Bedrník – kladný hrdina

bedrník scaled e1580908452125

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Bedrník obecný je polní bíle kvetoucí bylinka, pro někoho léčivka, pro jiné plevel. Červený bedrník, na který jsem hned také pomyslel, v botanice neexistuje. Románový hrdina autorky Emmy Orczyové totiž používá jako přezdívku červeně kvetoucí drchničku rolní. Přesto mají bedrník obecný a fiktivní Červený bedrník něco společného – dvě tváře: plevel skrývající léčebný potenciál a zhýčkaný šlechtic zachraňující tajně životy nevinných.

Bedrník – Láme kámen

Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) je blízkým příbuzným jiného bedrníku – anýzu. Jsou si velmi podobní, řadí se do čeledi miříkovitých, oba se odedávna používají jak v kuchyni, tak v léčitelství. u anýzu se však využívají zejména plody, u bedrníku obecného jsou to kořen a listy.

Jméno Pimpinella, které by se z latiny dalo přeložit jako „dvojitě zpeřený“, upozorňuje na tvar listů. A saxifraga – „lámající kámen“, odkazuje na silné účinky kořene bedrníku. Také v češtině byla bylina nazývaná bedrník lomikámen, lidově pak třeba bedrnice, či bedřinec. Věhlas a slávu získala již ve starověku, ke kterému temno středověku přiřadilo až magické schopnosti – lidé jí přisuzovali i sílu bojovat s morem. Jak dokládá staré přísloví: „Pijme pivo s bobkem (vavřín), jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít.“

Kozí vůně

Bedrník pochází z Evropy, kterou planě osídluje takřka celou, na východ až k Bajkalu. Naturalizoval se ale třeba i v Severní Americe či na Novém Zélandu. Vyhledává suchá, světlá a teplá stanoviště s chudší kamenitou půdou. Daří se mu taky na pastvinách, stráních, mezích, podél cest, lesů apod. Dá se pěstovat na balkóně i skalce, je nenáročný, mrazuvzdorný.

Bedrník obecný je průměrně 40-80 cm vysoká trvalka s přímou lysou a slabě rýhovanou lodyhou, která „voní“ po kozách. Rozpoznávacím znakem jsou ale především listy: přízemní, pro miříkovité rostliny typicky lichozpeřené s dlouhými řapíky. Jsou nepřehlédnutelné, na lodyze se vzestupně zmenšují a redukují, vrchol je bezlistý. Během léta vykvétá bedrník s množstvím bílých až narůžovělých kvítků v okolících složených až z 25 menších okolíčků. Plody jsou drobné, vejcovité, na hřbetu tupě žebrované dvounažky.

Kořen v lékárně

Pro další využití se sbírá (vykopává) bedrníkový kořen – dlouhý, vřetenovitý, světle hnědý, mrkev připomínající a kozlem zapáchající. Nedočkavci mohou začít již na jaře před květem (březen, duben), na podzim s koncem vegetačního období (v říjnu) je však sklizeň kvalitnější. Očištěný kořen se podélně rozřízne, usuší (do 35 °C) a skladuje se dobře uzavřený, aby nezplesnivěl. Správně by měl být kořenitě nasládlý. Obsahuje silice (mimo jiné eugenol, kumariny, pimpenellin), třísloviny, hořčiny, polysacharidy, slizy, saponiny, tanin, vápník, draslík a další.

V léčitelství se bedrník obecný používá podle dochovaných záznamů od antiky, pravděpodobně však již dávno před ní. Má hlavně protizánětlivé, sekreční a hojivé účinky. Doporučuje se proto při infekcích dýchacích cest, kdy zároveň pomáhá s odhleněním, při infekcích trávicího traktu (proti nadýmaní a nechutenství) i močových cest. Uleví též od ledvinových kamenů. Zevně se hodí při hojení ran a oděrek, na regeneraci pokožky. Celkově napomáhá detoxikaci, regeneraci a odolnosti organismu. Rozdrcený kořen se užívá buď samotný (na špičku nože), nebo jako nálev. Z alkoholové tinktury lze připravit obklady, koupele a kloktadla. Dle indikace se dá bedrník kombinovat například se zázvorem, podbělem, diviznou a podobně.

Listy v kuchyni

Listy bedrníku jsou také výživné: hlavně mladé obsahující jak silice a třísloviny, tak vitamin C a karoten. Dříve je proto lidé používali nejen ve svých kuchyních, ale i ve stájích – do krmení pro zvířata.

Jako jiná koření podporuje bedrník trávení a chuť k jídlu. Jeho obliba se ze středomořské, tj. italské, francouzské španělské kuchyně rozšířila například i do Velké Británie či Německa. Bedrníková kuchařka by byla tlustá kniha: saláty, polévky, omáčky, pomazánky, maso, zelenina, pivo, likéry, koktejly…

Bedrník obecný je tedy, stejně jako jeho románový jmenovec, kladný hrdina. Jeho dobrá strana jasně převažuje – je zdravý a chutný.

 

Zdroj: www.energy.cz