Vitiligo – je stále ještě „nevyléčitelnou“ kožní nemocí?

cm vitiligo

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Nedávno jsem požádal svého týmového kolegu farmakologa Dr. Arndta, aby se podíval do svých informačních zdrojů, zda se ohledně vitiliga něco nezměnilo a zda je stále bráno jako „nevyléčitelný“ problém. Jeho odpověď potvrzovala moji informaci – nic konkrétního proti vitiligu stále není ani v chemické ani v přírodní medicíně.

Dále cituji pana kolegu: Jednou z možností, jak některé zdroje uvádějí, je podpořit celkovou léčbu posílením detoxikační činnosti jater pomocí přípravků s ostropestřcem mariánským. Také jsou doporučovány jako doplněk celkové léčby vitaminy ze skupiny B. Za úvahu by také stálo používání krému Cytovital na regeneraci pokožky.

K tomu dnes přidávám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.

  1. Dobrá zpráva
    Dlouhé roky jsem měl na čele nápadné vitiligo, které se pozvolna mapovitě šířilo do stran. Neřešil jsem to nijak konkrétně, ale pracoval jsem v té době již dávno na celkové náročné přestavbě celého životního stylu ze zcela jiných tělesných i duševních a duchovních důvodů, které mne trápily mnohem více než nějaké bledé skvrny na kůži. Soustřeďoval jsem svoji pozornost důležitějším směrem. A ejhle – letos jsem si najednou u zrcadla vzpomněl, že jsem kdysi měl bledé skvrny na čele a že najednou zase téměř zmizely.
  2. Špatná zpráva je ta, že ani na základě svého vlastního uzdravení (doufejme, že trvalého) nemám žádný jednoduchý návod ve stylu „udělejte to a to – a vitiligo zaručeně zmizí.“
    Ale jak pravil Konfucius: Je lépe zažehnout malé světélko než naříkat na tmu.

Důvodem mapovitého blednutí kůže při vitiligu je autoimunitní poškození funkce kožních buněk zvaných melanocyty. Ty přestanou tvořit kožní barvivo zvané melanin – a skvrna je tu.

Názor přírodní medicíny na autoimunitní procesy je, že jsou psychosomatickým obrazem duševního neklidu a zřejmých či v Podvědomí ukrytých agresivních myšlenek. To by přesně souhlasilo s mou zkušeností.

V době, kdy „mé“ vitiligo přešlo z rozrůstání do regrese, jsem již dávno měl vyladěný laktovegetariánský jídelníček a jiné hmotné stránky svého nového životního stylu a jen jsem bojoval o udržení dosažené úrovně – zde zásadní zdroj uzdravení z vitiliga nehledám.

V době nečekaného zmizení vitiliga jsem se ale snažil o zásadní změny duševní a duchovní, navíc doprovázené zlepšováním pomalého hlubokého dýchání, které je MIMO JINÉ(!) naprosto nezbytné pro odkyselení organismu. Tyto komplexní změny psychiky byly zřejmě příčinou uzdravení kožních buněk, které znovu začaly tvořit pigment.

Lze předpokládat, že u vitiliga bude fungovat stejná zpětná vazba jako u jiných psychosomatických onemocnění – pokud bych své psychice dovolil vrátit se k původním duševním stereotypům, vrátilo by se i vitiligo. To je běžný jev u většiny chronických onemocnění – motivují k vývoji a hlídají nás před návratem.

Cesta zpět nevede.