Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vrba bílá je strom, s kterým se již velmi dlouho setkáváme v pověstech a pohádkách, ale také je to strom, jehož léčivé účinky vedly ke vzniku jednoho z nejznámějších léků na světě. Vrbu bílou můžeme popsat jako statný listnatý strom, dosahující 20 až 30 metrů výšky a vyskytující se na vlhkých půdách (často u řek nebo jezer, kde také pomáhaly ke zpevnění břehů). Označení bílá pochází od zbarvení listů, které mají světlejší barvu než jiné druhy vrb.
Příznivé účinky vrby bílé na naše zdraví jsou známy již odedávna. Její používání bylo zaznamenáno již ve starém Egyptě, o jejich léčivých účincích se ve svých spisech zmiňuje slavný řecký lékař Hippokrates. Ve starých pohanských náboženstvích byla vrba uctívána jako posvátný strom, křesťanství ji naopak spojovalo s temnými rejdy čarodějnic. Toto vše již odplynulo časem a pro nás jsou vrbové kočičky a pletené pomlázky z vrbového proutí symbolem jara a velikonoc.
Jak již bylo zmíněno, v léčitelství se odvar z kůry vrby bílé používal odedávna. V lidovém léčitelství se pro své antipyretické a analgetické účinky podával při vysoké teplotě, nachlazení, bolestech hlavy a dalších podobných nemocech.
Bylo také zaznamenáno, že dokáže omezit množení některých mikroorganismů, které způsobují infekční nemoci. Používal se také při dně či revmatických chorobách. Zevně se odvar aplikoval na některé druhy kožních nemocí.
Od znalostí lidového léčitelství již nebylo daleko k jednomu z nejznámějších léků světa. Vědci si byli dobře vědomi účinků odvaru z kůry vrby bílé a snažili se izolovat látku, která za tím stojí. V roce 1838 byla poprvé izolována látka které dostala označení kyselina salicylová. To byl teprve začátek cesty. Samotná kyselina salicylová tlumila bolest a zánět (potlačovala sekreci prostaglandianů), ale měla řadu nežádoucích účinků.
Při jejím užívání docházelo k problémům v oblasti žaludku, bolesti, poškození sliznice, což končilo až krvácením v této oblasti. Pokud se kyselina salicylová užívala nadále v tehdejších doporučených dávkách, u nešťastných pacientů docházelo ke vzniku žaludečních vředů a velkému krvácení v oblasti žaludečního traktu.
Proto se vědci opěr vrhli do práce a strukturu molekuly pozměnili tak, že došlo ke vzniku sloučeniny(v roce 1899), kterou známe pod názvem kyselina acetylsalicylová nebo ještě více pod celosvětově známým názvem Aspirin. Je zajímavé, že se i dnes můžeme setkat v lékárnách s původní kyselinou salicylovou. Ta se ovšem nesmí užívat vnitřně, ale je oblíbena mezi lékaři jako součást mastí, kde ve vyšších koncentracích slouží ke změkčení ztvrdlé kůže.
Samotná kyselina acetylsalicylová již není tak agresivní k žaludečnímu traktu, jako její předchůdkyně, ale stále hrozí při dlouhodobém užívání její poškození a vznik krvácení a žaludečních vředů. Nesmí ji v žádném případě také užívat pacienti s poruchou srážlivosti krve. Z těchto důvodů se dnes opět stává středem zájmu vědců původní látka salicin, který má stejné účinky jako kyselina acetylsalicylová, ale je šetrnější ke sliznici žaludku.
Nicméně vzhledem k tomu, že extrakt z kůry vrby bílé obsahuje salicyláty, je dobré dodržovat stejná opatření jako při užívání kyseliny acetylsalicylové (neboli Aspirinu, Acylpyrinu, Anopyrinu atd.). Tento extrakt by neměli užívat lidé s vředovou chorobou, poruchou srážlivosti krve , hyperurikémií, dnou, astmatem či onemocněním ledvin. Z doplňků stravy by neměl kombinovat s výtažky z jinanu dvoulaločnatého (ginkgo biloba), vitamínu E a česneku. Tento extrakt by neměli užívat děti do 15 let věku (hlavně při horečnatých onemocněních, protože hrozí vznik sice poměrně vzácného, ale hodně nebezpečného tzv. Reyova syndromu) a dále těhotné či kojící ženy. Extrakt by neměl být užíván dva týdny před a dva týdny po chirurgické operaci. K nežádoucím účinkům patří při dlouhodobém užívání vysokých dávek žaludeční vředy, krvácení do žaludku, jaterní toxicita, závratě a selhání ledvin.
I přes uvedené kontraindikace a nežádoucí účinky přináší salicin obsažený jako hlavní účinná složka v extraktu z kůry vrby bílé hodné nadějí vědcům do budoucna při nalezení šetrnější léčby řady nemocí vzhledem k účinkům na sliznici žaludečního traktu.