Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Školní fobie, vyhýbání se škole, odmítání chodit do školy. To všechno jsou termíny, kterými můžeme popsat úzkost dítěte, které má nepřiměřený a přetrvávající strach ze školy. Jejich chování však není motivováno vynecháním školní výuky pouhým záškoláctvím. Záškolák se vyhýbá škole, protože se nedostatečně naučil učivo, nechce dostat pětku, poznámku, a nechce být různým způsobem potrestáno (rodičem, učitelem apod.). Dítě se školní fobií se bezpečně cítí v domácím prostředí, s rodičem, resp. pociťuje úzkost ve škole. Děti se školní fobií jsou často nejisté, zvýšeně citlivé a emocionálně zranitelné. Už jen myšlenka na školu v nich vyvolává úzkost, která se nejčastěji projevuje v podobě tělesných příznaků – bolest břicha, pocit na zvracení, zvracení, bolest hlavy apod.
Zde však v žádném případě nejde o simulování jako u záškoláctví. Nepříjemné tělesné pocity děti opravdu pociťují, avšak nestojí za nimi žádné tělesné onemocnění nebo dysfunkce, jako spíše úzkost a strach, kterou vyvolává škola a myšlenky na ní.
Symptomy školní fobie zahrnují:
- časté bolesti břicha či jiné stezky, jako je zácpa, průjem, vyčerpání, bolest hlavy, pocity na zvracení či zvracení, které nejsou připsány žádné tělesné nemoci,
- silné připoutání na rodiče a neochota opustit rodiče nebo domov, záchvaty pláče nebo vzteku, když je dítě od rodiče separováno,
- může se vyskytnout strach ze tmy nebo bytí v místnosti samo,
- potíže s usínáním, noční můry a noční děsy,
- školní anamnéza – vynechané hodiny, neomluvené hodiny, potíže s prospěchem a docházkou.
Když se podobné symptomy u dítěte objeví, je potřeba se zamyslet jak nad školním, tak domácím prostředím a hledat možné souvislosti, které by se školní fobií u konkrétního dítěte mohly souviset. Je důležité si uvědomit, že důvod, proč má jedno dítě strach ze školy, může být zcela odlišný, než důvody školní fobie u dítěte jiného. Ke školní fobii můžou přispívat takové faktory, jako je např. přestěhování, nemoc, odloučení, rozvod, úmrtí blízkého, deprese, finanční potíže v rodině, dlouhodobá absence kvůli nemoci, pociťování neustálé pozornosti ze strany rodiče k dítěti v čase mimo školu, příliš ochranářský rodič, který posiluje u dítěte pocit, že svět kolem je nebezpečný apod.
Ze strany školního prostředí zde může roli sehrávat strach z kritiky, zesměšňování, konfrontace nebo trest související se zkoušením – přičemž nejde o známku jako takovou – jako je tomu u záškoláka, ale dítě se školní fobií se obává toho, že bude zesměšněno, poníženo. A s tím se spojují silné pocity úzkosti, strachu a tenze. Školní fobie se může vyskytovat u dětí, které mají potíže s učením, neumějí dostatečně dobře psát, číst, nebo se stydí zpívat, cvičit na tělesné výchově před ostatními spolužáky, jíst ve společné jídelně, nebo se stydí za svůj vzhled (oblečení, vzezření, váhu, výšku či jiný fyzický rys), jsou obětí školní šikany apod.
Podle povahy potíží, které se skrývají za školní fobií, je možné očekávat, že se tyto potíže můžou zhoršovat. Proto když u dítěte vypozorujete jakýkoli projev, který by mohl ukazovat na strach ze školy, nebo vážící se na školní prostředí, je dobré to řešit – na úrovni školy (s třídním učitelem, výchovným poradcem, školním psychologem) nebo v rámci poradenství v Pedagogiko-psychologické poradně či u dětského psychologa.