Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jedním z častých mýtů ohledně schizofrenie je, že jde o rozdvojení osobnosti. Schizofrenie však není poruchou osobnosti, kde se identita jedince rozštěpí do dvou, případně vícero nezávislých osobností.
Poruchy schizofrenního okruhu jsou obecně charakterizovány narušením myšlení a vnímání spolu s poruchami emocí. Vědomí a intelektová kapacita jsou obvykle neporušeny, i když i v těchto oblastech se časem v průběhu schizofrenního onemocnění můžou objevovat určité kognitivní deficity. Mezi nejtypičtější psychopatologické příznaky schizofrenie patří příznaky, jako je např. to, že postižený jedinec má nevyvratitelný pocit, že druzí lidé slyší jeho myšlenky, že mu je někdo do hlavy vkládá, nebo mu je odnímá, že mu myšlenky nějaká síla nebo něco zevního vysílá. Další symptomy zahrnují bludné myšlení, že jím někdo nebo něco kontroluje bez toho, aby on sám tomu mohl zabránit, že jím někdo ovládá, hýbe jím, má jej pod kontrolou. Taky může slyšet neexistující hlasy (sluchové halucinace), nebo vidět různé věci, předměty nebo výjevy bez reálného podkladu (zrakové halucinace), příp. prožívat různé jiné typy halucinací (kožní, čichové apod.). S halucinatorními hlasy tak jedinec rozmlouvá, nebo se jim brání, hádá se s nimi, sluchovým halucinacím naslouchá, takže je typická tzv. naslouchací pozice, kdy jedinec hlasům věnuje pozornost a nevěnuje pozornost objektivní realitě, skutečně probíhajícímu rozhovoru.
Paranoidní schizofrenie je jednou z nejčastějších subtypů poruch schizofrenního okruhu, kde v klinickém obrazu dominují relativně stabilní, převážně paranoidní bludy, velmi často doprovázeny halucinacemi, nejčastěji sluchovými (které člověku něco přikazují, mluví o něm apod.), nebo zrakovými (ve kterých vidí různé, často pro něj nepříjemné výjevy a obrazy bez reálného podkladu) nebo jiné typy poruch vnímání.
Hebefrenní schizofrenie je typ onemocnění vázající se na adolescentní věk a mladou dospělost, kde dominují afektivní potíže, problémy v chování, které může být nezodpovědné, nepředvídatelné, manýrované, s plytkým prožíváním nálad, nepřiléhavostí emocí, dezorganizovanými myšlenkami, sníženou vůli, řeč je nesouvislá, často jsou v nich různé novotvary, nesmyslná slova, pro ostatní nesrozumitelná. Jedinec má tendenci se sociálně izolovat. Kvůli těmto typům příznaků, které jsou hůř rozpoznatelné než halucinace a bludy u paranoidní schizofrenie, je hebefrenní schizofrenie hůř diagnostikovatelná, protože příznaky jsou často velmi skryté, např. v projevech připomínají pubertu u adolescentů.
Katatonní schizofrenie je typická výskytem psychomotorických potíží, které se projevují například zvýšeným tělesným neklidem a pohybem, nebo naopak tělesnou ztuhlostí, případně dalšími fenomény, jako je stupor čili úplná ztráta tělesných pohybů, odmítání (negativismus) vykonávat tělesné úkony na jakýkoli slovní podnět či příkaz, ztuhlost těla v jakékoli, i různě nevhodné nebo bizarní pozici, zaujímání různých zvláštních pozic apod. Takovéto tělesné projevy můžou trvat relativně dlouhou dobu, takže jedinec je ohrožen na zdraví i životě, protože po danou dobu nepřijímá tekutiny ani potravu.
Schizofrenie je jen skupinou poruch schizofrenního okruhu, kde společným jmenovatelem je neadekvátní vnímání reality na podkladu poruch vnímání, myšlení a emocí (iluze, halucinace, bludy, poruchy afektů). V současnosti medicína nezná možnosti na úplné vyléčení, avšak při adekvátní spolupráci jedince v souladu s léčebným programem se výrazně zlepší prospívání jedince v každodenním fungování, kdy ustupují léčbou nepříjemné příznaky. Začlenění do léčebného programu jakož i sociálních sítí (rodina, škola, práce, blízké vztahy) jsou nevyhnutelnou součástí terapie.