Vítězný dech aneb Jak nebýt tělo bez duše

cm svoboda

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

„Podle výzkumů získává tělo energii z osmdesáti procent z dechu, zbylých dvacet procent připadá na spánek a jídlo. My ale využíváme kapacitu plic jen ze třiceti procent. A pak se divíme, proč jsme nemocní. Jak můžeme být psychicky i tělesně zdraví, když jsme celí zanesení špínou?“ ptá se paní Gana, lektorka semináře Vítězný dech.

Paní Gantulga Ganjuur neboli paní Gana se narodila v Ulánbátaru v Mongolsku, s Českou republikou je spojena prostřednictvím Karlovy Univerzity, kterou vystudovala. Převážně žije v Česku, i když v době rozhovoru byla zrovna v rodném Mongolsku.

Poprvé jsem paní Ganu potkala v mohelnické čajovně; ten večer si už nebylo kam sednout, metoda Vítězný dech, kterou paní Gana předává a o které přišla povyprávět, přilákala dost zvědavců. O co tedy jde? O nic méně než „o život“, chtělo by se říct…

„Motto našeho semináře zní „Mezi nádechem a výdechem probíhá celý lidský život“. Když se dítě narodí, co první udělá? Nadechne se a začne plakat, aby i lidé kolem něj mohli plakat radostí nad jeho příchodem. Když člověk odchází z tohoto světa, naposledy vydechne a všichni kolem pak pláčou smutkem. Náš život je nevyzpytatelný, nikdo z nás neví, jak dlouho budeme žít, kdy naposledy vydechneme,“ začíná paní Gana.

To je pravda. Dýchání je pro většinu z nás tak samozřejmé, že ho ani nevnímáme…

Zkuste chvíli nedýchat – jak dlouho to vydržíte? Maximálně dvě minuty. Vidíte, jak je dech pro naše tělo důležitý a přesto, jak málo mu věnujeme pozornosti. Místo toho, abychom se zabývali podstatnými věcmi, co děláme? Zabýváme se minulostí nebo přemýšlíme o budoucnosti. Ale proč se bát budoucnosti a dělat si starosti, když ani nevíme, co bude za pět minut?

(odmlčí se) Každý se během života snažíme dosáhnout zdraví, štěstí, úspěchu a duševního klidu. Bohužel stres nám zabraňuje, abychom tohoto štěstí dosáhli. Neumíme stres odhodit, a tak neumíme být šťastní. A když už jsme šťastní, tak tomu nevěříme. Naopak, když jsme nešťastní, věříme tomu bez pochyb! Udržet v rovnováze emoce, vést správně duši, to je umění… A co je k dosažení takové rovnováhy potřeba? Nejprve se naučit správně dýchat.

Správně čili plně?

Podle výzkumů získává tělo energii z osmdesáti procent z dechu, zbylých dvacet procent připadá na spánek a jídlo. My ale využíváme kapacitu plic jen zhruba ze třiceti procent, protože neumíme celé plíce naplnit kyslíkem nebo energií. Pak se divíme, proč jsme nemocní. Jak můžeme být psychicky i tělesně zdraví, když jsme celí zanesení špínou? Každá buňka našeho těla je špinavá a jak říkám, tato špína vede člověka k polomrtvému stavu. Dýchá, jen aby neumřel. V Čechách je pěkné přirovnání – je jako tělo bez duše.

Pozorujte někdy, jak se mění rychlost vašeho dechu v závislosti na situaci, ve které se nacházíte. Jak rychle dýcháte, když jste ve stresu, a jak rychle, když jste v klidu? A kolik nádechů a výdechů za minutu uděláte, když meditujete?

Použila jste výraz „zaneseni špínou“. Něco mi říká, že očista neproběhne ze dne na den…

To skutečně ne. Pokud se chceme zabývat svým dechem, budeme k tomu potřebovat hodně trpělivosti – a také vůle chtít se skutečně uzdravit. A zároveň také musíme věřit samotné dechové technice… a sami sobě. Bohužel, často jsme netrpěliví, hned chceme vidět výsledky. I na to má čeština hezké přísloví – bez práce nejsou koláče. Nejsem Bůh, abych mohla dělat zázraky, vždycky to chce hlavně spolupráci.

