo jiné jako silný signál pro spirochety, které již v napadeném živočichovi jsou. Jakmile přítomné spirochety ucítí látky ze slin klíštěte, vstoupí okamžitě do krevního řečiště a putují k místu přisátí larvy. To je důležité, protože většina larev není při svém zrození boreliemi infikovaná. Jakmile larva začne sát, zaplaví spirochety krev, a tak se spolu s potravou dostanou do dosud nenapadených larev. Tímto způsobem se nemoc šíří mezi nové generace. Okamžitě po napadení klíštěte kolonizují borelie jeho střevní tkáň.

 

Klíšťata obsahují látku zvanou TROSPA. Jedná se o speciální klíštěcí receptor (TR), který se váže s proteiny na vnějším povrchu borelií. Zmíněný protein (označovaný jako Osp typu A nebo OspA) se připojuje na klíštěcí receptor podobný jako u železných pilin a magnetu. Borelie jsou přitahovány k TROSPA v trávicím traktu klíštěte a přilnou k němu. Jakmile jsou připojeny ke střevní tkáni, mohou spirochety pokračovat v napadání mnoha dalších míst v klíštěti: podkoží (hypodermis), centrálního ganglionu, slinných žláz, ovaria (vaječníků) a pojivových tkání.

 

 

Ukázka z knihy Borelióza.