Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Znáte situaci nebo někoho známého z okolí, kdo se pořád dokola a opakovaně stěžuje na různé tělesné těžkosti, uvádí spoustu příznaků, symptomů, které ho sužují, a s tím dokola obchází různé lékaře, a to i víckrát, a i navzdory opakovaným lékařským nálezům, které neodhalují žádný objektivní nález nemoci či dysfunkce, se dožaduje opakovaných vyšetření a dalších lékařských názorů, které by mu potvrdily, že se u něj nějaká ta porucha přece jen vyskytuje. V dnešním článku budeme tedy rozebírat ty situace, kdy lékaři nemůžou odhalit žádnou zdravotní příčinu, ne proto, že by medicína tahala za kratší konec a neuměla odhalit objektivní zdravotní příčiny nemoci, ale proto, že příznaky, se kterými se pacient na lékaře obrací, nemají tělesný podklad. Řeč je o tzv. somatoformních poruchách.
Somatoformní poruchy tvoří skupinu nemocí, jejichž společným jmenovatelem je pociťování širokého spektra různých tělesných symptomů a bolesti, které jedinec domněle vztahuje k nějaké somatické nemoci, avšak tyto symptomy jsou spojeny spíše s psychologickými faktory. Tím pádem lékařské vyšetření nikdy neodhalí žádnou zdravotní, somatickou příčinu, což je pro pacienta často mnohdy neuspokojivé, a snažně se tedy pídí po dalších a dalších vyšetřeních, které jsou časově, finančně i různě jinými způsoby náročné a tedy neefektivní. Tito lidé to však nedělají účelově (např. že by se snažili získat nějaké výhody z oficiálního potvrzení nemoci, důchod apod.), svoje symptomy „nehrají“, za vnitřní motivací se skrývají spíše nejrůznější psychologické příčiny, které jsou často disociovány od vědomí, čili si jich jedinec není vědom. A o to víc tedy hledá příčiny v somatické rovině.
Prvním krokem práce se somatoformními poruchami je tedy samozřejmě lékařské vyšetření. To však obvykle bývá nahrazováno předchozími návštěvami praktických lékařů a lékařů specialistů, které pacient kvůli svým obavám z nemoci již navštívil. Když tyto různé a na sobě nezávislé vyšetření a lékařské nálezy nepotvrdili žádnou zdravotní příčinu potíží, se kterými pacient přichází (čili lékařské nálezy byly negativní), měli by se za potížemi hledat spíše příčiny psychogenní. Lékař, který s pacientem prochází jeho anamnézu a na základě vyšetření vidí, že za zdravotním stavem nestojí žádná zdravotní (somatická) příčina, nebo ze zdravotních záznamů si všimne, že pacient kvůli zmiňovaným potížím navštívil vícero lékařů, kteří rovněž neshledali žádné objektivní zdravotní nálezy, měl by s pacientem rozebrat právě možnost psychologických aspektů nebo jej odkázat do ambulance klinické psychologie.
Pacienti se somatoformními poruchami ve velkém procentu však odmítají psychologické příčiny svých potíží. „Jak to, že za mými potížemi může být něco psychického?! Já přece nejsem blázen. Vždyť když mě pořád bolí břicho (a dosadit si zde můžeme jakýkoli jiný symptom: potíže s trávením, pocity na zvracení, zvracení, kožní potíže, vyrážky, svědění, pálení či znecitlivění na kůži, potíže s dýcháním, tlak na srdci, píchání u srdce, ledvin, zvýšená únava, zácpa, průjmy, bolestivý pohlavní styk, bolestivá menstruace atd.) – a tyto zdravotní příznaky se přece vztahují k tělu a ne k duši. To je pak velice silná domněnka, která pacienty drží v přesvědčení, že je potíž somatická. To však vyšetření (a není jich málo) stále vylučují.
V současnosti se stále více klade důraz na celostní pojetí zdraví a nemoci, a tedy, že na onemocnění (těla) a jeho uzdravení se podílí kromě somatické stránky také složky psychické a sociální. Psychosomatická medicína tedy chápe problematiku některých druhů chorob, při kterých jsou tělesné obtíže (změny, poruchy či dysfunkce určitých orgánů či jejich funkcí) podmíněné duševním rozpoložením a stavem. Celostní přístup je zde prokazatelný. Vždyť když jsme například ve stresu, vyplaví se do krve různé hormony (adrenalin, noradrenalin, kortizol), a připraví nás tak na situaci, abychom se s ní uměli vypořádat a tím se zbavit nepříjemné povinnosti či stresu, organismus je tedy „ve střehu“, připravený k „útoku nebo útěku“, což obnáší např. svalové napětí, srdeční rytmus apod. Když je však člověk ve stresu dlouhodobě, tak je chronicky ve stavu napětí i jeho svalstvo, které je pak ztuhlé a zatvrdlé – což má pak za následek různé bolesti (zad, šíje, kloubů), protože stav psychického napětí vyvolal a udržuje svalovou ztuhlost a ta pak vyúsťuje např. do bolesti zad. A podobně je to s potížemi např. se srdečním rytmem, který je vlivem stresu rozkolísaný.
Poslouchejme tedy naše tělo, které se nám snaží různými příznaky vždy něco sdělit. Ale chápejme také sami sebe jako celek – a to obnáší nejen naší fyzickou schránku, ale i naše prožívání, psychiku, a i naše okolí a prostředí, ve kterém žijeme. A tyto aspekty se taky nesmírnou součástí podílí na kvalitě našeho života a dosahování harmonie a ekvilibria.
Celková nabídka knih o příčinách nemocí.