Až

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Uvedeme tři příklady. Slůvko „až“ je tu symbolem odkládání takových aktivit, jež je třeba udělat hned.
První: Kdo by rád chodil k zubaři? Na křesle není o co stát. Lékař nám říká: „Raději přijdete včas, preventivní vyšetření totiž nebolí, včas se odhalí kaz a zásah je pak i jednodušší. Jenže – pokud nic nebolí, proč bych tam šel? Ale jednoho dne to začne bolet. Vezmu si prášek a bolest ustoupí, do křesla nepůjdu, ale bolest přijde znovu a je větší, musím si vzít prášky dva, abych bolest zastavil, och to je úleva, do křesla nemusím. Ale není tomu tak. Bolest je tady znovu a s větší intenzitou – již nestačí vzít prášky na bolest, celou noc nespím, odvolám v práci klienty, mám oteklou tvář – do křesla nepůjdu ani za nic. Teď to už není jen nepříjemnost, nýbrž strach a zatvrzelost. Jak to dopadne, ví každý.

Ve stavu, kdy je nám to už jedno, pokorně do křesla usedáme. Zubní lékař má k dispozici moderní techniku, utišující metodu, zub nám opraví. Velmi se nám uleví a v tom okamžiku si řekneme: „Proč jsem měl takový strach? Vždyť se to dalo vydržet! Příště nepodlehnu strachu.“ Také lékař při loučení řekne: „A přijďte za půl roku na kontrolu, na prevenci, aby se to neopakovalo…“ Poznamenám si to do kalendáře, jistě přijdu – prevence je nade všechno.

Uplyne půl roku, v kalendáři se objeví poznámka „zubař – preventivní prohlídka“. A jéje, dnes se mi to nehodí, nic mě nebolí, půjdu tam příští týden, až budu mít volněji. Za týden opět zabliká v kalendáři výzva „zubař – kontrola“. No tedy, já jsem na to zapomněl…, ale nic mě naštěstí nebolí a navíc mám důležitou schůzku. Odvolám prohlídku a přijdu na kontrolu až o prázdninách – to bude více volna.

Přijde čas prázdnin, manželka rezervovala pobyt v Chorvatsku – velmi výhodný – nelze odmítnout, ale termín se nám kryje s objednávkou termínu u zubaře. Nedá se nic dělat (zuby mě nebolí), necháme to až na podzim. Probíhá čas dovolené, jsme na jachtě, ale co to, mořský vítr mi snad vyvolal bolest zubu, žádné prášky s sebou nemám, zde na ostrovech zubař není, celou noc kvůli bolesti nespím, kapitán lodi musí kvůli mě zajet do přístavu, po mnohých peripetiích se dostanu až na kliniku, zde musí proběhnout resekce zubu. Přišel jsem pozdě, mám antibiotika, nesmím na slunce. Zaplatím těžké peníze, loď musím nechat odjet beze mne. Proč jsem jen nešel k tomu zubaři podle objednávek…. Dnes jsem mohl prožívat krásnou dovolenou na jachtě. Příště se už budu držet lékařových rad.

Tento text jsme si samozřejmě vymysleli. Ale myšlenka odkládání preventivního vyšetření je více než jasná a častá.

Druhý: Dítě je často nemocné, chodí do školky. Přes prázdniny, kdy je doma, se stav zlepší, ale na podzim, jakmile začnou změny počasí, přijdou viry, bacily a problém se objeví znovu. Rodina nemocného dítěte mne navštíví v době, kdy problémy vrcholí, tedy v době, kdy má dítě za sebou už počtvrté antibiotika. Rozebírám s nimi situaci, připravíme program trénování imunitního systému, který spočívá v otužování, změně jídelníčku a přírodní postupné imunomodulaci – ve snaze povýšit schopnost organizmu tak, aby se dokázal na podzim snadněji postavit viru nebo bacilu. Máme na to 4 měsíce, než přijde podzim, očekávané období zhoršení.

Blíží se léto, dítě je po nemoci doma, potom nastanou prázdniny, takže je stejně doma, nemoc se nyní neprojevuje. Rodiče s dítětem nepřicházejí, abychom začali stanovený program. Nemůžeme přijít, protože máme oslavu narozenin, přijdeme o prázdninách. Nemůžeme přijít, protože jedeme na dovolenou, přijdeme až po prázdninách, my nyní problémy nemáme. Raději přijďte, trénování imunity musí probíhat postupně a je třeba s ním začít dva měsíce před očekávanou sezónou zhoršení. Až po prázdninách přijdete, nezbyde dost času na splnění našeho programu… Je září. Nemůžeme přijít, máme tolik starostí, starší syn nastupuje do školy, teď to nejde, přijdeme, až se situace uklidní… Telefon: „Pane doktore, co máme dělat, zase máme antibiotika, náš malý má zánět středního ucha“.

Slovíčko „až“ je velmi záludné. Odkládání věcí se nevyplatí.

Třetí: Pacient má těžkou plicní chorobu. Vykonává zaměstnání, které mu evidentně nemoc vyvolává a zhoršuje, nicméně je to zdroj jeho obživy.

V naší poradně platí pravidlo této posloupnosti:

1. pojmenujme příčinu,
2. příčinu odstraňujme,
3. teprve pak bude léčebný program úspěšný.

Popisovaný pacient to všechno ví.

Příčinu jsme pojmenovali, ale odstranit ji nemůže, protože existuje zase ono „až“. Mám dvě děti na škole, až školu dokončí, nechám té práce a budu se léčit. Děti jsou již po škole, do rizikového zaměstnání však chodí pacient stále. Navštěvuje specialistu na klinice, je zařazen do studie na velmi vzácný lék, nicméně se jeho stav nelepší, ba naopak se silně uvažuje o tom, že půjde do invalidního důchodu. Moje otázka: „Proč nemůžete ukončit stále působící příčinu své nemoci?“ Protože máme hypotéku a musím ji splatit. Až ji splatím, pak mohu jít do důchodu. Ještě než ji splatil, pacient málem zemřel, skončil na JIP – přístrojích…

„Až“ je jako droga.

Vždycky se najde nějaké „až“, pokud chceme. Je jenom iluze, že bude lépe, až se stane to a ono. Nemoc žádné „až“ nezajímá, ta se rozvíjí nezadržitelně. Naučme se proto neříkat „až“, dozajista se nám to vyplatí. Neříkat „až“ dokonce ani nic nestojí.

Říkat „až“ je oproti tomu moc a moc drahé. A to nejdražší je zdraví.