Během svého života dělají lidé ze svého těla odpadkový koš. Pak přijdou na seminář Vítězného dechu a čekají, že během pár dnů či týdnů zažijí zázraky. Ptají se – kdy už to přijde, kdy? Proto je potřeba vůle i víra, bez toho člověk nemůže chtít výsledky. Představte si například hrneček, ze kterého dlouhá léta pijete čaj, aniž byste ho kdy umyli. Co se stane? Na stěnách hrnečku se ve vrstvách usadí špína. Když ho budete chtít po letech umýt, budete drhnout a drhnout, a stejně tam ještě nějaká špína zůstane. A tak budete muset trpělivě čistit dál. Přesně tak je to i s člověkem, je potřeba úsilí a čas, aby se až do dna vyčistil i náš „hrneček“.

Dostáváme se k vašemu semináři Vítězný dech. Jak tedy probíhá?

Účastníci se scházejí po dobu pěti večerů, každý je po třech hodinách, takže celkově patnáct hodin „práce“. Základem jsou tři dechové techniky, Pranajama, Bhastrika a Sudarshin Krija.

Co to je za techniky?

Pranajama a Bhastrika jsou metody, které se v Asii praktikují už po staletí, Sudarshin Krija je očistná dechová metoda, kterou popisuji na semináři. Všechno to jsou dechové cviky a je těžké je vysvětlit a zároveň pochopit, pokud nejste přímo na semináři. Tím ovšem netvrdím, že jsou těžké. (směje se)

Součástí semináře jsou také meditace a jóga, protože obě napomáhají zklidnění. Na závěr semináře si účastníci odnášejí domácí variantu dechové sestavy, kterou mohou bez problémů praktikovat sami každodenně doma. Pokud mají zájem, pro absolventy pořádáme pravidelné společné dechové Krije a pokračovací semináře, ty jsou pobytové.

Pro koho je metoda Vítězný dech vhodná? A je někdo, pro koho vhodná není?

Tato metoda dechových technik je vhodná pro kohokoliv, kdo je starší patnácti let a chce na sobě pracovat. Horní věková hranice není omezená, máme i žáky, kterým je přes osmdesát let. (usmívá se a mně okamžitě naskočí vzpomínka na setkání se stejně „starými“ cvičenkami Omlazovacího cvičení čínských císařů Návrat k jaru po rozhovoru s jeho lektorkou Jarmilou Riegerovou. Jejich energii a vitalitu by jim mohl leckterý „mladý“ člověk závidět, pozn.red.)

Vítězné dýchání je vhodné také pro děti, proto na příští rok připravujeme dětskou verzi semináře Vítězný dech. Ten bude určený pro děti mezi osmi a patnácti lety. „Dýchat“ se nesmí pouze v období těhotenství a kojení.

Za pozitivní účinky této metody „dýchání“ jste zmínila vyčištění zaneseného organismu a lepší vyrovnání se stresem. V čem dalším nám Vítězný dech přináší do života vítězství?

Při pravidelné praktikování, ideální je každý den hodina dýchání, na sobě začneme pozorovat, že už nejsme tak unavení jako dříve. Kromě celkového zdravotního stavu se nám také zlepší duševní naladění; všimneme si, že jsme schopni ocenit sami sebe a že se nám zlepší vztahy s ostatními. S tím, jak se celé tělo začne harmonizovat, se také dost často zlepšuje intelektuální výkon. Metodu Vítězný dech proto doporučuji praktikovat nejenom individuálně, ale také v pracovním kolektivu ve firmách.

Dech je silným nástrojem pro řadu transformačních technik a například pro tantru je přímo esenciální coby prostředek k otevření páteřního kanálu a aktivaci kundalini. Zažila jste toto někdy ve své praxi, ať už u sebe osobně nebo u účastníků vašeho semináře?

Nerada popisuji postupy našich cvičení. Prioritou je dech, to je základ všeho.

Práce s dechem je zároveň komplexní prací s celým tělem, duchem i řečí. K tomu náleží i práce s kundalini, k čemuž směřovala vaše otázka.

Základem je nechat lidi, aby vše prožili a procítili na svém těle. Proto nepopisuji, co účastníky čeká. Každý má jinou reakci, jinak vše vnímá i prožívá. A také proto se dechová cvičení musejí provádět pod vedením učitele. Zároveň je důležité, aby účastník svému učiteli věřil a také aby věřil sám sobě, jak jsem už zmiňovala.

Paní Gano, jak jste se k metodě Vítězný dech vlastně dostala?

Přivedla mě k ní moje teta, která je osobní žačkou Sri Sri Ravi Shankary. Mým celoživotním učitelem je však moje maminka, která mě začala učit, už když mě nosila v bříšku. Pak můj tatínek a moje sestra. Duchovním životem žiji, dá se říci, celý svůj život. Jen nevím, kdy dojdu osvícení. K tomu se musím ještě mnoho a dlouho učit, na což se už ale moc těším. (směje se)