Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Musíme se přizpůsobovat dnu a noci, létu a zimě. Máme v sobě zakódované rytmy srdce, dýchání, střevní peristaltiky, ale hlavně mozkové aktivity, nervové buňky pracují periodicky v setinových, dokonce až tisícinových rytmech. Hormonální rytmus je zvláště u žen nejvíce zřejmý. Musíme respektovat tento daný časový sled a řád. Speciálně v denním rytmu ovlivňuje bezprostředně každého z nás. Své místo musí zaujímat čas na tělesnou i duševní práci a čas určený k odpočinku a ke spánku. Velmi důležitý je čas určený příjmu potravy a trávení. Na tento časový sled působí mnoho okolností, nutí člověka rytmus měnit, jednu fázi prodlužovat, druhou zkracovat. Jestliže však člověk jedná trvale proti danému rytmu, dojde dříve či později ke kolapsu, ať fyzickému nebo duševnímu. Svůj rytmus totiž tělo potřebuje.
Každotýdenní rytmus je také nutno 1x za týden uvolnit a různé propady vyrovnat – tělo detoxikovat jak fyzicky, třeba pátečním půstem, stačí i polo-půstem, tak i duševně – nejlépe účastí na bohoslužbě, pobytem v přírodě apod. Je třeba nabrat energii a vyladit jeho „akord“. Tělo potřebuje sedmidenní takt.
Počáteční čistý akord je jako impuls, který bude v následujícím týdnu dobře „ladit“, tedy fungovat, je to jako struna na kytaře, která se po úderu rozezní. Člověk by si myslel, že samotná existence kalendáře a pracovního rozvrhu týdne stačí k tomu, aby mu fungoval jeho týdenní rytmus. Ale psychologové podnikli na toto téma výzkum a ukázalo se, že tomu tak automaticky není. Zdaleka ne všichni lidé mají vnitřně ustálený ideální týdenní rytmus. U mnohých je délka působení jejich akordu příliš krátká a jejich pracovní náplň je přitom okolnostmi programována na deset dní. Tělo se chová jako málo napjatá struna, je unavené, věci kolem postupují příliš rychle. Ukazuje se, že tito lidé nestíhají týdenní rytmus, postupně dokonce ani denní rytmus. Jiní lidé mají naopak strunu příliš napjatou, jejich rytmus se krátí na šest dní. I oni mají těžkosti s přizpůsobením.
Sedmidenní takt je bezpodmínečně nutný ke zdraví! Pokud naše tělo dostane správný akord, té správné intenzity, rozkmitá se. A tento správný akord potřebuje tělo pravidelně. Pokud se nám podaří napnout svoji vnitřní strunu tak, aby kmitala v týdenním rytmu v souladu s časem, a využijeme onen akord, bude naše tělo v optimálním zdravotním stavu.
Dříve lidé asi neměli tak uspěchaný život a měli rodinnou tradicí zakořeněny ony automatické páteční půsty a nedělní bohoslužby a zřejmě proto, daleko více než my dnes, hráli na svou strunu správným týdenním akordem.
A tak hrají páteční půst a nedělní bohoslužba i dnes u věřících a praktikujících lidí důležitou roli v harmonii a správném napnutí jejich vnitřní struny. A duchovní obsah je tu nepostradatelný. Věřící vědí i cítí, že tělesný rytmus je bez současné přítomnosti ducha a jeho souznění s duší nedokonalý – určitým způsobem to pociťuje každý.
V šedesátých letech minulého století zavedla římskokatolická církev nový postní řád, podle kterého jsou nové postní dny Velký pátek a Popeleční středa. Tím také pro mnohé lidi skončil sedmidenní rytmus, kdy byl páteční postní den jeho součástí.
Vedle toho existuje vědní disciplína chronobiologie, která se těmito otázkami zabývá. A vlastně vystřídala církev a nabádá k půstu.
Při nedělní bohoslužbě vystupuje do popředí duchovní naladění. U lidí, kteří zde prožijí silné vnitřní duchovní oslovení, dojde ke správnému naladění jejich akordu, cítí to a je v jejich zájmu, aby navštěvovali svou bohoslužbu každý týden.