Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V tomto článku kompiluji různé informace, jak se mění mozek člověka během života a s přibývajícími léty.
Doporučuji se vrátit k článku Stárnutí buněk. K tomu vezměte fakt, že stárnutí je provázeno imunitními změnami.
Když vezmeme v úvahu skutečnost, že mnohé příznaky související se stárnutím jsou přímo nebo nepřímo způsobeny nadbytkem širokého spektra autoprotilátek v organizmu stárnoucího člověka.
Tyto autoprotilátky jsou přímo zaměřeny proti endokrinnímu, imunitnímu a zažívacímu systému a také proti pojivové tkáni, kloubům a různým partiím mozku. Mechanizmy těchto autoimunitních procesů zaujímají důležité místo u stárnoucího organizmu a jsou totožné s těmi mechanizmy, které jsou přítomné u plně rozvinutých autoimunitních chorob.
Mozek se u každého člověka s přibývajícím věkem zmenšuje a je třeba brát v úvahu množství příčinných faktorů, proč se tak děje. Měli bychom se tedy v průběhu života snažit o to, abychom zůstávali fit. Mozek potřebuje dobrý spánek, aby se spánkem detoxikoval od psychotoxinů!
Je mnoho lidí, jejichž problém se odehrává na emocionální a mentální úrovni a jsou v uvedené oblasti vystavováni ohromnému tlaku.
Není divu, že nejčastější stížnosti jsou na deprese, úzkost, nespavost, syndrom vyhoření. Život těchto zhroucených lidí je vždy spojen se špatným životním stylem a s nevyřešenými emocionální problémy. Moderní svět kolem nás si vybírá svoji daň zvyšováním konkurenceschopnosti a informačního přetížení, jakož i spěchu, časové naléhavosti, boje o přežití, ale i zbytečné touhy po materiálnu.
Jednotlivé systémy našeho těla mezi sebou komunikují společným jazykem a je stále víc jasné, že psychický stav ovlivňuje přes nervový systém a také prostřednictvím hormonů imunitní systém. Pak si dovedeme vysvětlit, že spolu souvisejí metabolické nemoci a autoimunitní choroby, alergie, stejně jako nemoci, které spojuje mozek a střevo, játra a ledviny – všechny mají společný jmenovatel.
Proč „psycho“ toxiny?
Stres provokuje tvorbu kortizolu: Jeho role coby stresového hormonu je krátce řečeno složitá. Při akutním stresu se uvolní přes adrenergní systém a zmobilizuje síly organizmu k obraně v nebezpečí. Ale pokud stres působí dlouhodobě, začnou se projevovat nepříznivé účinky kortizolu a tehdy již máme hovořit o „psycho“ toxinu.
Známe nepříznivé účinky na mitochondrie, na regulace matrix – tedy mezibuněčného prostoru. Čtenáři našich stránek jsou již bohatě seznámeni s důležitou rolí matrix v našem těle. Znám negativní účinky na mozkovou tkáň, na imunitní systém, inzulinový metabolizmus, střevo a játra.
V době krátkého stresu vidíme v oblasti imunitních regulací posun k TH1, ale pokud je tento stav dlouhodobý a produkce kortizonu z nadledvinek nadměrná, dojde k posunutí TH2 stavu imunity, a to paradoxně zvyšuje nakonec riziko alergie, ale také choroby, jež vyprovokují např. virové infekce, jakou je EBV a CMV, plísně, ba dokonce to nastartuje také rakovinu.
Jste překvapeni, proč jste dostali infekční mononukleózu či jinou nemoc, když předtím Váš imunitní systém pracoval normálně. Poté, co si vytvoříte svou životní časovou osu, uvidíte zřetelně i souvislost s dlouhodobě trvajícím stresem. Virus přijde už jen coby spouštěč a není hlavní příčinou nemoci.
Ve střevě vidíme, že hormon hypothalamu, který uvolňuje kortizol, má receptory ve střevní výstelce, a když je jeho aktivita zvýšena, zvýší se také propustnost střeva, což podporuje vznik mnohých „podivných“ alergií a intoxikací. Setkáme se s přetížením jaterním a nejsou vzácná ani systémová onemocnění, která spouštějí jindy banální antigeny prosakující střevní výstelkou.
Jasnější je také role kortizolu u nemocí srdce a cév a také u metabolického syndromu v souvislosti se zvýšenou hladinou cholesterolu, triglyceridů apod.
Je znám nový pojem „centrální obezita“ a je to důkaz jedné z metabolických akcí kortizolu. Velmi často proces pokračuje k inzulinové rezistenci, a proto si můžeme vysvětlit, proč při těchto okolnostech přestává fungovat inzulin.
Kortizol je katabolický hormon a sdílí receptor např. s anabolickým testosteronem ve svalech. Pokud je kortizol neustále vylučován, časem pozorujeme posun testosteronu, s následnou svalovou atrofií a sníženou výkonností.
