Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Mikroplasty v dnešní době platí za celosvětový problém a to, co ještě před sto léty naši předci neznali, my hasíme v podobě rozsáhlého požáru. Hezkou řádku mikroplastů přijímáme nejenom ze stravy, vody, půdy či vzduchu, jejich nadbytečným zdrojem jsou také oděvy. Proč? Protože bavlnu, len a vlnu vytlačují syntetické materiály, jako jsou polyester, akryl a nylon. Přitom, důvodem nadbytečné produkce těchto umělých materiálů je více méně jejich nízká cena. Užitná hodnota, kterou nám nabízí prodyšná bavlna či len tyto textilie nenabízejí.
Kde byste mikroplasty nečekali?
Mikroplasty vnímáme jako malé plastové částečky různých velikostí, které se mohou cíleně vyrábět a dále přidávat do nátěrových barev, zubních past, mýdel, šampónů či pleťových mlék. Některé se využívají jako abraziva, jiné zase zlepšují viskozitu či vzhled produktu. Pokud by se průmysl zaměřil pouze na jejich výrobu s tím, že by nevznikaly sekundárně a vlastně i nechtěně, v obecném měřítku by představovaly jen minimální zátěž. Nicméně, většina z nich vzniká mechanickým otěrem a rovněž opotřebováním, které se pojí s umělými textiliemi.
Od Evropy po Arktidu
Dle vědců již na světě neexistuje jediného místa, které by bylo mikroplastů ušetřeno. Mikroplasty cirkulují vodou, vzduchem, větrnými proudy, ale také v nás. Výzkumníci je našli dokonce i v arktickém sněhu. Mikroplasty nasáváme nejenom venku, ale také v místnostech, autech, zejména tam, kde usedá prach. Prach totiž platí za bezplatné taxi, chytají se na něj roztoči, ale také mikro částečky, ponejvíce z umělých vláken či narušených pneumatik. Takový vzduch pak dýcháme, mikroplasty se usazují v plicích, proudí lymfou, v krvi, jsou naší součástí. A ničí nás, pomalu, ale jistě.
Jen pro zajímavost, v České republice je průměrná koncentrace mikroplastů v povrchové vodě zhruba 4 částice na litr vody. V londýnské Temži však přístroje detekovaly až 80 mikroplastů v litru říční vody. Významným znečišťovatelem zde bývají zmíněné zubní pasty. Jen pro představu, během ranního čištění jsme schopni se setkat s téměř 4000 mikro částicemi, které pasty obsahují. A to je už panečku slušná dávka nechtěného.
Proč jsou v zubní pastě mikroplasty?!
Pro svůj čisticí či krášlicí efekt. Možná i vy upřednostňujete zubní pastu s abrazivními mikročásticemi, které tak účinně „masírují“ povrch zubu či dásně a zejména zubní sklovinu pak zbavují nažloutlého odstínu. Kromě toho, že odírají zubní sklovinu, zatěžují imunitu, zmíněnou lymfu, plíce, ledviny, játra, vše. Zde máme volbu, neboť si můžeme vybrat z přírodních past. Jak však postupovat, pokud jsme součástí textilní doby plastové, kde se nám budou ústupky dělat stěží?
Až 35 % veškerých mikroplastů má na svědomí syntetické oblečení
Osobně miluji bavlnu, stejně jako vlnu či len. Mezi základní přednosti přírodních materiálů patří
- Prodyšnost, látka lépe saje pot, pokožka dýchá, dochází ke zdravé termoregulaci,
- Minimum kožních neduhů a ekzémů,
- Podpora imunitního systému, neboť syntetické materiály podporují rozkvět plísní a kvasinek,
- Vyšší tělesný komfort, mnohé látky vykazují antimikrobiální charakter a zůstávají déle „svěží.“
Jistě bychom našli mnohé další benefity. Nyní však obraťme list a na zoubek se podívejme polyesteru a jemu podobným.
