BioAbecedář Hanky Zemanové – Pšenice

cm bioabecedar hanky zemanove

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Bagety, houstičky, ciabatty, pizzy, buchtičky i koláče a dorty, knedlíky, ale i sušenky, noky a těstoviny – to všechno a ještě mnohem víc jsou celosvětově velmi oblíbené potraviny. A ve všech najdete vysoce rafinovanou bílou pšeničnou mouku! V mnohých kulturách rafinovaná pšeničná mouka vytlačila původní, tradičně používané a často mnohem výživnější obiloviny, jako jsou rýže, pohanka, kukuřice, ječmen, žito, jáhly nebo quinoa, což je velká škoda.

Dnes běžně používaná pšenice vznikla dlouhodobým šlechtěním. Její prapůvodní formy jsou pšenice jednozrnka a dvouzrnka, později také špalda. Pěstovala se už před více než dvanácti tisíci lety a na světě existuje několik stovek druhů pšenice. V celosvětovém měřítku se pšenice pěstuje nejvíce hned po rýži. Jak rýže, tak i pšenice se dnes nejčastěji konzumují v průmyslově zpracované podobě, která je zbavuje velké většiny živin.

Co obsahuje

  • Celé pšeničné zrno a výrobky z něj obsahují mnoho minerálních látek, vitamínů skupiny B, vitamínu C, E a cenných olejů. Významný je obsah manganu, hořčíku, vlákniny.
  • Za výživově nejhodnotnější a nejzdravější část pšeničného zrna se považuje pšeničný klíček a otruby. Obojí je při průmyslovém zpracování odstraněno, a tudíž se v bílé mouce nenachází.
  • Rafinovaná bílá mouka proto obsahuje až o 80 % méně živin a o 90 % méně vlákniny než celozrnná, zahleňuje organismus a překyseluje ho.

Pohledem čínské dietetiky

Pšenice je jednou z mála potravin, které podle tradiční čínské medicíny přímo vyživují srdce a mysl. Proto uklidňuje a zlepšuje koncentraci, terapeuticky je vhodná při nespavosti, podrážděnosti anebo srdečních palpitacích. V knize Chinese Systém of Food Cures od klasika čínské medicíny Henryho C. Lu je pšenice dokonce doporučována pro hysterické ženy.

Pšenice také podporuje růst, zvyšování hmotnosti a tvorbu tukové tkáně, proto je ideální zejména pro děti a křehké lidi, naopak omezovat by pšenici měli lidé s nadváhou.

Popisované terapeutické působení však platí pro pšenici v podobě zrna, čerstvé celozrnné mouky a výrobky z ní. Naprostá většina dnes běžně vyráběných jídel z bílé pšeničné mouky více škodí, než jakkoliv prospívá, o čemž svědčí i velké množství alergiků na pšeničný lepek.

Zajímavost

Nadchla mě teorie jedů a protijedů MUDr. Josefa Jonáše. Potvrdila mi mou víru v dokonalost celostních potravin a také ve funkčnost tradičních kombinací jídel. Jde o to, že každá potencionálně „jedovatá“ potravina má svůj protijed. Tak například běžná pšenice má jako svůj protijed semolinu (tedy tvrdou pšenici) a bazalku. Proto když Italové jedí velmi mnoho pizzy z běžné pšeničné mouky, ale také těstoviny z tvrdé pšenice a spoustu bazalky, pak se tyto potraviny vzájemně kompenzují a nenapáchají tolik škody, jako kdyby jedli jen běžnou pšenici.

Podobně protijedem k mléčnému hlenu a mléčné bílkovině jsou syrovátka a podmáslí. Průmyslově zpracované mléčné výrobky zbavené syrovátky jsou proto podle MUDr. Jonáše mnohem nebezpečnější než mléko samotné, které ji ve své přirozené podobě obsahuje. (Informace z knihy Kde končí duše a začíná tělo, Josef Jonáš, vydalo nakladatelství Eminent 2008.)

Pozor!

Bílá pšeničná mouka se za posledních sto let stala tak rozšířenou a jednostranně používanou, že se objevuje čím dál častěji na seznamu alergenů. Jíme ji tolik, že každému z nás pomůže, když ji omezíme! Zejména to platí pro lidi, kteří ji v nějaké podobě jedí i 3x denně, což vůbec není výjimkou.

Mnoha lidem dělá trávení lepku potíže. Stále přibývá chronicky nemocných s nejrůznějšími projevy, u kterých je příčinou těchto zdravotních problémů nebo alespoň jejich přidruženým faktorem potravinová alergie na lepek. Většina lidí konzumuje pšeničné výrobky denně a málokdo si to dá do souvislosti se svými zdravotními potížemi. Stále přibývá lidí s tzv. sekundární, nevrozenou celiakií (neschopností strávit bílkovinu pšenice) a může se objevit kdykoli – jak u malých dětí, tak u starých lidí. Podle MUDr. Jonáše jí trpí cca 30 % populace. Lepek u těchto lidí funguje jako nervový jed a může způsobovat psychickou labilitu, úzkost, zhoršenou funkci ledvin, onemocnění páteře, kloubů i migrény. Často je problém spojen i s neschopností strávit mléčnou bílkovinu kasein.

Některé studie poukázaly na to, že za přecitlivělostí nestojí jen lepek, ale i fakt, že jde o vysoce šlechtěnou a geneticky upravovanou obilninu. Zkušenost mnoha lidí prokázala, že na průmyslovou, vysoce rafinovanou pšenici jsou alergičtí, kdežto organicky pěstovaná pšenice ve své celozrnné (nerafinované) podobě jim potíže nezpůsobuje.

Ukázka z knihy BioAbecedář Hanky Zemanové.