Sebejistota a asertivita

Jsme dostatečně sebejistí na to, abychom dokázali zvládat zvyšující se nároky, které jsou na nás kladené? Jak důležité je sebevědomí v dnešním světe? Školské, pracovní či jiné výkonové nároky se na nás valí každý den. Každý den podáváme výkony, které jsou hodnocené. A co víc. Jsou taky porovnávané. Porovnávané s ostatními, kolegy, spolužáky, nebo standardy či normami.

A tu se dostáváme do vnitřního prožívání jedince o těchto situacích. V našem prožívání reflektujeme různé myšlenky, hodnoty, vjemy a ty zas odráží chápání "Kdo jsem" a "Co dokážu". Toto vnímání pak ovlivňuje to, jak hodnotíme sebe a svět kolem nás. Někteří lidé na sebe nazírají jako na silných a kompetentních, schopných zvládat různé situace, avšak vnímání těch, kteří se hodnotí jako slabí a neschopní, je zcela odlišné. Nicméně, sebevědomí nemusí nutně zrcadlit reálné zvládání nároků. Jedinec může být velmi úspěšný a vážený v oblasti, které se věnuje a i tak se pokládá za nekompetentního člověka, který selhává ve všem, čeho se dotkne. Sebehodnocení může být velmi zkreslené a nezrcadlí skutečný reálny obraz o osobě. Na obranu našeho sebevědomí se snažíme, abychom naši sebehodnotu úplně neudupali. Tyto obranné mechanizmy používáme nevědomě. Jde často o popření, např. "Ne, já taký přece nejsem. To vůbec tak není!" anebo se raději hodíme na lůžko a předstíráme nemoc (i když bolest hlavy a mírné zvýšení teploty se můžou objevit, no spíš jaksi vynuceně).

Je třeba podotknout, že sebevědomí je velmi křehké právě u lidí, kteří ho mají nízké a tudíž se jim ho těžko dodává zpět. Nejzákladnější je jejich nazíraní na svět kolem nich. Když člověk s nízkým sebevědomím vidí všechno skrz černé brýle, jen málo věcí mu dokáže změnit tuto optiku. Je dobré začít krok po kroku a těšit se z drobných věcí a ty špatné brát jako dočasné. A to je kámen úrazu. Člověk se zdravým sebevědomím připisuje úspěch sobě a svým dovednostem a neúspěch bere jako něco externího, co se situačně prostě přihodilo a zas to odejde (vyřeší se to). Člověk s nízkým sebevědomím naopak. Úspěch hodnotí jen jako šťastnou náhodu a neúspěch bere velmi vážně, vztahuje jej na sebe a bere jako něco interního, co se k němu vztahuje ("Vždy mám smůlu, nikdy se mi nic nepovede.").

Jak si zvýšit sebevědomí?

• Akceptovat sebe a druhých takých, jací jsou.
• Nebát se být spontánním v chování i v myšlení.
• Zaměřit se spíš na problém než na sebe. (Problém je něco externího, řešitelného, ne vlastností, která se vztahuje na člověka.)
• Nebát se humoru.
• Problémy někdy odlehčit, brát je objektivně. Nedávat jim subjektivní nádech typu "problémy ke mně patří".
• Na kritiku a nezdary nahlížet jako na přechodní stavy a situace a ne na dlouhodobé jevy.

Sebevědomí je komplikovaný mechanizmus a jeho zvyšování dvojnásob. Rozhodně se nenabývá rychle a záleží na samotném jedinci, jestli začne pohlížet na sebe ve smyslu plně rozvinuté osobnosti ve fungování v okolním světe a interakcích s druhými.