Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Co se týká syndromu vyhoření, v nevýhodě jsou zejména pomáhající profese: lékaři, zdravotní sestřičky, učitelé a další. Právě oni se často vydávají nejvíce a zůstávají ve stejné práci řadu let, někdy celý život. Pak jsou tu ti, kteří jsou v denním kontaktu s lidmi, navíc jejich práce může být i hodně monotónní (administrativa, obsluha za přepážkami atp.). Jak neztratit nadšení i v těžkých podmínkách? Jak mít v sobě stále jakousi jiskru? A jak skloubit věrnost určitému řemeslu nebo profesi a touhu po změnách? O tom všem bude dnešní článek.
Co určitě nedělat: Nevytvářet si kamaráda v alkoholu nebo jiných látkách, které sice zprostředkují krátkodobé odpoutání z ponuré reality, ale dlouhodobě přinášejí spoušť a zdravotní rizika!! Jak si můžeme pomoci bez těchto látek a vytvořit si lepší a zábavnější realitu zevnitř, tj. skrze práci s psychikou?
1.) Miluj a každý den se v práci na něco těš
Znám lidi, kteří si v každé práci na něco stěžují. A pak jsou ti, kdo si to umí udělat všude hezké. Když si vezmeme jako příklad učitele, v ideálním případě ho bude bavit (= bude milovat) 1.) svůj obor – tzn. zeměpis, matematiku, výtvarku… –, pak se bude 2.) těšit na způsob, jakým předává žákům své učivo (tj. na samotné přednášení a vysvětlování), za třetí se bude do práce těšit (alespoň na některé) své kolegy. Za čtvrté ho mohou svou přítomností nabíjet samotní studenti.
Čím náročnější práce, kde některé z těchto bodů nejdou aplikovat, tím musíme být kreativnější. Všude si ale můžeme najít něco, co nám dělá radost. Ovšem na místě vyloženě vyprahlém nebo nám dokonce nepřátelském, není z dlouhodobého hlediska hodno pobývat. A i díky zdravotnímu hledisku bychom v takovém případě měli uvažovat o změně.
2.) Zři smysl, který tvá práce má
Největší energetický doping je pro většinu lidí, vidět plody své práce. Zažívat smysl. TOP nastavení a přístup je též v tom, co dělám, růst a neustále se zlepšovat. Pak není prostor pro nudu ani stagnaci. Ideální je též vnímat, že svou prací předávám nějakou hodnotu.
Opět platí, že pokud smysl není na první pohled zřejmý, musím ho nalézt sám. Například náročnou fyzickou práci – nebo práci, která mi doslova žádný smysl nedává – mohu brát jako nutnou součást cesty k něčemu smysluplnějšímu. Například peníze z brigády mi mohou pomoci dokončit studium na vysoké škole atp.
3.) Pečuj o sebe a zařazuj odpočinkové mikro-pauzy
I když první dva body tohoto článku praktikujete, i tak je dobré nevydávat energii bez hranic. Naučit se s energií vědomě šetřit. Nebo jinak řečeno: umět energii nejen poskytovat druhým, ale i ji přijímat. Po práci si dopřát opravdový relax. Zajít si na masáž. Nebo kdekoliv načerpat energii. V průběhu pracovní doby se, dle možností, osvědčuje též zařazovat krátké mikro-odpočinky: například chvíli meditovat nebo hluboce dýchat.
4.) Důrazně si stanov své hranice
S péčí o sebe souvisí i to, že jsme schopni říkat „NE“. Nikdo po nás nemá právo žádat dokonalost nebo, abychom všem požadavkům vyhověli. Je třeba se naučit určitou práci i odmítnout, nebýt tu pro všechny; vědět, jaké jsou naše možnosti a nenechat se využívat.
5.) Neboj se požádat o podporu
Velkým dobíječem baterek může být také dobrý supervizor, kouč, duchovní nebo terapeut. Tento bod platí zejména, když nás v práci vysává nějaký člověk nebo vztahový konflikt. Jako prevenci lze však „terapii“ doporučit úplně každému.
Jiří Hamerský