1. Polyester
Polyester řadíme na seznam umělých vláken, která se získávají z tzv. polymerů, nejčastěji pak z polyetylentereftalátu (označujeme zkratkou PET). Při nošení, praní, otěru vznikají částice menší 5 mm, které snadno pronikají do životního prostředí, vzduchu, půdy, vody, kde zatěžují ryby, ale i další vodní živočichy. Tímto způsobem se pak dostávají velmi snadno do potravního řetězce lidí.
Výhodou polyesteru je jeho nemačkavost, rychlé usušení a také nižší cena. Někteří docení také jeho delší životnost, to však může být diskutabilní. Zejména v době, kdy textilnímu trhu vévodí čínští magnáti jako jsou Shein, Gate či Sinsay. Nicméně, kdo polyester nosívá, jistě mi dá za pravdu, že velmi často načichne, neboť je materiálem neprodyšným.
2. Akryl
V textilním průmyslu je to populární, měkké a teplé umělé vlákno, které nahrazuje vlnu. Jako materiál se však používá i pro výrobu akrylového skla, nátěrů, nábytku nebo k aplikaci na nehty. Vyniká vysokou pružností, na omak je hebký. Velmi dobře odolává slunečnímu a UV záření, velice snadno se udržuje praním bez srážení. Společně s polyesterem však nejméně odolává otěru a společně jsou tedy velkými producenty probíraných mikroplastů.
3. Nylon
Nylon je produktem petrochemického průmyslu, který se vyznačuje vysokou variabilitou použivatelnosti. Nicméně je méně stabilní vůči UV záření, při styku s ohněm se velmi rychle rozpouští a během chvíle shoří.
Jak z bludného kruhu ven?
Pokud se zaměříme pouze a jen na oblečení, zkusme na to jít selským rozumem. Sama mám ve skříni šaty, jejichž základem je některý z výše zmíněných syntetických materiálů. Jak dobře víme, takové materiály jsou téměř nezničitelné, pokud je vyloženě nenarušíme trhnutím či střižením. A pokud výrazně nepřibereme, kdy je už následně jen stěží unosíme. Jenže, podívejme se na to skutečně s odstupem. Pokud je již ve skříni máme, nesmažme se je příliš rychle nahradit novými šaty, opět například z polyesteru. To, co je pro dnešní dobu příznačné, je její instantní, rychlý a turbulentní charakter. Mnohé oblečení je natolik levné, že jeho nákup kolikrát nezaznamenáme. Hezkou sukni koupáme v Shein i za 100 korun. A pokud se nám znelíbí, příští týden si můžeme dopřát ještě jednu a pak další, další, ještě a zas.
Tohle naši předkové neznali. Ti vždy věděli, kdo jim střihnul na šaty, kdo je šil a kdo jim je prodal. A takových šatů, pokud nepatřili do vyšší vrstvy společnosti, měli velmi pomálu. Většinou si vystačili se dvěma slušnějšími kousky oděvu, které pak prokládali pracovním oblečením. Šátky a svetry, které sami upletli. A pokud se jim do skříně nenastěhovali moli, svetry se dědily, rozplétaly a znovu splétaly v nový, vkusnější textilní doplněk.
Miluji filozofii nejrůznějších swapů, kde můžeme měnit a darovat, to, co už neunosíme. Je pořád lepší využít něco, co už druhý nechce, a tedy by vyhodil, než stále do úmoru investovat a nakupovat. Do věcí, které jsou zátěží.
Uvolnění mikroplastů záleží i na způsobu praní
Možná vás překvapí, že převážná většina mikroplastů z oblečení se do vody dostane díky nešetrnému praní. Anebo sušení, byť se to nezdá. Během praní dochází k neustálému a mnohonásobnému tření umělých vláken, díky čemuž vznikají tisíce neviditelných drobných částeček. A ty následně odcházejí do odpadních vod. Jistě, existují čističky, jenže, ty nejsou schopny vychytat veškeré částice, zejména ty, které řadíme mezi ty nejmenší.
