Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Rostlina nedostala andělské jméno jen tak, ale podle mne určitě po zásluze. Vždyť takový rozsah účinků na lidské tělo, kterým disponuje andělika, je opravdu neobyčejný a její krásné jméno je jen malou odměnou.
Rostlina sama není žádný drobeček, protože v dobré půdě vyrůstá až přes tři metry vysoko. To ale dělá až druhým rokem. Vyšší vzrůst se pokusí zopakovat i v dalších letech, ale už to nikdy není takové, protože vyčerpá půdu i sebe. Kvetení je pro anděliku náročné a ona do něj dává všechny své síly, což se ale negativně projeví na sklizni kořene. Proto, když si pěstujete anděliku na produkci léčivého kořene, musíte květuchtivé stonky odstříhávat nebo odřezávat. Při tom je důležité, abyste se nepotřísnili vytékající šťávou, protože obsahuje kytku chránící dráždivé látky, které nám způsobují alergické pálení, ekzémy a podobné dermatitidy. Není to sice tak hrozné jako od většího a nebezpečnějšího bolševníku, ale fotosenzibilizaci vyvolávají také.
Andělika má ráda velmi vlhká místa v okolí potoků, ale pro léčivé využití se pěstuje. Na záhonu spotřebuje poměrně hodně místa a požaduje hlubší zem s dostatkem vláhy, protože kořeny tlustší než centimetr a vhodné ke sběru vedou až do půlmetrové hloubky.
Prvním rokem andělika vytváří jen přízemní růžice listů a spíše se snaží prokořenit, podobně jako divizna. Ve druhém roce žene na květ a záleží na nás, co jí dovolíme. Chceme-li kořeny, žneme stonky, chceme-li semeno, hlídáme mšice – ve smyslu zahánění. Chceme-li květy a plody, hlídáme počasí…
Mšice dokáží anděliku úplně zničit, a proto na ně používáme postřik odvarem z kopretiny starčkolisté nebo tabáku. Nebo na ně poštveme hladové larvy slunéčka sedmitečného, které ale v larválním čase vypadají bez brýlí spíše jako přerostlé vši. Teda ony brýle nepotřebují, ony mají složených očí dost; já jo, já ne…
Zajímavý je také názor včel, které si myslí, že anděliku pěstujete jako nektarovou pozornost pro ně, a ony se vám za to odměňují žlutým medem s příjemnou balzamicky kořenitou vůní. Ta vůně je natolik zajímavá, že se přidává i do voňavek a parfémů. Mně se ale zdají mnohem zajímavější vůně linoucí se z kuchyně, kam obvykle vedou všechny moje kroky, když se zamyslím a nedávám na sebe pozor a proberu se až s rukou na klice ledničky.
Ovšem s kuchyní má andělika hodně společného. Například když se z jejích stonků dělá zavařenina nebo se kandují jako ovoce. Myslím, že to ale u nás až tak tradiční činnost není. Ani příprava likéru užívaného po lžičkách až lžících pro zlepšení trávení (andělika vykoupaná v silné kořalce) nebo bílého vína s andělikou (50-100 g kořene nebo semene v 1 l bílého na pár měsíců), které je obvykle oceňováno v půldeckách (na den) mezi staršími osobami s obvyklou zásobou obvyklých potíží, na něž je andělika obvykle dobře připravena s pomocnou rukou, chci říci kořenem – obvykle. Někdy i s pomocným semenem, protože ono silic i ostatních účinných látek kromě hořčin obsahuje dvojnásobek. Někdy v polévce i mladým listem jako příjemné koření.
Andělika se nesmí předávkovat. Člověk někdy zapomíná a zvláště, kolik toho už vypil… Potom v případě předávkování angelikovým vínem, ale i ostatními aplikacemi, čaji, odvary, prášky atd. přicházejí bolesti hlavy, nespavost, svědění pokožky, světloplachost, podráždění ledvin, krvácení vředů a zesílení menzes (kdo mívá – mně tohle zatím nehrozí…). Vzhledem ke zvýšení senzitivity není vhodné podávat anděliku ani těhotným a kojícím nebo malým dětem.
Andělika se používá obvykle ve směsích, sama jen výjimečně a krátkodobě. Její spektrum působení a využití je značné:
Obecně posiluje organizmus jak po fyzické tak zvláště po psychické stránce. Uklidňuje celkově při stresech i lokálně při vegetativním nervovém podráždění.
