Syndrom bílého pláště

cm doktor zena

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Syndrom bílého pláště je jev, při kterém u jedince dochází k zvýšení měřených hodnot krevního tlaku specificky v lékařském prostředí. K tomuto fenoménu dochází kvůli pocitům úzkosti a tenze, kterou někteří lidé pociťují při návštěvě zdravotnického zařízení.

Většina jedinců s přetrvávajícími zvýšenými hodnotami krevního tlaku, čili hodnotami TK 140/90mmHG a vyššími) vysoce pravděpodobně trpí hypertenzí, avšak jsou mezi nimi tací, u kterých zvýšený krevní tlak není způsoben somaticky nebo z důvodu nějaké nemoci, ale právě jejich krevní tlak dosahuje vyšších hodnot pouze v prostředí medicínského zařízení. V případě, že jim je krevní tlak měřen jinde (např. v domácím prostředí či jiném známém a emocionálně blízkém prostředí), bývají hodnoty naměřeného krevního tlaku v normálu. V případě, že lékař nerozpozná, že u jedince se nejedná o hypertenzi, ale o syndrom bílého pláště, můžou být tito pacienti špatně diagnostikování s určitou somatickou nemocí, nejčastěji hypertenzí, a podstupují tak zbytečnou somatickou léčbu.

Mezi příčiny vzniku syndromu bílého pláště se zařazují především pocity úzkosti, obav a strachu, při kterých organismus člověka reaguje ve smyslu stresové reakce „útoku nebo útěku“. Tělo si tak myslí, že je ve stresu – a tedy se v organismu spustí všechny potřebné fyziologické pochody, mezi nimi i činnost tzv. sympatického autonomního vegetativního systému, který při stavech psychické zátěže a stresu zvyšuje krevní tlak, srdeční tep, frekvenci dechu a další funkce. Někteří jedinci si tak můžou být plně vědomi, že jsou u lékaře nervózní a napjatí, avšak navenek se jeví uvolnění, takže lékař zaznamená pouze vysoký krevní tlak, ale nerozpozná, že je třeba pacient v úzkosti a nervózní.

Aby se mohl správně diagnostikovat syndrom bílého pláště, je potřebné, aby si pacient odměřil svůj krevní tlak v jiném než zdravotnickém prostředí, mimo kliniku, ambulance, nemocnice, vyšetřovny lékaře. V současnosti se dají koupit tlakoměry, čili tzv. tonometry, elektronické měřiče krevního tlaku pro domácí použití se snadným způsobem použití, díky čemuž je možné sledovat si hodnoty krevního tlaku v pohodlí domova. Lékařské výzkumy uvádějí, že pacienti se syndromem bílého pláště mají nižší riziko rozvinutí srdečních potíží v porovnání s těmi, kteří mají dlouhodobě zvýšené hodnoty krevního tlaku a hypertenzi. Avšak, tito pacienti jsou i tak víc ohrožení srdečními potížemi než ti, u kterých se hypertenze nevyskytuje vůbec, a jejich hladiny krevního tlaku vykazují dlouhodobě normální hodnoty.

V případě, že se u vás nebo vašich blízkých vyskytují tendence k syndromu bílého pláště, kromě výše zmiňovaného domácího měření je dobré chodit k lékaři ze začátku s doprovodem, s blízkou osobou, která nás uklidní, pomůže nám odklonit myšlenky (rozhovorem, povídáním si o jakémkoli jiném tématu, věcech každodenní „agendy“, co je potřeba nakoupit, na jaký film půjdeme příště do kina), a postupně se tak můžeme odvážit jít k lékaři i bez takovéhoto doprovodu. Pomoci zrelaxovat se před lékařským vyšetřením nám může pomoci i knížka, oblíbená hudba, kterou si můžeme s sebou vzít, zatímco čekáme v čekárně, procházka na čerstvém vzduchu, relaxační metody a techniky (hluboké dýchání, myšlenky na něco příjemného apod.).

Silnou zbraní proti úzkosti může být i to, že se o svých pocitech napětí, tenze a úzkosti svěříme při vyšetření lékaři. Mnoho lidí právě toto nedělá, stydí se za svoji úzkost a má pocit, že je to něco, co se musí skrývat, neprojevovat a hlavně nedávat před lékařem najevo svoji úzkost. A to je právě kamenem úrazu, protože lékař pak vidí pouze vnější projev naší úzkosti, což je např. ona naměřená zvýšená hodnota krevního tlaku – a tak se (vlastně i svým přičiněním) můžeme „postarat“ o nesprávnou diagnózu hypertenze. Když se ale lékaři svěříme o svých pocitech úzkosti, kterou v nás zdravotnické zařízení vyvolává, nejenom, že to lékaři pomůže při správném diagnostickém postupu, ale to, že o těchto pocitech mluvíme, dostáváme je napovrch, může velice výrazně tenzi zmírnit. Je to výborný prostředek, jak ze sebe to napětí dostat ven. Mnoho lidí se obává svoji úzkost svěřit lékaři a neuvědomují si, že právě tím jí „vezmou vítr z plachet“, protože když o svých pocitech lékaři poví, už nemají co namáhavě skrývat a nebudu se cítit v napětí, že musí před lékařem skrývat svoje zblednutí, zpocené ruce, třes apod. A už jen to je ohromná úleva.