Vegetativní klimakterický syndrom

cm svoboda1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Najít si svůj klid a rovnováhu, to není zrovna jednoduchá věc, zvláště když se dostaví období klimakteria – hormonální rozladěnosti, návalů horka a potu, bolestí hlavy, bušení srdce. Žena by v tomto stavu raději neznala svět. Je podrážděná, snadno se dostane do deprese, snadno přichází únava, nemůže se koncentrovat, hlava se točí, nemůže spát. „Prosím Vás, moji drazí, mám Vás ráda, ale už mně dejte pokoj“. Mozek řídí všechny děje v těle jako kybernetický stroj. Posílá impulzy do žláz s vnitřní sekrecí a ony reagují tvorbou hormonů, které potřebují buňky ke správné funkci.

Tato vegetativní – hormonální aktivita začíná u člověka asi kolem šestého roku. Žlázy začínají produkovat tzv. před-hormony. To jsou látky, ze kterých si teprve organizmus hormony vytváří. Vrchol této aktivity je asi ve věku kolem 26 – 27 let, je to období plné zralosti a jedinec je přizpůsoben rozmnožování a tím zachování rodu. Potom křivka hormonální a sexuální aktivity klesá. U žen kolem přechodu poněkud prudérněji. Jsou časté poruchy menstruace, močová inkontinence, vypadávání vlasů, zvýšená lomivost nehtů, zhoršení zraku… U žen, které musí podstoupit operaci s odstraněním dělohy a event. také vaječníků, jsou tyto změny výraznější. Pálí a svědí v pochvě, je suchá kůže a sliznice, je snížené libido. Objevují se otoky a bolesti kloubů, nadváha, rozvíjí se osteoporóza. U žen kolem 60 let klesá hladina před-hormonů až na 5 %. Pro zvládnutí těchto stavů nabídne gynekolog substituční hormonální prostředek, uměle do těla doplní hormon, který tam chybí. To může být dobré, ale také nemusí. Proces hormonální regulace je dynamický proces, který reaguje na stres, na roční období, na pohybovou aktivitu, na jídlo, na léky…. jeden hormon ovlivňuje druhý. Je to jako na houpačce.

Právě prožívaná situace donutí organizmus, aby vytvořil hormon, jeho hladina se zvýší a toto zvýšení na druhé straně způsobí snížení hladiny jiného hormonu. Jeho pokles podnítí organizmus ke zvýšené tvorbě – hladina se zvýší a tím zase sníží hladinu toho prvního hormonu. Zpětnou vazbou se hladina obou hormonů vybalancuje a o to jde. Stále musí být stav rovnováhy. A nyní si představme houpačku, kdy na jednu stranu trvale dáváme hormon, bez ohledu na reakci z druhé strany. Zdánlivě držíme rovnováhu – ramena houpačky jsou ve vodorovné poloze, ale výše popisovaná zpětná vazba nefunguje a postupně zaniká. Jakmile přestaneme dávat onen hormon, regulační systém zpětné vazby již není schopen fungovat, což se brzy projeví někde na těle porušením funkce jiného orgánu. Umělé, dlouhodobé podávání syntetických hormonů není v souladu s přirozenými regulačními mechanizmy. Jeden problém dočasně utišíme, ale současně si vytvoříme problém jiný, křečové žíly, bulku v prsu, onemocnění srdce …

Řešení situace musí vycházet z pečlivé analýzy životní situace a z kritického pohledu na svůj stav. Použiji přirovnání. V autě máme 50 litrů benzínu. Když pojedeme 100 km rychlostí a ujedeme 500 km, benzín spotřebujeme, auto se zastaví. Když pojedeme 50 km rychlostí, ujedeme 1000 km, dostaneme se dále. Totéž platí i pro život. Nemůžeme žít vysokým tempem, když ubývá hormonů. Zastavíme u čerpací stanice, doplníme benzín a jedeme dál. Čím budeme jezdit rychleji, tím více se auto opotřebuje, čím budeme jezdit pomaleji, tím více se udrží. Když dojde o opotřebování, další benzín již nepomůže, motor se zadře, přestanou fungovat brzdy, objeví se další poruchy, auto je pak více v opravně než na silnici. Čtenář, respektive čtenářka namítne: Jsem temperamentní typ a potřebuji rychlé tempo, dodávané hormony mi to umožní. Chci být stále moderní žena. Ideální situace v případě auta by tedy byla: jet vysokou rychlostí a přitom ujet co nejvíce kilometrů a co nejméně auto opotřebovat. Motor musí být stále dobře seřízen, všechny regulace musí stále dobře fungovat. Ale syntetické hormony tuto službu neudělají bez rizika katastrofy v jiné oblasti.

V přírodní medicíně svou pozornost zaměřujeme na byliny a přírodní prostředky, které mají schopnost pozitivně ovlivňovat hormonální funkce: Jsou to tzv. fytohormony nebo fytoestrogeny, které tělu umožňují tvorbu před-hormonu DHEA (dehydroepiandrosteronu) a tím vlastně zesílí zásobu základní látky a tělo, když potřebuje, má možnost si z této zásoby přetvořit skutečný lidský hormon. Ale důležité je, že si jej vytváří jenom tehdy, když jej potřebuje, a jen v takové dávce, kterou potřebuje. Nemůže dojít k předávkování. Když jej nepotřebuje pro tvorbu hormonu, tak jej nechá, aby si tělo např. zvýšilo spalování tuků nebo aby se lépe spotřeboval cukr atd. Tělo si reguluje, kde potřebuje. Když před-hormon DHAE v těle prostě není, jak bylo popsáno výše, pak žádné regulace nenastanou a objeví se příznaky vegetativního klimakterického syndromu.

Představitelem fytohormonů je například: jsou to výrobky sójové, celozrnné, fazole, granátová jablíčka, mateří kašička. Další přírodní prostředky, na které chci upozornit nepůsobí jako fytohormony, ale přesto ovlivňují tyto výše popsané regulační mechanizmy. Dále různé produkty, které jsou kombinací vitamínů, enzymů a stopových prvků (koenzym Q10, selen, zinek, lecitin, vit C, vit. E…). Sem také patří peruánská zelenina maca.

A ještě se zmíním o jedné skupině prostředků, které pracují na úrovni energie, které nazýváme bioinformatika: Sem patří homeopatický lék Hormeel. Existuje jedna pozoruhodná bylinka, které chci věnovat samostatný odstavec: Po staletí známá asijská bylina rdesno mnohokvěté, využívá se její kořen. Tuto bylinku používali již staří čínští lékaři a tvrdili o ní, že harmonizuje energii CHI, stimuluje všechny žlázy s vnitřní sekrecí počínaje od hypofýzy přes štítnou žlázu, slinivku břišní a konče u regulace vaječníků a nadledvinek.