Pomáhá likvidovat patologické kvasné procesy v trávení a snižuje plynatost, zaražené prdy. Spolu s hořkými bylinami je výborným prostředkem pro zlepšení trávení. Ale i sama zvyšuje chuť k jídlu při nervovém či organickém nechutenství a současně zlepšuje vstřebání živin ve střevech. Zvyšuje tvorbu žaludeční kyseliny a ostatních trávicích šťáv. Říká se, že posiluje žaludek. Já pro tento účel doporučuji jako zeměžlučovou směs kombinaci se zeměžlučí a dalšími hořkými bylinami. Dráždivých látek se organizmus snaží zbavit i močí, takže lze říci, že andělika stimuluje ledviny mírným drážděním k vyššímu vylučování moči a tím se podílí i na snížení zátěže srdce zmírněním zádrže vody. To má vliv i tlumení menstruačních bolestí.
Je výborným sedativem pro předrážděnou a unavenou mozkovou kůru, i zevně jako třeba sedativní koupel v sedě, ale lze i vleže…, která má navíc vliv i protirevmatický – a to dokonce i na nesmočené partie… a samozřejmě i na omočené… Třeba ruce, které často trpí venkovním chladem bez ochrany (tím nechci naznačit, že byste měli při revmatizmu na rukách nosit stále ochranu…). Andělika napomáhá také odkašlávání a zlepšuje ochranu sliznic dýchadel ředěním průduškového hlenu, protože šikovný organizmus se snaží vhodně víceúčelově zbavit dráždivých látek i touto cestou. Jednorázově se používá i k vypocení.
Silice anděliky má na pokožce analgetický účinek – nejdříve sice podráždí, ale po chvíli znecitlivuje. Žluté barvivo anděliky využívají nejen včely na barvení medu, dříve se barvilo suchými listy na žluto i plátno.
Prášek z drcených semen se používal hospodyněmi nejen k provonění bytu, ale i proti molům a štěnicím, kterým tato vůně zřejmě nevyhovuje. Osobně jsem si to ale z pochopitelných příčin nemohl ověřit. Štěnice nevedeme a přítomnost mola obvykle natolik rozlítí mou drahou, že se z ní stává molová saň a kdybych se do toho nachomýtal ještě já, mohla by klidně i přitvrdit do duru. Faktem je, že jsem raději abstinentem, abych neriskoval býti namol a z mojí oblíbené manželky následně oblíbená vdova.
Určitě stojí za to anděliku na zahrádce pěstovat jako ozdobu pro její impozantní krásu i pro kořen, nať do polévky či semeno, tedy pro její ozdravné účinky. K pěstování poznamenávám, že semeno pozoruhodně rychle ztrácí na klíčivosti a je náročné. Chce pro klíčení být v těsné blízkosti povrchu nebo na něm, protože má rádo světlo. A do půdy se potřebuje dostat co nejdříve po dozrání, aby mohlo přemrznout. A potom už stačí jen zalévat a zalévat… Anděliku lze naštěstí množit i rozdělením trsu kořenů.
Kořen má nejvíce silice na jaře druhého roku, než rostlina vyrazí na květ. Obvykle se ale sbírá na konci druhého roku na podzim, kdy je nejvíce zase kořene a obvykle ve velmi dobré kvalitě. Starší kořeny černají a rozpadají se.
Na semeno se odstříhávají a suší celé veliké chocholíky, potom se vydrolí a dosouší. Andělika se suší uměle do 40°C, aby se usušila rychle, ale neztratila silice. Tlusté kořeny se k lepšímu usušení podélně rozřezávají – pozor na agresivní mléčnou šťávu, abyste neobdrželi puchýř; po nasušení je to už dobré. Nasušená kořenová droga bez přístupu vlhkosti vydrží i několik let, semeno v dobře uzavřené nádobě asi tři roky.
Takže na koupel pro pohodu a načerpání fyzických a zvláště psychických sil proti stresům si spařte ve 3-15 l vody asi 1/4 kg jemně mletého kořene anděliky a po hrsti mladého jehličí borovice, jedle, smrku nebo jalovce a z bylin máty či tymiánu, nechte půl hodiny vylouhovat, sceďte do vany a na další půlhodinu do ní strčte své nebo něčí tělo. Když ho potom vyndáte, nebo kdo, mělo by být údajně o deset let svěžejší. Byly-li vaše nánosy vodě-odolnější a naše tekuté bylinné mýdlo nedostupnější, je zbytečné to zkoušet znovu. Naložte do neúspěšného nálevu třeba jinou zvěřinu a sebe dodejte do tradičně vesnicky přírodně identické osvěžovny s oblíbeným odvarem ze chmelu a sladu ve vonném pohostinném dýmu zaplivaného lokálního kulturního zařízení čtvrté cenové skupiny za účelem vychvalování všestranné anděliky.