Zelený jíl

cm zeleny jil

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Zelený jíl je poměrně novinkou mezi přírodními přípravky. Není to nějaký kus bláta, jak by napovídal název, ale minerál, který vzniká rozkladem jiného minerálu, živce. Jeho latinský název je Solum Fullonum a je znám již dlouho. Obsahuje velké množství minerálních látek – lze uvést křemík, hliník, železo, vápník, draslík, sodík, titan, mangan, hořčík a nepatrné množství olova. Z 50 % je tvořen slídou.

V přírodních přípravcích je zpracován a neobsahuje žádné chemické ani konzervační látky. Obvykle je vytěžen z velkých hloubek. Je bez chuti a zápachu. Je doporučován pro schopnost látkové výměny kationtů – dokáže absorbovat nahromaděné škodlivé látky. Sám o sobě se neabsorbuje v těle a i s pohlcenými toxiny se vyloučí z těla.

Vnitřně se užívá tak, že se malé množství (cca 1 kávová lžička) rozmíchá ve 100 ml vody. Nechá se několik hodin vylouhovat. Potom se vypije. Pije se jen 1 x denně a je třeba dbát na to, abychom vypili výluh, nikoliv sedlinu.

Zelený jíl se používá i zevně. Připravují se z něho obklady a pleťové masky při akné, zahřívací obklad při revmatických nemocech, dává se do koupele a používá se také jako zábal na vlasy. Připravuje se tak, že se rozmíchá se slunečnicovým olejem nebo vodou. Nesmí se připravovat v kovových, ale v porcelánových či skleněných nádobách. Roztírá se tak dlouho, dosud se nezíská pasta, kterou můžeme rozetřít. Mohou se z ní připravit jak teplé, tak studené obklady. Nechávají se na kůži 30 minut. Jako přílohu můžeme do pasty vmíchat některý z esenciálních olejů, například šafránový, rozmarýnový, tymiánový či propolisový.

Pokožka pravidelně ošetřovaná zelený jílem by měla být pružnější a pevnější, než před ošetřením. Jako zajímavost lze uvést, že kromě zeleného existuje i červený jíl. Ten se používá rovněž pro kosmetické účely – na zpevnění a zklidnění pokožky.