Schopnost ocenit sám sebe

Člověk, který se cítí bezcenný a není schopen si uvědomit vlastní hodnotu, často přijímá roli pomocníka nebo utěšovatele, který je tu jen pro druhé a to mu dává pocit vlastní identity. Má potřebu, aby ho druzí potřebovali.

Vyžaduje pochvalu, i když to může mít zpočátku nenápadnou formu:

„Bylo všechno v pořádku?“
„Máš vše, co potřebuješ?“
„Chceš, abych…“

Sebevětší množství pochvaly však nevytvoří vědomí vlastní hodnoty, dokud člověk nezačne sám důvěřovat ve vlastní síly.

Po nějaké době stálá potřeba uznání a její nedostatek ze strany okolí vede ke stavu „sebestřednosti“, což je to poslední, co by si takový člověk myslel, že se mu může stát.

Na druhé straně egoista, který si přeje být centrem pozornosti, často také cítí nedostatek vlastní hodnoty, dokud neovládne své místo ve společnosti. Nebo může mít ve zvyku zvednout si sebedůvěru nějakou sklenkou, po které se stane hvězdou společnosti.

Schopnost ocenit sama sebe na úrovni vlastní vnitřní bytosti způsobí, že už nebudeme dále závislí na vnějších názorech. Je velmi obtížné zbourat hradby, které jsme si postavili, abychom ochránili zranitelné vnitřní jádro. Lze toho dosáhnout jen zvýšením vnitřní důvěry, takže se pak cítíme natolik bezpečně, že sami odstraníme zdi.

Ukázka z knihy Labyrint zdraví.