Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Nikdy není dobré přeceňovat sám sebe. Povyšovat se. Lpět na svém image. Sebeúcta je jistě fajn věc – ale jen do určité míry. Pokud se necháme omámit vlastním egem a uvěříme ve svou nenahraditelnost a „velikost“, začneme podléhat zkreslenému vnímání a dělat chybná rozhodnutí. Paradoxně se z dlouhodobého hlediska mnohem více vyplácí být skromný a pokorný. Proč?
1) Přestat se snažit zapůsobit na druhé je úleva
Už Don Miquel Ruiz ve své knize Čtyři dohody píše, že vytvářet si domněnky o nás samých vede ke spoustě vnitřních konfliktů. „Zakládat si na sobě stojí hodně energie,“ doplňuje švýcarský spisovatel a kouč Rolf Dobelli (2022: 258). Doslova říká, že čím méně se bereme vážně, tím lepší máme život. Snažit se neustále o jakousi pseudo-sebeprezentaci je totiž opravdu velmi vyčerpávající.
2) Upřímnost je ceněná nejvíc
Další pozoruhodný paradox: Člověk, který o respekt druhých vůbec neusiluje, má respektu nejvíc. Přirozeně největší obdiv získává člověk, který například udělá velký, altruistický čin (zachrání někomu život), a přitom to vůbec nerozhlašuje do světa. Naopak, co je odpudivějšího, než když někdo reálně nemá, co nabídnout, a přitom je velmi namyšlený. Vždy se vyplatí být pravdivý a skutečnost o sobě záměrně nepřechvalovat.
3.) Skromný člověk má větší potenciál pro osobní růst
Kdo si myslí, že je dokonalý, nemá důvod se dále zlepšovat. Právě vědomí vlastní nedokonalosti a možnosti posouvat se dopředu je pro mnoho lidí tím nejsilnějším hnacím motorem. Není překvapením, že lidé na vedoucích postech, mají mnohdy menší empatii k druhým a Debolli ještě popisuje jev zvaný self-serving bias (zkreslování sloužící vlastní osobě), což znamená tendenci hodnotit vlastní jednání v příznivém světle (s. 258-259). Čím větší tendenci máme vynášet sami sebe do nebes, tím většímu zkreslování vlastní osoby podléháme. Při důležitých rozhodnutí (například o investicích), může být přeceňování vlastních znalostí a schopností velmi nebezpečné.
4.) Kdo si umí udělat srandu sám ze sebe, je svobodný
Když je nám zcela jedno, co si druzí o nás myslí, přichází nejen velká úleva, ale i svoboda. Svoboda být kýmkoliv. Tím i větší pravdivost: protože ve své podstatě jsme mnohem víc než jen jedna bezvýznamná role, do které nás společnost nebo my sami sebe napasovali. Tvrdím, že osobní svoboda začíná, mimo jiné, tím, že se nebojím sám shodit nebo si ze sebe udělat srandu.
5.) Můžeme dělat svět lepším
Věřím, že svět je sám o sobě a ze své podstaty v pořádku. Že do něj není třeba křečovitě tlačit „dobro“. Přesto každý z nás může ovlivnit, co do světa každodenně vysílá. Jaké hodnoty ztělesňuje. A mně dává smysl „propagovat“ skromnost oproti egoismu. Empatii oproti necitlivosti a zahleděnosti jenom do sebe. A především: hravost, uvolněnost a svobodu oproti strnulosti a svázanosti sebe do umělé škatulky. Kéž svobodných a šťastných je na světě více bytostí!
Jiří Hamerský
Literatura:
Dobelli, R. (2022): Umění dobře žít. Praha: Pragma.
Ruiz, D. M. (2001): Čtyři dohody. Praha: Pragma.