Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pro potřeby tohoto portálu zde uvádím skutečně jen stručný přehled. Například v databázi OMIM (Online Mendelian inheritance in man), www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/query.fcgi?db=OMIM, lze najít několik tisíc genetických chorob. Existuje velké množství kombinací a možností a také podstata genetických chorob může být různá.
Například nedostatek enzymu. Biochemická reakce v organizmu vyžaduje přítomnost enzymu, který katalyzuje určité metabolické reakce. Když se porucha týká aminokyseliny fenylalaninu, který nemůže být přeměněn na tyrosin, pak jeho hladina v krvi stoupá a odbourává se na jiné produkty (kyselina fenylmléčná, fenylpyrohroznová a fenyloctová). To vede k poškozování CNS a následné mentální zaostalosti.
V jiných případech může být na vině porucha syntézy strukturní částice buňky např. membránových kanálů u cystické fibrózy. Viníkem choroby je mutace CFTR (Cystic fibrosis transmembrane conductance regulator) genu. Mutace kóduje vadnou bílkovinu a ta brání správné funkci membránových iontových kanálů v postižených buňkách. Hlavně se to dotkne žláz s vnitřní sekrecí (slinivka, játra). V plicích se tvoří vazký hlen, který zadržuje bakterie, snadno pak vznikne zánět = infekce dýchacích cest. Ucpávání žlučovodů zase vede k poruchám trávení apod.
Další možností je poškození tvorby základní bílkoviny svalu např. u svalové dystrofie.
Mutace v genech pro syntézu globinových řetězců způsobují příslušné hemoglobinopatie; nedostatek některých srážecích faktorů způsobuje hemofilii atd.
Díky dědičnosti dochází k přenosu určitých znaků z rodičovské generace na generaci potomků. Když si sestavíme rodokmen, vidíme přenos shora dolů a označujeme jej jako vertikální přenos dědičné informace. Ale pro doplnění je třeba zmínit, že existuje také horizontální přenos dědičné informace (mezi jedinci téže generace), což je typické například pro bakterie.
Pro další porozumění přenosu genetických znaků je třeba se seznámit s existencí chromosomů, na které se sledovaný znak váže.
Chromosomy se dělí na chromosomy somatické (autosomy, které tvoří homologní páry a jejich přítomnost není specifická pro určité pohlaví) a chromosomy pohlavní (gonosomy), které určují pohlaví jedince a jsou heterologní (označení X a Y).
Příklady základních přenosů:
| Autosomálně dominantní typ dědičnosti (polydaktylie) se týká genů umístěných na nepohlavních chromosomech – autosomech. |
U autosomálně dominantního typu dědičnosti vidíme postižené jedince v každé generaci. Vidíme, že postižení jedinci jsou mužského i ženského pohlaví. Pro postiženého rodiče obecně platí, že každé jeho dítě bude v 50% případů postiženo stejnou chorobou. Proto v rodokmenu nacházíme autosomálně dominantní chorobu u zhruba poloviny potomků postiženého jedince. Pokud jedinec není nositelem mutace, potom nejen že se u něj choroba neprojeví, ale nemůže se projevit ani u jeho potomků, protože není nosičem mutace.
| Autosomálně recesivní typ dědičnosti (fenylketonurie, cystická fibróza…) se týká genů umístěných na nepohlavních chromosomech – autosomech. |
Pro autosomálně recesivní typ dědičnosti je typické, že postižení se nevyskytují v každé generaci. Výskyt choroby je „ob generaci“. Obě pohlaví jsou postižena stejně často, typicky je to horizontální typ dědičnosti. Pokud se dvěma fenotypově zdravým rodičům narodí dítě s autosomálně recesivně dědičnou chorobou, musíme uvažovat, že oba rodiče jsou přenašeči. Obecně se zvyšuje pravděpodobnost projevu choroby u příbuzenských sňatků.
Gonosomálně dominantní typ dědičnosti (X-vázaná dědičnost) (vitamin-D rezistentní křivice)
| Drtivá většina gonozomálně vázaných znaků má geny lokalizované pouze na chromozomu X, pak to znamená, že otec nikdy nepředá X chromosom svému synovi – proto jsou všichni synové ve II. generaci zdrávi. Na straně druhé otec předá dcerám vždy jen X chromosom s mutací, proto jsou všechny jeho dcery postiženy. Děti postižených dcer pak mají jednotné 50% riziko (pro chlapce i pro dívky), že zdědí od matky X chromosom s mutací, a tím i příslušné dědičné onemocnění. |
Gonosomálně recesivní typ dědičnosti (X-vázaná dědičnost) (hemofilie A)
| Přenos sledovaného znaku leží v gonozomu, a to v chromozomu X (X-vázaná dědičnost). Typickým projevem je daleko větší počet nemocných mužů než žen, které jsou v drtivé většině jen zdravé přenašečky. Dvěma zdravým rodičům se narodili 2 chlapci (II/3 a II/5) s hemofilií. Vnuk (III/2) je rovněž postižen, jeho rodiče jsou zdrávi. |
Žena I/2 je přenašečkou hemofilie. Sama je bez příznaků, může však předat X chromosom s mutací svým potomkům. Pokud jej předá dceři – bude i dcera přenašečkou, ale ani ona nebude mít příznaky hemofilie. Pokud však předá tento X chromosom synovi – bude tento postižen hemofilií, protože muž má pouze jeden X chromosom. Další přenašečkou tedy bude i žena II/1, vzhledem k tomu, že její druhorozený syn III/2 je rovněž postižen. Žena přenašečka tedy bude mít 50 % synů postižených, 50 % zdravých; 50 % dcer budou zdravé, 50 % budou přenašečky.
| Na druhém rodokmenu ke gonosomálně recesivní dědičnosti vidíme postiženého muže I/1. Všechny jeho děti jsou fenotypově zdravé, ale dva z jeho vnuků (jedinci III/2 a III/9) trpí hemofilií. |
Všimněme si, že postižený muž nikdy nemůže předat X-vázanou mutaci svému synovi. Otec svým synům zásadně předává chromosom Y, tam se však gen pro hemofilii nenachází. Proto jsou všichni synové muže I/1 zdrávi. Svým dcerám potom předá ve 100% případů X chromosom s mutovanou alelou – proto jsou všechny jeho dcery přenašečky, ale jsou fenotypově zdravé. Nicméně synové těchto dcer mají 50% riziko, že budou postiženi hemofilií.