Tupozrakost

Jde o stav, kdy zraková ostrost oka je nižší, než odpovídá objektivně zjištěnému organickému nálezu. Buď je objektivní nález zcela normální, nebo jde o refrakční vadu, u níž však příslušnou korekcí nedosáhneme normálního vidění, anebo jsou přítomny organické změny, které však nevysvětlují stupeň snížení visu.

Tupozrakost je většinou funkcionální a vzniká obvykle na podkladě bezděčného potlačování vjemu jednoho oka v těch případech, kdy by bylo vnímání obrázků z obou očí rušivé. Je to tehdy, kdy se obraz viděného předmětu na sítnici obou očí liší velikostí, zřetelností, intenzitou nebo barevností, takže nejsou předpoklady ke splynutí v jediný vjem, anebo tehdy, zobrazují-li se dva různé předměty, jako je tomu u šilhání.

Tupozrakost se projevuje většinou už v útlém dětském věku, nejčastěji ve spojení se šilháním, dále při nekorigované refrakční vadě, především, je-li na obou očích různého stupně. Vznik tupozrakosti může způsobit i dlouhodobý obvaz jednoho oka. Tupozrakost lze vyléčit nebo alespoň podstatně zlepšit je-li diagnostikována včas, tj. u dětí v předškolním věku. Snažíme se vytvořit optimální podmínky pro vidění tupozrakého oka správnou korekcí, dočasným zakrytím zdravého oka (okluzor). Možnosti výcviku tupozrakého oka po šestém roce života jsou obvykle velmi malé.

Celková nabídka přípravků pro zdravé oči.