Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Na téma cukr a jeho škodlivé účinky na náš organizmus vyšlo nespočet článků, pojednání a knih. Stejně tak na řadu jeho umělých, a dnes už dobře víme, ještě horších alternativ, které se v průběhu posledních několika dekád objevovaly na trhu většinou s velkým očekáváním a o poznání s tišším ústupem od jejich používání. Některé se ztratily zcela, některé dokonce byly zakázané, jiné stále figurují „schované“ ve složení různých potravin nejčastěji pod označením „light“. Často však náhražky cukru nebo i cukr samotný najdeme tam, kde bychom dodání sladké chuti ani nečekali. Zákazník tomu buď nevěnuje pozornost, anebo tuto skutečnost neřeší, případně jednoduše není expertem na chemii a odmítá luštit zkratky a odborné názvy, či se po pečlivém prostudování obsahu surovin takovému produktu prostě vyhne.
Ale ztrácíme tímto poznáním chuť na sladké? Nebo si čas od času rádi „dáme něco na zub“? Vzhledem k přirozenosti sladké chuti pro náš organizmus, a to již od nejútlejšího dětství (mateřské mléko má také sladkou chuť) je naše potřeba zcela přirozená. Bohužel ale míra sladkosti, na kterou nás nutí konvenční potraviny v podobě cukru si zvykat, je zcela nepřirozená a tělu velmi škodlivá. Namítnete však, že mrkví chuť na sladké prostě neuspokojíte, nedivím se, já také ne.
Jak tedy mlsat zdravě, když u řady rádoby zdravých výrobků, a to i v bio kvalitě, často včetně produktů, které nabízí obchody se zdravou výživou, je rafinovaný řepný nebo třtinový cukr obsažen?
Alternativ je překvapivě celá řada. Jen je potřeba počítat s tím, že s žádnou z nich se nepracuje tak jednoduše, jako s řepným cukrem, na jehož konzistenci, sladkost a jednoduchost využití při přípravě nápojů a pokrmů, je psána většina receptů a hospodyňky jsou na něj při vaření prostě zvyklé.
Dnes vybírám z možných alternativ ty sezónní:
Mošty a ovocné koncentráty
Blíží se podzim a sklizeň ovoce, a to je ten nejlepší čas rychle najít ve svém okolí moštárnu a využít darů přírody, které nabízí v podobě jablíček a hrušek. 100% mošt je skvělým nápojem jak za studena, tak za tepla. Na pití ho ředím, a to vodou, občas minerálkou (populární verze nealko nápoje ze sousedního Německa a Rakouska) nebo teplým čajem či horkou vodou se skořicí a hřebíčkem na zahřátí. Je bez přidaného cukru, barviv, konzervantů a bez přidané vody. Je bohatý na vitamín C a obsahuje draslík, hořčík, železo a další stopové prvky.
Naše moštárna ho stáčí do skleněných lahví a lehce pasterizuje, vydrží nám celý rok do další sezóny. Pro čtyřčlennou rodinu s dětmi, kdy nekupujeme žádné jiné varianty sladkého pití, spotřebujeme okolo 100 lahví 0,7l ročně, a to ho využívám i na vaření lehkých dezertů. Pokud nemáte možnost vlastních namoštovaných jablíček, moštárny často nabízí ke koupi i mošt bez dovozu vlastní jablečné úrody, pokud ani toto pro vás není příhodné, pak zvolte dnes již lehce dostupnou variantu moštů v 3 či 5l baleních v tzv. Bag in Box, což je sáček s kohoutkem, který zamezuje vstupu vzduchu a je obalen papírovou krabicí. Rozhodně se této variantě nedá upřít praktičnost dovozu i skladování a výrobci moštů nabízí celou řadu ovocných a dokonce i zeleninových chutí, stačí kliknout na internet a za pár dnů máte různé varianty chutného pití doma včetně dopravy. Osobně však dávám přednost klasice, a to skleněnému obalu, byť je manipulace a doprava v lahvích náročnější.
Pochutnat si také můžete na alkoholické verzi jablečného moštu tzv. CIDRE nebo CIDER. Je to nápoj velmi populární ve Francii nebo Anglii, jeho chuť spíš připomíná ovocné chutě vín, německá varianta chutná více jako pivo. Na našem trhu je již poměrně dostupný, a to z lokální produkce. Výrobci nabízejí i několik značek s označením bio, šetrným zpracováním surovin, kdy zaručují zcela přírodní produkt. Cidre má okolo 6% alkoholu a škála chutí je (stejně jako u vína) velmi pestrá, od ryze suchých až po sladké. Má jemnou přírodní bublinku a chutná skvěle k různým zeleninovým pokrmům i sladkým dezertům. I ten velmi snadno objednáte přes internet nebo koupíte v některých obchodech s vínem.
Jablečný mošt používám jako základ ovocných pudingů. Ochucuji skořicí a vanilkou a přidávám při vaření nastrouhaná jablíčka, hrušky nebo broskve. Pokud je mošt kyselejší, dosladím lžící nerafinovaného třtinového cukru s vysokým obsahem melasy tzv. muscovado. Hotový vychladlý puding (lépe z kukuřičného škrobu v bio kvalitě) dochutím rostlinnou smetanou nebo šlehačkou případně jogurtem. Stejně tak používám mošt jako základ na přípravu agaru, a to i jako alternativu želatiny na přelití čerstvého ovoce nebo tvarohu. Se zdravější variantou piškotů z kukuřičné či agarové mouky vykouzlíte z jablek, moštu, skořice a pudingu i chutný lehký dortík, kombinovat můžete i s dalšími variantami povařeného ovoce.