Stres má ohromný vliv na mimobuněčné prostředí (matrix), protože kortizol hraje roli v přirozené degradaci a v procesu opravy matrix. Střídání nočního a denního rytmu kortizolu je důležité zejména v matrix. Nespavost a práce přesčas, ponocování, diskotéky, decibely, stroboskopické světlo, záření počítačových monitorů, mobilů ruší tento zásadní cyklus a udržuje kortizol v aktivitě v té fázi, kdy tam nemá být.
Místo toho, aby nastala očistná fáze klidu v noci, je zaplavena „PSYCHO“ toxinem.
Degradace a oprava matrix je narušena a dochází k tuhnutí, k otravě, špatné vodivosti, ke zhoršeným enzymatickým dějům, k vyčerpání…
Kortizol má také přímý vliv na mitochondrie: Když se prodlužuje jeho působení, ovlivňuje se tím produkce ATP, což vede ke ztrátě energie v buňkách. Dochází k syndromu vyhoření.
Tazatelé oslovují naši poradnu s požadavkem o doporučení nějakého prostředku k provedení detoxikace. Jejich požadavek je zcela logický, oni se skutečně cítí, jako by byli otráveni.
Dnešní vysvětlení pojmu „PSYCHO“ toxin však ukazuje, že není vždy třeba užívání nějakého speciálního detoxikačního prostředku, navzdory tomu, že jich máme na trhu celou řadu, ale je mimořádně důležité obnovit na prvním místě cyklus spánku.
Vyhořelý člověk má odstranit z místnosti, kde spí, všechny rušivé faktory, má zajistit tmu a klid, před spánkem si vyvětrat a nejlépe se i 10 minut projít do míst, kde jsou stromy (zahrada, park, les…). Když navodí spánek, dochází automaticky k přirozené detoxikaci.
Chronicky nemocný člověk nemá schopnost produkovat melatonin. Pro nastartování spánku je možno melatonin před usnutím dodávat. Ale efekt nemusí být přesvědčivý. Je to umělá substituce, není to přirozená produkce.
Chronicky nemocný pacient tedy musí udělat ve svém životě zlom. Zastavit vliv stresu, navodit spánek a teprve nyní se má zabývat myšlenkou na detoxikaci těla prostřednictvím diety, vhodného pitného režimu, odkyselování, pohybové aktivity, přitom může použít vhodný přírodní prostředek.
Dobře o tom píše Kurt Tepperwain v článku Základní předpoklady stárnutí.
Tak tedy: lepší spánek, neustále pracovat na udržování svalové síly, zdraví srdce, duševní výkonnosti.
Jsou studie, které ukazují, že když si držíte dobrou kondici ve 40 letech, chráníte si tím mozek před jeho smršťováním v pozdějším věku.
Výzkumníci z Boston University School of Medicine zjistili souvislosti mezi objemem mozkové tkáně ve věku 60 let a úrovní fyzické zdatnosti u čtyřicetiletých osob. Čtyřicátníci, kteří měli nižší fyzickou kondici, nebo ti, kteří měli vyšší hodnoty diastolického krevního tlaku nebo pulsu poté, co běželi několik minut na pomaleji se pohybujícím běžícím pásu (2,5 mil za hodinu), mohou mít s větší pravděpodobností menší objem mozkové tkáně ve věku 60 let.
Výzkumníci vysvětlili, že když někdo není v dobré fyzické kondici, má vyšší TK a puls, má to vliv na malé krevní cévy v mozku, které jsou citlivé na změny krevního tlaku. A právě těmi výkyvy může docházet k poškození výživy mozkové tkáně. Nicole L. Spartano, PhD, postgraduální pracovník z uvedené Boston University School of Medicine, uvedl: „Poškození cév v mozku může přispět ke strukturálním změnám v mozku a kognitivním ztrátám (schopnost poznávat okolí a reagovat na různé akce). V našem šetření jsme chtěli zjistit, zda se přehnaná kolísání krevního tlaku v průběhu cvičení dotknou pozdějších strukturálních změn v mozku.“
Do studie bylo zahrnuto 1271 lidí, kteří byli součástí Framingham Offspring Study a účastnili se testování uvedených okolností v průměrném věku 41 let. Potom, když dosáhli 60 let, všichni podstoupili magnetickou rezonancí mozku a kognitivní testování.
Studie poskytuje také další důkazy, že určité chování a rizikové faktory ve středním věku mohou mít důsledky pro stárnutí mozku v pozdějším věku.
Studie byla představena na setkání American Heart Association EPI / Lifestyle 2015 a později byla zveřejněná v časopise Neurology. V souhrnu kázala, že tělesná zdatnost v dospělosti (ve studii byl zkoumán věk 18 až 30 let) byla spojena s lepším výkonem na kognitivních testech v počátečních fázích jejich existence až do poloviny 40. let. Další studie ukázala souvislost mezi tím, že fyzicky aktivní člověk má menší tendence k rozvoji demence v pokročilém věku.