Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pokud se máme z nemoci uzdravit, musíme ji nejprve pochopit.
Jestliže vás postihne nemoc, první kroky vedou k lékaři. Pokud je to událost akutní, událost, která omezuje, event. ohrožuje, není o čem diskutovat. Mnohdy se však ukazuje, že návštěva lékaře nemusí být tím prvním krokem, který máte udělat. Budu zde popisovat různé algoritmy postupu.
Ideální by byl tento algoritmus:
1. nemoc – pacient sám si má pojmenovat, co udělal špatně – musí to přestat dělat – tělo má šanci k uzdravení
Moderní doba přinesla také moderní myšlení, které lze vyjádřit algoritmem:
2. příznak nemoci – okamžitě lékař – lék proti nemoci NEBO
3. příznak nemoci – lékárna – lék proti příznaku NEBO
4. příznak nemoci – internetová poradna – léčivý prostředek proti příznaku nemoci…
Pokud je to nemoc komplikovaná, často lze popisovat tento algoritmus:
5. nemoc – spousta institucí, lékařů, léčitelů, poradců – spousta rad, spousta návrhů léčení, spousta léků – mnoho utracených peněz – nevyléčená nemoc – deprese
Charakteristickým rysem je to, že pacient nepochopil svou nemoc, jde k lékaři a žádá jej, aby nemoc vyléčil za něj… Pacient přenáší odpovědnost na lékaře. Spoléhá se, že nemoc bude vyléčena lékem. Nepochopil, že si nemoc sám způsobil a že hlavní osobou v léčení musí být on sám. Odpovědnost musí nést také především on. Lékař mu může dát doporučení a také pomocí léků mu problém zmírnit.
Nejideálnější by však bylo, kdyby měl lékař podmínky k tomu, aby pacientovu situaci dokázal zevrubně analyzovat, a navíc mu pomohl opravit jeho algoritmus takto:
5. nemoc – rodinný lékař – analýza životní časové osy pacienta – pojmenování okolností špatného přístupu k jeho zdraví – trvalá změna špatného přístupu – samo-uzdravení.
Tato situace ale není běžná. Realita dnešního algoritmu je, žel, tato:
6. nemoc – lékař – lék zaměřený jen na projev nemoci, na následek – posun nemoci do chronicity – předpis dalších léků – vznik závislosti na léku – nemoc není vyléčena – deprese – léky proti depresi.
Nejčastější otázka nebo stesk pacienta poté, co delší dobu probíhal uvedený šestý algoritmus, je tato:
Nechápu, proč jsem stále nemocný, celý život jsem slepě důvěřoval svému lékaři, že mě vyléčí. Poctivě užívám jím doporučené léky, pravidelně k němu chodím na kontroly. Proč je má nemoc chronická? Proč mi lékař po těch letech nyní říká, že moje nemoc je nevyléčitelná? A proč mě posílá k psychiatrovi?
Pokusím se to vysvětlit.
Příčiny jsou jednak hmotné, změřitelné, prokazatelné – a na ně pak můžete dostat i lék. Ale v drtivé většině jsou příčiny nehmotné, neměřitelné, objektivně neprokazatelné – a zde pak žádný hmotný lék neexistuje. Jinými slovy – člověk má tělo a duši. Obě roviny musejí být v rovnováze. Když jsou, je člověk jako celek zdráv, když nejsou, objeví se nemoc.
Máte tedy svou dlouhodobou nemoc?
Pokud ano, pak jste dlouhodobě v nerovnováze.
To, co je v mysli, to, co máte na duši, to také ovládá váš imunitní systém, hormony a další systémy…
Algoritmus nemoci je velmi často tento:
7. stres v úrovni duševní – porucha obrany – spouštěcí agens, třeba virus, alergén – nemoc.
Je pak jasné, že lék tuto nemoc vyléčit nemůže.
Jsou určité mantinely, kde může pomoci lékař nějakým lékem, poté, kdy prokáže patologickou cestu vývoje nemoci. Na druhé straně mantinelu je ale také situace, kterou řešit lékem nelze…
Existuje také vysvětlení z oblasti rozhraní mantinelu. Stres je nehmotný, že? Jenže se zjistilo, že stres dokáže v mozku tvořit bílkovinu – tzv. stresovou bílkovinu. A na tuto bílkovinu reaguje imunitní systém stejným způsobem jako třeba na bílkovinu kravského mléka nebo bílkovinu vajíčka, na pyl, na roztoče atd. Každý zná své alergeny. A víte, že pokud Váš imunitní systém na ně neumí správně reagovat, respektive na tu alergenní bílkovinu, a s takovým alergenem se setká, tehdy se uvolní histamin, a ten způsobuje viditelné reakce – svědění, pálení, zarudnutí… a lékař vám předepíše medikament na jejich tlumení, tj. antihistaminikum. … A nyní si představte, že váš stres utvořil stresovou bílkovinu, na kterou imunitní systém reaguje stejně jako třeba na pyl. A pokud to trvá dlouho, třeba od dětství, nedivte se tedy, že je váš imunitní systém ve zmatku, v chaosu, poplašen, reaguje jako slepec, podrážděně, polekaně. Ví, že je v nebezpečí, cítí se ohrožen, ví, že v těle sídlí třeba zakořeněná kvasinka, chce se bránit, tvoří si protilátky = vytahuje další zbraň proti neviditelnému vetřelci, pokouší se vetřelce pacifikovat pomocí protilátek, jenže když vetřelce protilátky nenajdou, začnou obracet svou pozornost proti vlastním tkáním, a tak zaslepeně bojovat proti domnělému nepříteli… Tělo chce zničit vetřelce, a přitom ničí samo sebe. Uplatňuje se sebedestruktivní proces. Používání léků nepřinese kýžený užitek, taková situace není o lécích.
8. Stres chaoticky ovlivní program v mysli – chaotický program v mysli chaoticky řídí imunitu – poplašená imunita se snaží zničit samu sebe, a to je podstata autoimunitní nemoci. Podobné algoritmy příslušejí všem chronickým nemocem, rakovinám a tzv. nevyléčitelným nemocem.
Lékař, který chce pacientovi pomoci svými léky, je bezmocný. Nemá šanci vyléčit chybný program v mysli pacienta. A také není šance takové nemoci vyléčit v nastaveném zdravotním systému, který se soustředí ryze na řešení následků. Takovému systému příslušejí chvály za to, že dokáže dělat převratné činy – tj. transplantovat, obnovovat poškozené orgány, prodlužovat život, dokonce udržet člověka díky lékům déle v pracovním procesu. Tedy chvála za to, že dokáže řešit následky, na kterých se ale ve své podstatě sám podílí.
Podstata vzniku nemoci zůstává nepochopena.
Existuje devátý algoritmus?
Ano, určitě existuje, každý jej zná, jen si jej musí připustit. Ten individuální algoritmus není o lécích, ani o lékařích. A je na každém, zda svůj algoritmus pochopí a začne uplatňovat.
Pochopení své nemoci je první krok k návratu do stavu zdraví.