Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V dnešní době, která je doslova přeplněna informacemi nejrůznějšího druhu, je mnohdy těžké vybrat sobě takové, které jsou nám ku prospěchu, se kterými můžeme dále pracovat a smysluplně zařadit do běžného života. Tak, aby skutečně fungovalo, plynulo a pomáhalo. Spousta otazníků visí také nad mléčnými produkty. Jedněmi jsou zatracovány, aby je naopak druzí pro změnu pozvedli výše. Jak se v tom všem tedy neztratit, jak si stále uchovat onen zdravý nadhled?
Asi největší zbytečnost vidím v konzumaci pasterizovaného mléka. Mléka, které bylo následným tepelným ošetřením zbaveno toho nejdůležitějšího, vitamínů a enzymů. Nápoj pak sice obsahuje něco sacharidů, bílkovin a tuku, cca 120 mg vápníku na 100 ml mléka (pasterizací mléka se využitelnost vápníku snižuje), nicméně v době nejrůznějších alergií, ekzémů, autoimunitních poruch či idiopatických střevních zánětů jej doporučuji pít opravdu jen výjimečně. Otázkou zůstává, jak se zachovat, pokud se cítíme zdraví a mléko nám jednoduše chutná. V tomto případě pak vybírejme mléko, které je čerstvé, nepasterizované, plnotučné. Jeho nejtučnější forma se od té nízkotučné liší skutečně markantně. Ráda s oblibou říkám, že pokud se zde necháme uchlácholit nízkotučnými výrobky, jako bychom kupovali nakousnuté koláčky. Odstředěné mléčné výrobky totiž ztrácejí omega 3 a 6 nenasycené mastné kyseliny, které se vážou na tuk a tudíž z výrobků odtékají pryč. Dále, plnotučná forma mléka obsahuje mnohem více vitamínu D, vitamínu rozpustného v tucích, který je pro vstřebatelnost vápníku nezbytný. A proto, nekupujme nic, co si naši energii nezaslouží, co nám, namísto toho, aby dávalo, spíše bere.
Klasické mléko si s sebou nese ještě jednu nemilou záludnost a to fakt, že obsahuje laktózu. Laktóza, neboli mléčný cukr, je rozkládána laktázou, enzymem, který jej díky štěpení přeměňuje na glukózu a galaktózu, dva jednoduché mléčné cukry, se kterými tělo velmi rychle pracuje. Samotná laktóza je ve své standardní formě totiž nestravitelná. K nejvyšší produkci laktázy dochází v kojeneckém věku, jakmile je již dítě přikrmováno běžnou stravou, její produkce přirozeně klesá. Samozřejmě, jsou mezi námi i silní jedinci s výborným genetickým základem, kteří si mohou konzumaci mléka dovolit až do pozdního věku. U většiny z nás, si však tělo s mléčným cukrem neporadí vůbec.
Mléko versus diabetes 1. typu
Někteří z nás nejsou schopni trávit mléčný cukr, případně kasein, mléčnou bílkovinu, již bezprostředně po narození. Ve střevech pak zůstávají malé řetězce aminokyselin, či části původních bílkovin. Tyto nedostatečně strávené bílkovinné části mohou být absorbovány do krve. Imunitní systém je vyhodnotí jako nebezpečné vetřelce a snaží se je zničit. Naneštěstí však některé části vypadají přesně jako buňky pankreatu, které vytvářejí inzulín. Imunitní systém již není schopen rozlišovat mezi částmi bílkovin z kravského mléka a pankreatickými buňkami, začne ničit zástupce obou skupin, čímž také vyřazuje z provozu tvorbu inzulínu v pankreatu. Proto, pokud je v rodině jakákoli autoimunitní zátěž, případně právě diabetes 1. typu, doporučuji od mléka zcela upustit.
Jogurty a zakysané mléčné výrobky na tom budou o poznání lépe. Díky bakteriím mléčného kvašení zde totiž došlo k přeměně laktózy na kyselinu mléčnou. Navíc, takové výrobky, ať už se jedná o kvalitní kefír, podmáslí, acidofilní či jogurtový nápoj, podporují rozvoj střevní mikroflóry, která je základním kamenem imunity těla. Opět vybírejme spíše výrobky plnotučné, případně polotučné. Ty nízkotučné ponechme pro strýčka Příhodu, který s nimi zatočí již dle svého uvážení. Dokonce i ti, kteří dodržují dietu redukční, si kvalitnější plnotučný výrobek mohou dopřát. Na snídani však uberou máslo a odpoledne se půjdou svižnou chůzí projít. A takto je dobré přistoupit ke všemu, najít onu rovnováhu, jež nám propůjčí božskou stabilitu.
Sýry
Co se sýrů týká, obchodní řetězce jich nabízejí nepřeberné množství. Mnohé z nich jsou podpořeny reklamou, což jejich „nezbytnost“ ještě více umocní. Nejlákavější obaly, moderní design, nejrůznější možné příchuti. Všimla jsem si, že často dáváme spíše na formu, než její důležitý obsah. A to nejen co se potravin týká. Se sýry je to stejně jako se zakysanými mléčnými výrobky, v průběhu jejich výroby u většiny z nich dochází činností mléčných bakterií k přeměně laktózy v kyselinu mléčnou. Dalo by se tedy říci, že sýry, stejně jako zakysané mléčné výrobky, lze pojmout za zdravější variantu odpolední svačiny, nicméně ne všechny a pokud bych mohla shrnout procenty, ona zdravá varianta by se zastavila na číslici 10. Jak se v tom všem tedy opět neztratit?
