Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Názor tazatele
V dialogu s návštěvníky poradny se objevují názory, které vyjadřují realitu situace. Například jeden tazatel napsal:
Dozvědět se od lékařů současné západní medicíny pravou příčinu nemoci je ve většině případů nemožné, neboť ji prostě neznají. Vždy, kdy jsem se při potížích mých, mých dětí, manželky a dalších lidí na podobné téma dotazoval, v absolutní většině případů kromě obecných frází jsem odešel s nepořízenou. A tak se samotný léčebný program vždy omezil právě a pouze na potlačování následků nemoci.
Argumentuji
Žel, danou nemoc to vůbec nezajímá. Systém je nastaven tak, jak je zde popsáno. Již v prvním ročníku na medicíně se studenti učí, že je třeba napřed poznat příčinu, aby bylo jasno, co se má léčit. A toto má každý lékař v kompetenci a možnostech. Nejprve se snaží příčinu objektivizovat, a zde je ovšem otázka, do jaké míry a co všechno je zařazeno do programu objektivizace příčiny, ale hlavně, kdo to zaplatí.
Lékaři vědí, že objektivizací lze prokázat příčinu asi tak na 30-40 % případů (prokázáno mnoha studiemi). A těch 60-70 % je neobjasněných. Nicméně i přesto je nutné objektivizaci udělat. A když je tento krok proveden a všechno je tzv. normální, pak lékaři uvažují o složce psychosomatické a jiných příčinách. A praxe často ukazuje, že to tak je.
Zobrazovací technika dokáže perfektně ukázat anatomickou podstatu a najít patologickou odchylku, například nádor, cysty atd., ale neodhalí poruchu funkční, poruchu „před-klinickou“. A lze si snadno domyslet, že existuje hranice změřitelnosti a nezměřitelnosti, tedy úroveň mysli, psychiky atd., a v takovém případě je medicína v koncích; potřebuje důkaz, však ona se také nazývá medicínou založenou na důkazech.
Pacient má problém
Pacient má problém, lékař nemá důkaz, ale chce pomoci, a tak podá chemický lék. A ten viditelně pomůže, uleví od bolesti, potlačí příznak… A pacient je spokojen, může pokračovat dále a ví, že když bude mít bolest, vezme si lék…, televizní reklama ho v tom utvrzuje.
Co naplat, že mu lékař říká, že by neměl dělat to a to, měl by postupovat jinak. Dá mu do ruky letáček, kde je to jasně popsáno, tedy: zdravá výživa, pohyb, nekouřit, ale co naplat, je to jen letáček, fráze, osvěta. A na přednášku lékaře o prevenci také již nepůjde, však on tam bude zase „kázat“, co mám a nemám dělat…
Je také otázkou, zda má lékař čas na dokonalý rozbor anebo alespoň na rozhovor a poznání pacienta. Když byl systém rodinných lékařů, tehdy lékař chodil do rodiny, „žil“ s jejími členy a všechno potřebné o nich také věděl.
Je snad dnešní lékař jen robot a opravář?
Píše recept k vydání léku, má možnost E-receptu, složení léku podle individuální situace pacienta už dávno sám nesestavuje a ani lékárna lék nevyrábí. Vlastně to ani lékárna není, dalo by se spíše říci, že je to výdejna léků, které hromadným způsobem vyrábí „pharma“, a ta se přímo či nepřímo podílí na financování zdravotnictví, podle čehož se i řídí systém, a ten nemá snahu pátrat po příčině. Proč by měl snahu po ní pátrat, když jsou tu hromadně vyráběné léky. „Jen si je kupte a užívejte. Je to moderní systém.“
Pokud člověk nechce být jen trpnou součástí tohoto systému, pak musí převzít zodpovědnost sám do svých rukou, změnit všechno od základu, má zasedat rodinná rada a zjistit, co je v životě nemocného špatně, které faktory ovlivňují nemoc, a odstraňovat je. Pokud budou patologické faktory nadále působit, nikam se v léčení neposune.
A dialog ukončil stejný tazatel takto:
Cesta kompletní léčebné a co možno nejefektivnější pomoci nemocným nebude možná bez návratu k přirozenosti a práce s „nezměřitelnými“ funkčními procesy lidské bytosti jako celku.
Využití současných poznatků lékařské vědy jako „produktu rozumu“ (je to ale jen půlka lidského vnímání a poznávání) nám na této cestě samozřejmě dokáže a bude účelně pomáhat.
K tomu je nutno dodat
Daný systém není vhodné zavrhovat. Diagnostiku potřebujeme, řešení akutností potřebujeme, máme však změnit filozofii a přístup. Na problém je nutno se dívat také z jiné roviny. Pokud se totiž na problém díváme stále ze stejné roviny, řešení nevidíme a potlačováním existujících příznaků, následků nemoci, se zamotáváme do neřešitelnosti.