Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V důsledku alergické reakce se uvolní zmíněný histamin, který na sliznici navodí zánět, proto je logickým léčebným krokem podávání antihistaminik. Jejich úkolem je vyvázat uvolněný histamin a tím zabránit jeho účinku. (Zyrtec, Claritine). Používají se také kombinované prostředky, které mají účinky jak protizánětlivé, tak i antihistaminické.
Vyšším stupněm zásahu do neadekvátní imunitní reakce jsou tzv. stabilizátory stěny žírné buňky. Jde o to ovlivnit tuto důležitou imunitní buňku, aby tak snadno nepraskala a aby neuvolňovala histamin. (Intal, Zaditen, Ditec, Tilade). Dalším stupněm léčby je snaha ovlivnit zvýšenou tvorbu IgE – používají se tzv. IgE neutralizační protilátky – omalizumab. Podílejí se tedy na vazbě molekul IgE na jejich receptory a tím ve svém důsledku zabraňují uvolňování mediátorů – histaminu.
Na vysokém místě v řadě posloupnosti imunologického procesu při vzniku alergie je snaha ovlivnit rýhu MHC molekul vázajících antigen. Úkolem hlavního léčebného postupu je působit na rýhu MHC molekul vázajících antigen. Pomahačské T buňky pak nejsou schopny aktivace – jsou neschopné přenášet signály přes TCR. To pak nesporně ovlivňuje samotnou tvorbu IgE protilátek, což uzavírá patologický kruh, který charakterizuje alergické poruchy.
Mít pod kontrolou tento krok je hodně důležité, protože, jak je popsáno v kapitole o patogenezi, zde se rozhoduje o tom, jestli organizmus pochopí alergen jako svého nepřítele a spustí proti němu tvorbu protilátek. A pokud jej bude tolerovat, pak k alergii vůbec nedojde. Na definitivní vyřešení tohoto postupu si ještě musíme počkat.
Mezi další metody je třeba jmenovat snahy o snížení přecitlivělosti tím, že se do těla vpravuje zjištěný alergen v nízkých koncentracích, a to v období mimo alergickou sezónu. Tato metoda se nazývá hyposenzibilizace. Je buď ve formě kapek nebo injekcí. Hlavní myšlenkou je postupně připravit organizmus na alergen tím, že se do těla postupně ve stále zvyšující koncentraci přidává, ale protože jde o nízkou koncentraci, organizmus si vůči němu zvyšuje svou toleranci.
Součástí komplexní léčby by měla být snaha co nejvíce zabránit opakovanému kontaktu pacienta s jeho alergenem. Toto je ovšem problematika velmi široká a různorodá. Je v moci každého jedince, co udělá pro to, aby nebyl svým alergenem exponován. V případě sezónní pylové alergie si má pacient vést svůj pylový kalendář a registrovat období, kdy má největší potíže, a má si naplánovat pro příští rok na toto své kritické období pobyt v adekvátně jiném prostředí, kde ve stejnou dobu nejsou jeho pyly. Dovolená u moře, na horách s vysokou nadmořskou výškou nebo klimaticky jiné území.
Nejideálnější by měla být kombinace předsezónní přípravné imunomodulační léčby, po které by se měla citlivost vůči alergenům dostat co nejníže, a potom na období, kdy přicházejí sezónní pyly, odjet např. k moři. Imunitní systém nebude exponován alergenem, nebude tedy narůstat přecitlivělost a můžeme hovořit o tom, že na svůj alergen „zapomíná“, a to se má další rok znovu opakovat. Takto se může dosáhnout slušné stabilizace polinózy. Jestliže si pacient provede hyposenzibilizaci a k moři odjede až v srpnu, kdy má po své pylové sezóně, pak se ze začarovaného kruhu nedostane.
Popsal jsem zde různé metody a kroky, jak můžeme ovlivňovat alergii, a určitě bych mohl uvádět další a další doporučení. V celostní medicíně se na celou záležitost díváme ještě více komplexněji. Nejde o alergen, ale jde o to, že si naše tělo s ním neví rady, že na něj reaguje neadekvátně. Alergen není příčinou, ale je pouze spouštěčem. Ani jedna z výše uvedených metod neřeší příčinu alergie. Proč tělo reaguje neadekvátně. Odpověď se pohybuje na vyšší úrovni. Může k alergii mít dědičnou dispozici, ale ani to není ten pravý argument. Je potřeba promyslet, jak dotyčný žije, jak se stravuje, jestli je v harmonii, jak se chová ke svému tělu, jak myslí, jaké je jeho duchovno.