V prvé řadě vylučme plísňové sýry. Nejen, že jsou nevzhledné, nesprávným skladováním v nich také mohou vznikat středně toxické mykotoxiny, jako je např. kyselina cyklopiazonová. Ve zvýšené míře pak ohrožují játra, čímž vyvolávají zažívací obtíže, celkově oslabují imunitní systém. Budoucí maminky je nemohou vůbec, proč asi, pokud by bylo vše úplně v pořádku, nemyslíte, že by si je mohly dopřát také ony? Většina plísňových sýrů je tvořena převážně tukem, na 100 g své hmoty ukrývají až neuvěřitelných 60 g tuku. A to je již panečku co říci, protože doporučená denní dávka tuku na den činí, dle odpovídajícího energetického výdeje, nějakých 60-70 g. A vidíte, v jednom obyčejném hermelínu sníme najednou takové množství tuku, které potrápí nejenom játra, ale také žlučník a slinivku břišní.
Dále zmiňme tolik oblíbené a vyhledávané sýry tavené, ukrývající nepřeberné množství zcela zbytečných surovin. Patří do skupiny takzvaných benjamínků, tedy nejmladších sýrů, které byly cíleně vyráběny tak, aby, než se jich dotknou zákazníkovy ruce, vydržely čekat co nejdéle. Stabilní, schopny převozu, ve své neměnné podobě, takové, kterou jim určila výrobní linka. I přes svá tolik zmiňovaná negativa, která si za malou chvíli hezky sesumírujeme, jich průměrný Čech zbaští kolem 2,5 kilo ročně. Britové jsou pak rozumnější, jejich apetit nezvládne více, než 0,6 kg za rok.
Aby si tavený sýr zachoval svou tolik známou jemnost a směl být tedy bez jakékoli vyšší námahy rozetřen na chléb či rohlík, výrobci používají tzv. tavicí soli, fosforečnany. Tělo si poměr vápníku a fosforu, 2:1, opravdu velmi pečlivě hlídá. Nadměrné množství fosforu v tavených sýrech však vápník váže, v podobě tzv. fosforečnanu vápenatého, čímž znesnadňuje, doslova zabraňuje jeho vstřebávání ve střevě. Tavené sýry tedy přispívají ke vzniku osteoporózy. Druhým argumentem bude sůl. 100 g běžného taveného sýru obsahuje přibližně 3,5 g soli. K tomu si vezměme krajíček chleba, ukrývající 1,5 g soli. V lepším případě pak rajčátko, které jsme rovněž neopomněli jemně posolit. Samozřejmě, 100 g taveného sýru nikdo z nás nesní, již však v 50 g a jednom krajíci chleba sníme 50 % doporučené denní dávky sodíku. A kde je snídaně, oběd či večeře?
O aditivech jsme si toho již spoustu přečetli, dnes je tedy opomenu, abychom se posunuli dále.
Tavené sýry jsou výsledkem několika surovin, které byly již tolikrát zpracovány, že jejich původní struktura ztratila svůj smysl, svou životodárnou sílu. Co mám nyní na mysli? Aby naše tělo prosperovalo, regenerovalo, sílilo a rostlo, je potřeba, abychom jednotlivé pokrmy konzumovali v co nejpřirozenějším stavu. Vezměme si například ovesnou kaši s jablkem a rozinkami. Vločky jsou spařeny horkým vzduchem, lisovány, nic víc se s nimi nedělá. Jablko pro nás uchystala příroda a hroznové víno pak vysušilo slunce. Samozřejmě, jablka mohou být stříkána pesticidy, rozinky vysušeny v peci, sířené. Nyní však mluvím o kvalitních surovinách, ke kterým lidské ruce přistoupily srdcem. Protože, nerespektujeme-li tuto základní pravdu, naše unavené tělo nám po čase všechny prohřešky vrátí.
Tavený sýr je výsledkem chedaru či eidamu, másla, sušeného mléka, tavicích přísad, soli, aditiv a vody. Nyní si představme samotnou výrobu eidamu. Jeho základem je mléko, to se přelije do kovové nádoby, obohatí mléčnou kulturou, syřidlem a následně pak míchá a zahřívá, dokud se bílkovinná složka neoddělí od syrovátky. Tato hmota se posléze umístí v kádě, přesněji v jednotlivé formičky, které jsou vystaveny tlaku. Budoucí sýr se lisuje, ukládá do soli a nechává uzrát. Vidíme, jak moc je tento proces náročný. Takový sýr je základem sýru taveného, kdy se eidam opět roztápí, smísí s výše zmíněným a podléhá celé spoustě dalších technologických postupů. Vybavme si opět onu jednoduchou ovesnou kaši a pak třeba pochopíme… Čím nižšímu počtu výrobních procesů byla naše strava vystavena, tím čistější energii si z ní naše tělo vezme.
Pokud již sýr, upřednostňujme sýry tvarohového typu, případně pak tvaroh, který si doma sami zpracujme v chutnou a vyváženou pomazánku. Promíchejme s troškou česneku, pažitky, jemné himalájské soli, přidejme jarní cibulku, nastrouhanou mrkev, doplňme o domácí kváskový chléb, kousek papriky a rajčátka, rázem získáme kvalitní zdravou snídani, případně odpolední svačinku, lehkou večeři. Výborným tipem mohou být také čerstvé sýry, případně pak sýry kozí, které se vyrábějí za přispění šetrnějších technologií. Případně od sýrů zcela upusťme a jejich místo uvolněme avokádu, pomazánkám z obilovin ořechů, luštěnin, zeleniny, pohanky. Dokonce i ono pasterizované mléko může být nahrazeno mlékem mandlovým, konopným, sezamovým či makovým.
Každý jsme malířem vlastního života, onen výběr již ponechám na vás…