Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pravděpodobnost osobního štěstí je stejně velká u lidí, kteří mají velmi málo i u lidí, kteří mají velmi mnoho. Avšak u těch, kteří si cení toho, co mají (i když je toho málo), je dvakrát větší než u těch, kdo mají objektivně nejvíc. Závěr vědeckého výzkumu: Sirgy, Cole, Kosenko a Meadow, 1995 Šťastní lidé mají více pěkných zážitků než nešťastní. Avšak překvapivé je, že ve skutečnosti jsou jejich životy velmi podobné. Skutečný rozdíl spočívá v tom, co lidé definují jako pozitivní a co jako negativní.
Šťastní lidé jsou ti, kdo pro označení události jako pozitivní užívají méně náročná kritéria. Závěr vědeckého výzkumu: Parducci 1995. Moudré knihy nám říkají, že máme mít rádi sami sebe. Teoreticky je to jednoduché. V praxi ale zjistíme, že je to složitější. Obvykle není problém mít rád své dobré stránky. To, co se nám na sobě líbí, snadno přijmeme a oceníme. Horší už je to s těmi tak zvaně negativními částmi nás samých. A jen s nedůvěrou se budeme dívat na někoho, kdo nás učí: „Měj rád své stinné stránky“.
Jak bych mohl mít rád svůj strach, který mne svazuje? Jak milovat svůj vztek, který ubližuje mně i mým nejbližším? Jak přijmout beznaděj? Jak se srovnat se zoufalstvím? Stejně tak ve vnějším světě nenávidíme ty, kdo nám ubližují, kdo nám působí problémy nebo prostě jen ty, kdo jsou jiní, než my. Je přirozené bojovat proti těm, kdo nás podle našeho názoru ohrožují. Ale vede to jen k eskalaci napětí. Můžeme se takto ubránit proti vnějšímu ohrožení, ale co se stane, když začneme bojovat proti svým vlastním nepříjemným emocím a vlastnostem?
Cesta pochopení
Vše, co nemáme rádi, se snažíme potlačit, oddělit od sebe nebo to aspoň za jakoukoliv cenu necítit. Odmítáme cítit své „špatné“ emoce a snažíme se najít někoho dostatečně „zlého“, koho z nich můžeme obvinit. A tím se oddělíme od sebe i od jednoho z lidí, se kterými ve skutečnosti tvoříme jednotu. A jen proto, že to tak děláme celá tisíciletí, jen proto si nevšimneme, o co jsme tím pádem chudší a omezenější. Proč to tak děláme? Protože nás nikdo nenaučil, že existuje ještě jedna cesta. Cesta pochopení. Ve své praxi učím své klienty, jak se svými nenáviděnými částmi spřátelit. Není to až tak moc náročné a celý postup se dá naučit na kurzech „Sám sobě přítelem“ během několika dní.
Co je skryto pod „negativními“ emocemi
A pak klient pochopí, že jeho strach ho chce chránit před nebezpečím. Že vztek mu pomáhá zabezpečit jeho hranice před vpádem zvenčí. Že znechucenost je jen převlečený zájem a beznaděj jen dobře ukrytou nadějí. Že zoufalství v nás může zmobilizovat ohromné množství sil a tím nás dovést k řešení a vina se nás snaží přimět k tomu, abychom se uměli dobře postarat o ty, na kterých nám záleží. Pro každého je tento objev jedinečný, i když výše popsané příklady se často opakují.
A pak klient nejen rozumí, ale i procítí celou svou bytostí, jak se mu celou dobu ta jeho nenáviděná část snažila pomoct. A pak jí může upřímně poděkovat a procítit vše pozitivní, co mu tato původně zatracovaná složka jeho osobnosti chtěla a chce dát. Výsledkem takového procesu je obvykle více energie, lepší vztah k sobě, pocit, že ze mě spadlo něco těžkého a nepříjemného. Klient se zbaví pocitu viny, místo strachu zažije ulehčení a skoro vždy v sobě objeví velké množství klidu. Dostane se blíž sám k sobě, ke své duši i ke svému tělu. Uvědomí si, jak hodně může ovlivnit, jak se cítí a tím i celý svůj život.
Terapie vděčností
Jedná se o jednoduchou metodu, která není všemocná. Přesto může dramaticky změnit život člověka, který ji začne používat ve svém životě ve vztahu k sobě i svému okolí. Tímto způsobem se mohu ptát svých emocí, co mi chtějí říci, co mě chtějí naučit a vyjednat si s nimi, aby mne upozornili vždy, když udělám něco, co je v rozporu s mým nejvyšším zájmem. Je to užitečný nástroj pro každého, kdo si neumí poradit se svými emocemi. I pro toho, kdo si přeje dosáhnout celistvosti nebo chce začít kolem sebe šířit porozumění. Pomáhá nám umět se naladit na sebe i na druhé a tím pádem zlepšuje naši schopnost mimosmyslového vnímání.
Nejzákladnější technikou je poděkování. Až v průběhu práce s klienty jsem uviděl, jak něco tak jednoduchého může tak mocně účinkovat. Zapomněli jsme děkovat. Nikdo nám neřekl, že když poděkuji, pomáhám hlavně sám sobě. Bojíme se omluvit, že pak budeme slabí. A přitom omluvit se jinému je nejjednodušší způsob, jak vyřešit svůj pocit viny a tím se dostat zpět do harmonie.
Naší přirozeností je dobro
Bojíme se přiznat si, co cítíme. A často trávíme celé životy potlačováním toho, co jsme, ve jménu toho, jací bychom měli být. A právě díky potlačování naší přirozenosti nikdy neodkryjeme, že naší skutečnou přirozeností je dobro. Všechny ty „zlé“ vlastnosti a emoce cítíme jen proto, že se k nim bojíme přiznat. Jakmile si je uvědomíme a pochopíme, proč je máme, ony mohou jako mávnutím kouzelného proutku zmizet.
Základní zákon
Dostaneme víc toho, za co děkujeme i toho, co odmítáme. Na co se zaměříme, to k nám přijde. Když odmítneme poloprázdnou sklenici, bude nám ulito. Když poděkujeme za poloplnou, zjistíme, že je tam najednou tekutiny víc. Pojďme začít každý den děkovat za to krásné, co jsme dostali. Není toho málo: Žijeme v míru, máme blahobyt, o jakém se většině lidí ani nesní, máme většinou dost zdravá těla a mysl natolik otevřenou, že čteme i o alternativách. Máme kolem sebe lidi, kterým na nás záleží, dostáváme a můžeme i dávat. Nemrzneme, nehladovíme ani neumíráme kvůli nedostatku léků. Většina z nás nemusí žebrat a máme víc než jen jeden volný den v týdnu. Co by za to nevolníci dali. A hlavně: Žijeme. Milionům lidí nebylo dovoleno se narodit, další miliony zemřeli při porodu nebo v prvních letech po narození. Možná miliony duší čekají, až na ně přijde řada a budou moci žít a možná by dali nevím co za to, kdyby mohli žít aspoň pár týdnů.
Nechcete poděkovat za dar života? A jak lépe poděkovat, než tím, že budeme žít naplno. Že najdeme svou duši, smysl svého života a začneme ho naplňovat. Pak můžeme zachránit sebe, tuto planetu i život na ní. Protože když jsme v souladu se svou duší, není nic nemožné. A když jen jeden z nás změní svůj život k lepšímu, celá planeta to pocítí…