Těžké kovy v životním prostředí a jejich vliv na lidský organismus

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Olovo (Pb)
Kadmium (Cd)
Rtuť (Hg)

Zdroje znečištění:

Olovo se do potravního řetězce dostává z obalových materiálů, v malém množství z nátěrových látek, případně spalováním fosilních paliv. Nejvydatnějším zdrojem pro životní prostředí je doprava. Zemědělská půda obsahuje průměrně 10 mg Pb/kg, např. v listech stromů kolem frekventovaných komunikací jsou zjišťovány hodnoty až 700 mg/kg. Skutečné denní dietární dávky olova zjištěné v několika studiích v evropských zemích se pohybují od 27ug (Švédsko 1983) do 180ug (Belgie 1983). Obsah olova v ovzduší je místně proměnlivý. V málo znečištěných oblastech vzduch obsahuje 0,005-0,3ug/m3 olova, ve velkých městech byl zjištěn obsah olova 0,2-5ug/m3.

Vstřebávání olova:

Vstřebávání olova v trávicím traktu je závislá na věku, složení stravy a zdravotním stavu. Účinnost vstřebávání olova u dospělých se odhaduje na 10%. Dětský organismus resorbuje 40-50% olova z potravy. Vstřebávání olova je vyšší při vysokém podílu bílkovin ve stravě a nižší za přítomnosti větších množství vlákniny, fytové kyseliny, železa a vápníku.

Ohrožené skupiny populace:

Olovem mohou být ohroženy zejména děti (vyšší resorpce olova a vyšší citlivost organismu). Již při hladině olova v krvi 150ug/dm3 se u dětí objevuje řada nepříznivých účinků (pomalejší mentální i fyzický vývoj, nižší schopnost učení, nižší inteligence, anémie, snížená imunita).

Při chronické otravě klesá množství hemoglobinu v červených krvinkách a objevuje se anémie (chudokrevnost).

Průnik do organismu:

Do lidského organismu vstupuje olovo především potravou, existuje však též možnost vstupu respirační cestou (dýcháním).

Působení olova:

Vstřebané olovo je transportováno krví do jater a ledvin, kde se kumuluje. Při intoxikaci olovem mohou být poškozeny ledviny a játra, krev, nervový systém a kardiovaskulární systém. Část olova v játrech se vylučuje žlučí do střeva. Malý podíl olova se vylučuje močí. Při dlouhodobé expozici se olovo hromadí v kostech.

Olovo se ukládá především v kostech, játrech a ledvinách. Důsledkem chronického zatížení organismu olovem jsou nervové poruchy, poruchy trávení, hubnutí, případně ochrnutí dolních končetin.

Limity:

Pro potraviny obecně B stanovuje vyhláška 298/1997 Sb. limit (PM) 8 mg/kg.

Nejvyšší přípustné množství (NPM) v potravinách se pohybuje mezi 0,02 mg/kg (pro mléko) a 5,0 mg/kg pro želatinu. (1)

Expozice olovem se v hospodářsky vyspělých zemích odhaduje v průměru na 24 mg/kg, což je hodnota o řád nižší než připouští ADI. (2)

Normální hladina olova v krvi je v rozmezí 50-120 mg/dm3. Tolerovávaná denní dávka olova činí 500ug. (4)