Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Cokoliv odmítáme, tím se stáváme. Čím víc bojujeme proti násilí, tím víc ho podněcujeme. Podívejte se do historie. Prohibice (zákaz alkoholu) vedla k největšímu rozšíření zločinu. Totéž dnes vidíme s drogami a prostitucí. Křesťanství se snažilo o spásu lidských duší a dopustilo se přitom největších zvěrstev. Na vině není křesťanství, ale snaha některých lidí popřít v sobě a ve vnějším světě temnotu. Každé popírání temnoty vede ještě k větší temnotě.
Totéž v dnešní době dělá islámský terorismus, který tak činí z nejušlechtilejších pohnutek (také chce spasit naše duše – a co se přitom děje s námi je mu jedno). Jakmile začneme bojovat proti zlu, začneme si myslet, že máme dovoleno použít jakékoliv prostředky. V tom je skutečné nebezpečí tohoto boje. Většina lidí se domnívá, že opakem je lhostejnost nebo přitakání zlu. Ale i obě tyto možnosti nás odvádí od života.
Řešení
Dokud vidím problém venku, musím ho tam řešit. Ale temnota neexistuje ve skutečnosti nikde jinde, než uvnitř. Když ji přijmu a přitom se jí nepoddám, prosvětlím ji. Nemusím ji přitakávat v tom smyslu, že jí budu sloužit. Ale musím ji přitakat v jiném smyslu: Ona tady vždy bude a já ji nemohu vykořenit. Protože snahou o její zničení, jí dávám víc energie. Jediné, co funguje, je osvobodit se od ní.
Jak se osvobodit
Tento svět je jaký je, protože nás nikdo nenaučil, jak se osvobodit. Boj nikam nevede a v tomto případě nemohu ani vyhrát. Ale mohu se osvobodit. První krok je uvědomit si, že tady zlo je a bude. Druhým krokem je pochopit, že ho nemohu vykořenit, zničit ani zlikvidovat. Tím vším bych ho jen posiloval.
Ale mohu s ním nebojovat a přitom mu nepodlehnout. Ale jak to udělat? Tady přichází paradoxní řešení: Přijmout ho. Vzít to, co je přirozené a postavit se za sebe. Jakmile si přiznám právo, že to mohu dělat, mohu z toho bludného kruhu vystoupit a přestat to dělat. Někdy musím předtím uvolnit hodně bolesti, vzteku, smutku nebo nenávisti. Někdy nejde vystoupit. A přece i toto nevystoupení je začátkem osvobození.
Je potřeba se podívat, čím si temnotu přivoláváme a u sebe držíme. Jakmile pochopíme, ona přátelsky odstoupí. Je to neuvěřitelné, ale zlo není ve skutečnosti zlé, je to náš nejlepší učitel. Až pochopíme, bude se na nás dívat přátelsky, ale vždy připraveno se vrátit, když naši lekci odmítneme.
Vyhovuje Vám, jak to máte?
Mnoho lidí se snaží žít světlý život a čím víc odmítáme nebo se povyšujeme nad (své) temné stránky, tím méně to funguje. Snažíme se být hodní, laskaví, chceme mít úžasné vztahy, chceme se chovat tak, aby se druhým s námi žilo dobře. A výsledek? Skoro to někdy vypadá, jako by to bylo o to horší, o co víc se snažíme.
Jiní lidé to berou jako danost. Prostě takhle to je a líp to být nemůže. Tohle nemůžu mít a s tímhle se nikdy nevyrovnám, protože je to větší, než já. Mnoho lidí zatvrdlo, aby nemuselo cítit bolest z toho, co se jím děje. Jiní bojují a chrání se a stejně to nefunguje. Bere nám to jen víc a víc energie.
Všimli jste si, že mnozí ezoterici jsou sice úžasní, ale občas ne úplně opravdoví? Paradox je, že jen plným přijetím, integrací našich temných stránek v sobě nás přestanou ohrožovat zvenku. Ve skutečnosti se pak nebudeme muset chránit ani bojovat. A že se bojíte, že se pak „přikloníte na stranu temnoty?“ Nemusíte. Když plně přijmeme své světlé i temné stránky, přestane ta šálivá hra světel a stínů a začneme žít. Je to neskutečný zážitek osvobodit se od toho, co mnou manipuluje a říká mi, co mám a nemám dělat. Je báječné se dívat, jak se to snaží a já už na to neskočím.
Skutečný život
Dokud nejsme skuteční, nemůžeme žít skutečný život. Jen ten, kdo přiznává svou temnou i světlou stránku a ví, že je to přirozené, a přitom jim nepodléhá, jen ten ví, co je život. Skuteční jsme, až když jsme Celí. Až přijmeme vše, co jsme. Celý svět je naším zrcadlem. A vidíme v něm to, co odmítáme, popíráme, snažíme se vykořenit nebo zničit. Až tohle všechno přijmeme, zrcadlo bude čiré a náš život nádherný.
Budeme přinášet radost sobě i druhým, aniž bychom se o to museli snažit a aniž bychom tím museli popírat cokoliv v sobě nebo v jiných. Budeme pravdiví a autentičtí, aniž by to jakkoliv ohrožovalo nebo omezovalo kohokoliv kolem nás.