A ještě jeden tip na využití ovocného moštu ve studené kuchyni. Velmi chutně se dá využít na zálivku zeleninového salátu. Společně s olivovým nebo dýňovým olejem, solí a salátovým kořením připravíte pikantní zálivku, která skvěle dochutí především listové variace zelených salátů.
Přírodní ovocné koncentrované šťávy
Další velmi chutnou alternativou zdravého pití jsou přírodní ovocné koncentrované šťávy. Zakoupíte je v obchodech se zdravou výživou, určitě počítejte s vyšší cenou než je tomu u malinové klasiky, kde je základem cukr, ale dostanete zcela přírodní velmi chutný sladký koncentrát. Původně jediná chuťová varianta z jablíček je dnes k dostání v kombinaci s dalšími ovocnými chutěmi, nejpikantnější a chuťově nejzajímavější je s višní nebo černým rybízem. Koncentrát má poměrně vysokou sladkost a dá se využít ředěný nejen na pití s vodou či čajem, ale i na dochucení obilných kaší, pudingů, na doslazení ovoce při pečení ovocných koláčů. Rozhodně ho doporučuji zakoupit a vyzkoušet, v lednici vydrží otevřený několik týdnů a je zcela přírodní bez přidaného cukru.
Stévie
Možná jste již ochutnali stévii zakoupenou z obchodu v podobě prášku, tabletek nebo sáčků, které se vylouhují jako čaj. Ale možná jste si ji letos vypěstovali sami na zahrádce. I v květináči při dostatečné zálivce roste dobře a rychle. Lístky lze sklízet průběžně a využívat je pro dochucení čerstvé nebo si je na zimu usušit. Důležité je lístky dobře usušit na stinném a suchém místě, a to dostatečně dlouho. Sušené pak rozdrtit na prášek a použít do pečení či vaření.
Osobně s využitím této rostliny v kuchyni z vlastní produkce zatím experimentuji, ale mohu nabídnout pár aktuálních tipů.
Sladký nálev z lístků (čerstvých i sušených) připravíte jejich přelitím velmi horkou nikoli vroucí vodou a necháte 10 min vylouhovat. Zapeklitost této rostlinky a její využití v kuchyni spočívá v tom, že každá rostlinka má lehce odlišnou sladkost, záleží na tom, kde a jak ji pěstujete, v jakém typu půdy a za jaké teploty roste. Ale pokud jednou vyzkoušíte tu vaši, příště budete mít lepší odhad. Doporučení je k určitému počtu lístků (např. 3) dolít vždy stejné množství vody (např. 300 ml) a počty lístků měnit dle očekávané chuti. Tím vytvoříte sladký nálev, který lze kombinovat s dalšími chutěmi jako citrónová, pomerančová šťáva z čerstvých plodů, čerstvá máta, čerstvá meduňka apod. Dále můžete ředit vodou nebo přidat led. Připravený nálev doporučuji využít k okamžité konzumaci.
Stévii jsem letos vyzkoušela i pro přípravu šťávy z bezových květů. Bez je úžasná léčivka a šťáva z něj je velmi chutná a zdravá, nicméně varianta s klasickým cukrem pro mě ztrácí kouzlo zdravé alternativy pití. Tedy v příští sezóně, kdy pokvetou černé bezy, určitě zkuste připravit sladký nálev ze stévie, do něj dejte květy bezu a na kolečka nakrájené citróny a nechte přes noc louhovat. Vzhledem k lehce nahořklé chuti stévie jsem zvolila kombinaci s hroznovým cukrem, který jsem krátce s výluhem a citrónovou šťávou povařila, dala do skleněných lahví a do několika týdnů spotřebovala, nebo spíše naše děti.
Nálev ze stévie využívám i pro vaření obilných kaší. Pokud připravuji rýži na ovocný nákyp (nešetřete na rýži a vyberte kulatozrnnou v bio kvalitě, ideálně pod označením „mléčná rýže“), pak při jejím vaření využívám právě sladký nálev ze stévie, skořici, hřebíček. Rýže se povaří již ve sladkém nálevu a následně pro pečení s ovocem a šlehaným bílkem dodávám nerafinovaného třtinového cukru již méně. Stejně můžete postupovat u nákypu s jáhel či při vaření ovesné kaše.
Stévie ma lehce nahořklou chuť, pokud je jediným sladidlem v daném nápoji či pokrmu, pak počítejte s tím, že jednoduše výsledek chutná jinak. Zvláště pro pečení je dobré stévii kombinovat s jinými druhy přírodních sladidel. Do pečení doporučuji využit stévii zakoupenou v prášku a kombinovat s dalšími přírodními sladidly, ale můžete experimentovat i s nadrcenými sušenými lístky stévie z vaší domácí produkce.
A jakou zkušenost máte se stévií při vaření a pečení vy?