Studie Plymouth University tvrdí, že jedna pračka o šesti kilogramech prádla může do vody uvolnit necelých 470 tisíc kusů drobných plastů z polyesterového oblečení. Akrylové látky jsou na tom ještě hůře, neboť otěrem uvolní až 730 000 drobných částic. Dostupná čísla vznikla na základě testovacího praní mezi 30-40 °C.
V obchodech lze zakoupit speciální sáčky, do kterých prádlo ze syntetického materiálů vložíme, dobře uzavřeme a pereme tak, jak jsme zvyklí. Po vyprání sáček vyhodíme, prádlo vysušíme při pokojové teplotě. Snažíme se eliminovat využití sušičky, neboť tento přístroj je na tom podobně, jako zmiňovaná pračka.
Některé pračky lze pořídit s integrovaným filtrem, který zachytí většinu mikroplastů a nedochází tak k jejich odchodu do kanalizace. Využít lze také externí filtr, který funguje podobně jako ten vestavěný.
Čím plnější pračka, tím více mikroplastů
Ano, zejména, pokud do pračky vkládáme více rozdílných materiálů, jako je bavlna, polyester, vlna atd. Čím je v pračce prádla více, tím také větší riziko otěru, a tedy i jednodušší poškození látky a následné uvolnění mikro částic. Zároveň je dobré vědět, že čím nižší prací teplota, tím také budeme šetrnější k životnímu prostředí. Vyšší teploty jsou k produkci mikroplastů velice přátelské. Některé ekologické servery také uvádějí rady typu, že bychom měli prát pouze tehdy, když je to nutné. Máme-li na sobě tričko ze syntetického materiálu pouhých 20 minut, bude patřit spíše do skříně nežli do pračky.
TIP Celostní medicíny: Perte v souladu s přírodou. Podívejte se na ekologické, voňavé i přírodní prací prášky, gely i aviváže, které nezatěžují životní prostředí, ani vaše zdraví.
Jsou sušičky problém?
Když jsem byla malá, všude vůkol domu byly umístěny sušáky na prádlo, které na nich, zejména v teplejších měsících, schlo. Naše babičky pak prádlo rozprostřely na čistou trávu, na kopec, aby přirozeně proschlo. Pokud se zde pokládalo prádlo bílé, kopce se označovaly jako bělidla. Slunce se opíralo do bílé látky, vytahovalo z ní nečistoty a látku činilo sněhobílou.
Jenže dnes?
Pokud máme sušičku, je dobré vědět, že jediná sušička prádla může mít na svědomí uvolnění 90 až 120 milionů mikroplastových vláken ročně. Jak často sušíme? A stojí nám to vůbec za to? Pokud však nemáme možnost sušit jinak, při sušení v sušičce vybírejme z programů, které jsou nastaveny na jemné prádlo, a to s nižší teplotou, které omezí poškozování vláken.
Podtrženo sečteno: 9 tipů, jak se bránit mikroplastům
- Buďme úsporní, při pocitu prázdnoty se snažme spíše investovat do zážitků nežli do dalšího, mnohdy i zbytečného oblečení.
- Oblečení, které nenosíme, nosme na swapy či jej jinak darujme.
- Volme oděvy z přírodních materiálů, len, bavlna, ale i vlna, to je oč tu běží.
- Před koupí nové pračky zvolme tu, která bude vládnout integrovaným filtrem. Pokud to nelze, kupujme filtry externí.
- Perme na nižší teploty.
- Pračku neplňme do plna.
- Perme vždy jen jeden druh textilií, nemíchejme bavlnu s polyesterem.
- Prádlo sušme přirozeně na vzduchu. Pokud to opět nelze, využívejme procesu sušení na nižší teplotu.
- Zajímejme se problematikou mikroplastů všeobecně, textilie přinášejí 35% znečištění, zbylých 65 % hledejme jinde.